Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Půjdu rovnou k věci. Jsem už starší pán s pár omezeními, leč to mi nebrání v tom s jistou opatrností (zábradlí po pravé ruce) chodit na zajímavá místa a bedlivě se dívat kolem sebe.
Od dětství se mi moc líbil železniční most pod Vyšehradem a s postupujícími znalostmi mi počalo docházet, co vše ocelovým konstrukcím škodí a co je třeba dělat, aby se uchovala jejich schopnost sloužit bez omezení po dlouhou dobu. S lítostí jsem pozoroval, a to zvláště v poslední době, že se zde nečelí korozi tak, jako to vidíme u slavných konstrukcí typu Eiffelovy věže, ba i věže Petřínské, či mostu v Portu, anebo mostu Golden Gate. U všech těchto vynikajících technicko-architektonických památek sledujeme, že se soustavně dbá o obnovu ochranných nátěrů. Začne se na jednom konci a nakonec dojde na původní místo počátku. Ta péče je soustavná, systematická a odpovědná a sleduje výsledky nejnovějších výzkumů v oblasti boje proti korozi. Jen občas nesmí stávkovat natěrači jako v Paříži.
Na vyšehradský most (a zejména na jeho rozhodující detaily) je v tomto smyslu smutný pohled a ze všeho nejsmutnější jsou spory, komu vlastně patří, jež se podobají sporům, které vznikaly v dobách, kdy stát vlastnil drtivou většinu majetku a nyní se různé instituce hádají, komu patří most, který kdysi postavil přes dálnici stát na pozemku, který dnes vlastní někdo jiný. Doufám, že toto nebude případ vyšehradského mostu, pokud však ano, musí být případní účastníci donuceni se dohodnout ve veřejném zájmu. Zřejmě to je však dnes Praha, když zveřejnila výsledky soutěže, kterou vypsala a jíž vyjádřena vůle zajistit trojkolejnou trať mezi hlavními pražskými nádražími. Součástí pak je snesení a sešrotování starého mostu.
Jako obvykle je veřejnost rozpolcena mezi zastánce demolice starého a výstavby nového mostu a zastánce uchování starého mostu jako prvořadé památky. Má-li být důvodem výstavby nového mostu, o jehož architektuře nemíním vést polemiku, oprávněná a odůvodněná snaha zajistit vyšší kapacitu hlavního klasického (tudy budoucí vysokorychlostní trať západovýchodní vést nemůže) železničního spojení obou břehů Vltavy. Je mi jasné, že starý most by bez zásadních zásahů už železnici sloužit nemohl, avšak mohl by při troše snahy a dobré vůle za přijatelných nákladů (jistě menších než snesení a sešrotování konstrukce a zbourání pilířů) zachován, pečlivě renovován a upraven pro pěší a cyklisty a tím neztratit svou funkci jedné z nejzajímavějších součástí pražského říčního panoramatu a vyhlídkového místa.
Na smíchovské straně bych pak, maje tu moc a vliv, postavil Muzeum kovových konstrukcí, jehož podstatným a živým exponátem by byl náš vzorně opravený a natřený most. Mohlo by být pobočkou Národního technického muzea, kde je již expozice architektury, anebo autonomní součástí Muzea hl. m. Prahy, popřípadě zcela samostatnou institucí řízenou Prahou. Už jen projekt tohoto zřejmě úsporného a možná i elegantního objektu samozřejmě s přiznanou ocelovou nosnou konstrukcí by mohl být obohacením pražské architektury na opačné straně města, než Vltavská filharmonie. Co kdyby se přihlásili Gehry (ten se přímo nabízí), nebo Calatrava.
Umím si představit, že tu bude expozice vývoje kovového stavitelství počínaje pomocnými kovovými prvky v podobě železných spon a olověných zálivek, přes železná táhla a jiné kované prvky, litinové sloupy a pomocné konstrukce, až k vysoce pokročilým stavbám po vynálezu moderní oceli, vedle toho pojednat i použití lehkých kovů jako je hliník, nebo titan. Též se věnovat významným konstruktérům a inovátorům z tohoto oboru a významným firmám, které působily v oboru kovových konstrukcí na našem území. A v neposlední řadě i metodám čelení korozi.
Expozici lze pojmout jako příležitost pro odborné školství zapojit talentovanou mládež, která by mohla spolupracovat při tvorbě exponátů v podobě modelů. A jistě by se tu i uplatnila expozice stavebnice Merkur. A také mě napadá spousta souvislostí a perliček, příkladmo jednou týdně ukázka klasického nýtování počínaje rozžhavením nýtu přes hození dvojici nýtařů na konstrukci vysoko nad zemí a vložení žhavého nýtu do připraveného otvoru a jeho rozklepání do úhledné polokoule. A to 250 metrů nad ulicí, což si musíme pouze představit, anebo za nýtaři promítat filmový pohled z výšin rozestavěného mrakodrapu.
Pokud jde o mě, kdyby se takové muzeum povedlo a já bych se toho dožil, byl bych docela šťastný chlap a velebil bych Prahu, jak sice zanedbala péči o most, ale vše napravila citlivou renovací a zachováním významné technické památky a na konci vytvořila další pražskou atrakci, kam s vnoučaty rádi chodíme a nejen tam. Nechcete si tu myšlenku osvojit, a pokud Vás osloví, něco pro ni udělat?
Srdečně zdraví milovník svého města, ocelových konstrukcí a sličných Pražanek
Ing. Richard Mandelík
Rozdělovník:
Primátor hl. m. Prahy, MUDr. Svoboda Bohuslav.Svoboda@praha.eu
Předseda domácí rady Klubu za starou Prahu, doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., zastarouprahu@seznam.cz
Generální ředitel Národního technického muzea, Mgr. Karel Ksandr, reditel@ntm.cz
Ředitel Centra architektury a městského plánování Štěpán Bärtl, camp@ipr.praha.eu
