Jako obvykle svou samostatnou esej mají pořadatelé mimo velké orchestry a narozeninový koncert rodiny Janouškovy 26. října má právo své samostatné eseje.
23. září se díky Vaškovi Vackovi objeví možnost zajít na koncert violoncellistky Milady Gajdové, o níž už déle pochvalně mluví. Hraje se v barokním refektáři kdysi jezuitského profesního domu na Malostranském náměstí, který nyní patří Matematicko-fyzikální fakultě KU, kam rád chodím, neb je tu pohodlný výtah. Doprovodí ji a občas i vtipné slovo má klavírista Petr Kužel. Zahajujeme Dvořákovou skladbou Klid, op. 68, dále se hraje Rondo g moll, op. 94, hrají Schubertova Impromptus, op. 142 č.1 a 2, Martinů Sonáta pro violoncello č. 3, Beethovenova Sonáta E dur pro violoncello a klavír, op. 109. Tak hovořil program. Já se nyní musím přiznat, že jsem své obvyklé poznámky někam založil, nebo mi je odvál vítr, či sežral nějaký virus, proto nejsem schopen reprodukovat ohlášené změny. Z paní Milady jsem si odnesl ten nejpříjemnější dojem, jednak díky jejímu půvabu a hře měkké a přívětivé jako její úsměv. Klavírista je ohleduplným partnerem. Doufám, že budou takové koncerty pořádat častěji už proto, že lze těžit z bohatého českého i světového repertoáru. Snad s nimi uslyším i svou oblíbenou Rachmaninovovu sonátu a přímo se i nabízí těžit z bohatství díla Martinů. Po koncertu jdeme ještě posedět do podloubí Malostranské besedy, kde restaurace stále otevřena. Paní Milada jde kolem a vidouc svého známého Vaška Vacka, přijde prohodit několik slov. My ji prosíme, aby jistě pamatovala na možnost zahrát si v Atriu a Vašek o několik dnů později v Atriu kuje u paní ředitelky Mařenky žhavé železo. Kdybych náhodou ty poznámky našel, doplním informace dodatečně.
14. října pořádá Ensemble Inégal v rámci každoročního zelenkovského festivalu u Maltézských rytířů koncert polských manželů Pastuszkových oba housle a paní Martyna nesporně jako umělecká vedoucí ty první. Doprovází je hezká Andulka Firlus na cembalo. Všichni tu před asi třemi lety vystoupili s dalšími kolegy jako Orkiestra historyczna na festivalu Letních slavností staré hudby, kdy byla Andulka ve sladkém očekávání. Večer je velmi komorní také díky lustru, jehož světlo podivuhodně slábne, aby nakonec silně zazářil. Hrají se sonáty a triosonáty Schreyfogelovy, Hasseho, Verraciniho, Quantze, Heinichena a Fuxe, takže převažuje hudba severně od Alp německá a rakouská z doby Zelenkovy a přídavek jen jeden.Tihle Poláci se mi moc líbí, a Martyna hraje mistrovsky a se zápalem a Andulku radost hledět.
22. října pořádá Musica Florea svůj každoroční hold barokní improvizaci v Českém muzeu hudby. Dnes se koncert jmenuje Raně barokní experimentování. Hodinku předem věnuji obvyklému budvaru v muzejní kavárně. Dnes přichází i Honza Vacek a místa držím ve třetí řadě u uličky. Koncertní mistryně Magdalenka Malá je tu dnes také. Opět platí, že neznajíce původní verze těžko můžeme ocenit případné improvizace. Proto volím sledovací metodu čerpání hudební radosti se všeho, co slyším. Dnes je hudba plna emocí a občas zní až hospodsky a slyšet výkřiky tónů a nástroje se předvádějí a rytmus strhující. Občas jako kdybych zaslechl Bartóka, či Rameaua. Hudba je jen jedna. Hrají se Gabrielli, Merula, Uccelini, Stradella, Monteverdi, da Palestrina a jediný neitalský autor Henry Purcell.
