Velké C na jaře 2023

Letos na jaře se setkáme třikrát v Rudolfinu a čtyřikrát ve Vzletu. Čtyřikrát z pěti koncertů ve Vzletu proto, že 21. února dostal přednostkoncert výjimečného Brittenova Válečného Requiem jako upomínka roku války na Ukrajině.

   14. února je v Rudolfinu koncert Apoteóza tance. Otvíráme Mozartovou předehrou ke korunovační pražské opeře La Clemenza di Tito KV 621. Wolfgangovi už moc ze života nezbývá, přesto napíše dílko příjemné a už z té předehry je znát, jak se na Tita dívá. I historické prameny, ba i vždy nesmlouvavý a často fabulující Suetonius Tita jako císaře hodnotí kladně. A to i přes katastrofální výbuch Vesuvu.

   Následuje Haydnova Symfonie č. 98 B dur, postupně si poznamenávám od druhé věty, přívětivá, třetí rustikální s něžným triem, čtvrtá spěšná a dlouhá se skvělým hobojovým sólem. Ještě jich tento pracovitý tvůrce téměř telemannovské výkonnosti napíše šest.

   Po přestávce pro Velké C netypická Beethovenova Symfonie č. 7 A dur, jež mnohými (Wagner) označována za taneční, proto název dnešního koncertu. Mně tak nepřipadá, přestože se ve třetí větě objeví jakýsi kvapík. Impozantní a pohřebně naladěná mi připadá často citovaná druhá věta Allegretto.

   7. března v Rudolfinu koncert Pianto napoletano, která je poctou jihoitalské hudbě. Alessandro Scarlatti vyniká předně jako operní autor, kdežto Francesco Durante a Tommaso Traetta známi především v hudbě duchovní.

   Scarlattiho Miserere c moll má smutnější náladu zjemněnou tím, že vidím dvěma průhledy na Anetu a Kamilu a krásnou sopranistku vlevo, patrně Polku Annu Zawiszu. Následuje Duranteho Concerto a quattro g moll, kde druhá pomalá věta je melodickým pohlazením a celou skladbou se vinou mistrovské housle Heleny Zemanové.

   Traettovo Stabat Mater je zajímavě rozděleno mezi alt a soprán spolu se sborem a dále na jasně odlišené 4 části.

   Po přestávce nám od Duranteho zahrají Requiem a due cori. Je nádherné a lze si jen vzpomenout, co vytvoří další následovníci s Brittenovým vrcholem ve 20. století

   20. března ve Vzletu koncert L’amante segreto (Tajný milenec), jehož program i obsazení jsou letošním drahokamem. Hudební sestava je dnes královna barokního sopránu a dáma, k níž chovám tu nejvyšší úctu.  Hana Blažíková dnes akusticky ovládne prostor a doprovodí ji s teorbou její manžel Jan Krejča.

   Rozličné podoby a odstíny lásky raného baroka uslyšíme v pokorném Sentirete una canzonetta Tarquinia Meruly s mezihrou teorby. Giovanni Girolamo Kapsberger nám dále předkládá šestici Occhi soli d’amore. Toccata 8va, Ite sospiri miei, Che faró donna ingrata, Rigida Eurilla následovaná instrumentální Canzone prima,

   Další v řadě je Benedetto Ferrari a jeho Quando prendon riposti a Barbara Strozzi tu má Amor dormiglione, Nyní opět Kapsberger a jeho instrumentální Toccata 5ta, zpět k Barbaře a píseň, jež dnešnímu koncertu propůjčila jméno, L’amante segreto a nastává přestávka.

   Po ní ještě 10 písní a malé instrumentálky. Za prvé dáme zase slovo Barbaře a písni Moralitá amorosa, Kapsperger přichází s Toccatou 9na, Passacagliou a Toccatou 10ma, na niž navazuje Tu che pallido essangue. Monteverdi tu chybět nesmí a Hanka zacituje árii Signor, quel infelice z opery Orfeo. Kapsbergerova Battaglia nevypadá jako zpodobení bitvy, spíše však zní poklidně a pochodově. Ferrari se osvědčil a tak se tu zpívá jeho Lingua di donna a poté i Occhi miei che vedeste

   Kapsberger zde vedle písní vynikl s instrumentálními kousky, proto potěší jeho taneční směs Uscita, Ballom Gagliarda a Corrente. Koncert uzavírají jeho dvě písně In te la vita a Rugiadose van l’aurette. Bohužel se v programu ocitl stejný text u Ferrariho Occhi miei che vedeste a poslední Kapsbergerovy Rugiadose van l’aurette a já jsem usoudil, že správně patří k Ferrarimu dle názvu. Přidává se zase malý Kapsberger

   Máme k dispozici texty, jež jsou zase výživné a implikují mou obvyklou kritiku chlapů, kteří si pořád na něco stěžují a nad svým osudem soustavně brečí místo, aby s chlapci mládenci šli do hospody a namluvili si nové lepší děvče (to, co já udělám až ve svých dalších životech). Dokonce jeden v písni Barbařině na závěr drsně Amorovi vynadá. Konečně holky si také proudy slzí stěžují. U Ferrariho v Lingua di donna se překvapivě najde jeden, který přijde k rozumu a zpívá, že i když je tvář krásná, nebude tak pošetilý, aby si pro svou zálibu popálil peří, neb přece nebe také neúprosně hřmí a vrhá blesky.

   Neumíte si představit, jak skvělou mám náladu po té terapii Hankou.

   4. dubna v Rudolfinu velikonoční koncert Et resurrexit tertia die (Vzkříšen třetího dne). Blíží se Velikonoce, tak co jiného hrát než Bachovu kantátu Oster-Oratorium, Kommt, eilet und laufet BWV 249. Zde slyšíme typické umné zacházení s jednotlivými hlasy a občasné vstupy nástrojů, jako častý hoboj a housle. Po takové hudbě se to barví vajíčka sama.

J. D. Zelenka nám po přestávce zahraje svou Missu paschalis ZWV 7 z roku 1726, jež je jedinou velikonoční mší svého autora, Zdobí ji překvapivě pestrá instrumentace a skvěle poskládané hlasy.

   26. dubna ve Vzletu koncert Harmonia Caelestis a další dávka pozitivních emocí od letos pětadvacetiletého souboru Tiburtina Ensemble plného sličných dam zpěvných v čele s Barborou Kabátkovou a Hanou Blažíkovou chvílemi i se svou replikou středověké harfičky. Dnes hudba výhradně od téměř renesančně nadané středověké hvězdy Hildegardy z Bingenu (1098–1179).

Úvodem antifona O rubor sanguinis, přednesená krásnou altistkou Kamilou Mazalovou, která stále setrvává ve svém slušivém zrzavém období. Celek Panenské lůno sestává z hymnu Ave generosa gloriosa et intacta, antifony O tu illustrat, které zpívá Hanka a konduktu Marie qui gratiam. Celek Nebeský svazek se skládá z antifony De patria, antifony Sed diabolus in invidua sua v podání Daniely Čermákové a sekvence O ecclesia.

   Po přestávce Nejjasnější světlo s antifonou O spectabiles viri přednesené Barborou a responoriem Vos flores rosarum. následuje Božský rozum sestávající z responsoria O felix anima, antifony O Virtus sapientiae, kde si zazpívají Tererza Böhmová a Anna Chadimová Havlíková a konduktu Mundus a munditia. Krásný koncert uzavírá Květ Panny Marie sestávající z antifon Caritas abundat- instrumentální, O magne Pater a Hodie aperuit nobis clausa porta+žalm 24

Tiburtina Ensemble dnes v sestavě

Barbora Kabátková - umělecká vedoucí, soprán

Hana Blažíková - soprán, středověká harfa

Další 3 soprány Ivana Bilej Brouková, Tereza Böhmová a Renata Zafková

Tři alty představují Anna Chadimová Havlíková, Daniela Čermáková a Kamila Mazalová

   18. května ve Vzletu koncert Il Boemo, kde se nám představí Reicha Quartett, který hraje ve složení housle Ivan Iliev a Veronika Manová,
viola Jakub Verner a violoncello Libor Mašek.

   Josef Mysliveček a jeho sbírka posledních kvartetů patří k výjimečným dílům a zazní v novodobém nastudování na staré nástroje. Jako první se hraje Smyčcový kvartet č. 5, op. posth.  F. X. Richter tu má
Smyčcový kvartet C dur č. 1, op. 5, a vracíme se k Myslivečkovi v jeho Smyčcovém kvartetu č. 3, op. posth.

Po přestávce Myslivečkův Smyčcový kvartet č. 2, op. posth.

Na závěr tu máme srovnání v papá Haydnovi a jeho Smyčcovém kvartetu č. 5, op. 20.

   14. června opět ve Vzletu koncert In Paradiso, kde hlavní postavou je německý kontratenorista Benno Schachtner, který je autorem dramaturgie, s níž jezdí po světě a opírá se o Bachovy kantáty.

   Kantáta Widerstehe doch der Sünde BWV 54, se skládá z árie Widerstehe doch der Sünde, recitativu Die Art verruchter Sünden a árie Wer Sünde tut, der ist vom Teufel. Navazuje známým tónem Orchesterouvertüre C dur BWV 1066, kde vyniknou mimo jiné hoboje.

   Po přestávce se hraje rozměrná sedmidílná kantáta Gott soll allein mein Herze haben BWV 169, kde si užijeme vstupů smyčců a rozličných dalších nástrojů. Táta hudby zase nezklamal.