Něco hudebních ukázek pro radost a tomu viru pro zlost 29

Dnes tedy pozdější ročníky u klavíru na závěr s tou nejkrásnější a nejmilejší, jejíž pohyb rukou je tak odlišný od manuální práce Vladimira Horowitze.

   Jako obvykle opět půjdeme 20. stoletím vzestupně podle roku narození s jedinou výjimkou, Aličku dáme na konec, neb po takové něžné krásce už nic lepšího nemůže být.

   Alfred Brendel (1931) rakouský klavírista, který bývá některými označován za nejlepšího, avšak taková hodnocení považuji za ošidná, rád se s ním stále setkává náš vynikající hráč Jan Bartoš a dohodne s ním kursy pro mladé české klavíristky a klavíristy. Beethoven je jeho profilováý , tak si dáme první část z té poslední a nejvice zneklidňující sonáty: https://www.youtube.com/watch?v=w5ZUnbHhCJk.

Američan Murray Perahia (1947) z rodiny sefardských Židů mě oslovil tím kouzelným způsobem, kdy máte pocit, že ten člověk u nástroje přesně ví, co a jak chcete právě slyšet. Od něj rád cokoli, leč ten pocit je možný jen na koncertu. Schubertův brilantní kousek: https://www.youtube.com/watch?v=zF02p0_0_uQ.

   Grigorij Sokolov (1950) je dnes první ze dvou Rusů, kde to vypadá, že rostou na stromech.  Zajímavé je jeho hraní Rameaua: https://www.youtube.com/watch?v=xcXY7dyK7eQ.

  Polák Krystian Zimerman (1956) také patří k těm, které označují za nejlepšího na světě. Jisté, je, že je vysoce ceněn pro svou techniku a citlivost. Já jsem s ním zažil strhující provedení Bernsteinovy druhé symfonie „The age of anxiety“ podle básně o níž říká autor, že ji vlastně nezhudebňoval. Klavír zde dominantním nástrojem a ukládá se mu opravdu hodně. Můžete si pustit celé včetně skladatelova komentáře, nebo si i vybírat, třeba jen závěr: https://www.youtube.com/watch?v=Q-aU2Se1RHw. Mně to nadchlo a myslím, že jde o v experimentujícím a neklidném dvacátém století výjimečnou skladbu.

   Heléne Grimaud (1969) je jemná a něžná kráska, s níž jsem si koupil už tři desky a říkám jí Helenka. Když se někdo ptá u mé nástěnné fotogalerie, kdo to je, já odpovídám, to je přece Helenka. Já ji obdivuji nejen pro nevšední půvab a jemnost hry, ale i proto, že píše povídky, fotí a pracuje pro ochranu vlků. Pomalá věta jednoho z nejkrásnějších klavírních koncertů v jejím podání je balzám na duši: https://www.youtube.com/watch?v=NRTWLQ4nI6Q. Na jejím koncertu, kdy hrála první Brahmsův, jsem si koupil blbé místo a viděl z ní jen pravý pramen vlasů a dole pod klavírem kotníčky. Tak jsem si jich užíval, co to dalo. Snad jindy jí uvidím na ruce a do tváře.

 Nikolaj Luganskij (1972) nejen v Rusku velmi uznáván a tady se vytáhl ve Skrjabinově etudě: https://www.youtube.com/watch?v=We1mxuVqS9Q&list=RDEMek13bnR43oBD4gXB5j4NuQ&start_radio=1.   

   Valentina Lisica (1973) ku svému užitku a světové publicitě využila internet a tu ukrajinskou krásku, která to umí s klavírem, chtěly vidět milióny. Kromě toho proslula na Urajině dosti nepopulárním chválením sousedního prezidenta a vůbec se projevila jako docela hloupá holka, leč její živá hra se mi líbí a je to taková východoslovanská blondýnka. Rachmaninov jí sedí: https://www.youtube.com/watch?v=4QB7ugJnHgs.

   Lang Lang (1982) je čínská hvězda první velikosti též umísťovaná na prvá místa. Živě ho zřejmě neuvidím, protože jeho hra mi nepřipadá tak úžasná s ohledem na ceny jeho vstupenek. To říkám se vším respektem a uznáním. Jen nemusím být voděn za nos reklamou a agenturami. Citujeme z Lisztovy Zvonice: https://www.youtube.com/watch?v=cIxGUAnj46U

   Jeho krajanka Yuja Wang (1987) je také velmi uznávána a tady v něžném rozpoložení další Rachmaninovovo preludium: https://www.youtube.com/watch?v=pk-3JBnjdAY&list=PLxKrfdYkTdD0q4qsXnjdddK6u6tCsHMDf.

Gruzínka Chatia Buniatišvili (1987) se nijak neostýchá obléknout se nápadně a podtrhnout veškeré své půvaby a že jich má. Jeden nešťastný kritik se vyjádřil, že ho její vzezření ruší při vnímání hudby. Mě je ho líto, já naopak se nadmíru raduji, že nám hraje taková kráska, a to třetí v mé anketě. Liszta ona ráda: tuhle úpravu druhé uherské rapsodie aranžoval Vladimir Horowitz:  https://www.youtube.com/watch?v=Kqtz6a8ikGg.

   Dvojici narozenou až po evropském svobodném vzepětí koncem osmdesátek otvírá Italka Beatrice Rana (1993), loni jsem na jejím recitalu byl a líbila se mi velice počínaje kudrnatou hlavičkou přes krásné šaty až po obdivuhodně zralou a vyspělou hru, kde znát, jak o hudbě přemýšlí a přistupuje k ní s pokorou. Hezká dívka s hezkým pohybem rukou: https://www.youtube.com/watch?v=nrFNWSbZtOA

   Jan Lisiecki (1995) je kanadská hvězda polského původu a veliký talent. Já jsem ho v Praze slyšel asi před pěti lety a moc mě nezaujal, což jsem přičítal tomu, že je ještě velice mladý a nemá sebevědomí Lang Langa. Zřejmě však vyspěl v ceněného hráče, který nahrává a jezdí po celém světě. Malý Chopin nikoho nezabije: https://www.youtube.com/watch?v=xM4v3xaSU6s.

   Alice Sara Ott (1988), dcera německého otce a japonské maminky je mou nejkrásnější a s nesmírnou radostí pozoruji pohyb jejích rukou, což je samo o sobě hudbou. Jak dopadlo srovnání? Já myslím, že čistá ženská něha a neskonalý půvab jsou vlastní oběma: https://www.youtube.com/watch?v=b99RKWD_8q4. To jsou holt moje holky Helenka a Alička. Ale jméno Chatia se nedá zdrobňovat, ledaže by byla Chatička. Ona to totiž není Kateřina, to by pak bylo snadné, nýbrž po gruzínsku jak psáno. Kdyby tohle Ravel viděl.