21. března se za podpory Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové v rámci výzvy Kalabis 100, Dwight and Ursula Mamlok Stiftung a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti v Dvořákově muzeu dává zajímavý koncert.
Markéta k nám z Berlína zavítala se svou dvorní klavíristkou v oboru soudobé hudby ázerbajdžánského původu Fidan Aghayeva-Edler a společně připravily pestrou připomínku hudby autorů 20. století v čele s dvěma osobnostmi letos dovršujícími sté výročí narození německo-americkou skladatelkou Ursulou Mamlok (1923-2016) a naším Viktorem Kalabisem (1923-2006). K nim přiřazeni Češi Erwin Schulhoff, renomovaný symfonik Miloslav Kabeláč a největší ženský skladatelský talent 20. století Vítězslava Kaprálová. Pozoruhodné dnes je slovní nasazení Markétino, která musí říco něco k autorům a dosti podrobně popsat program a jeho úskalí a též tlumočit dvojí řeč klavíristčinu.
Možná jsme svědky prvního pražského Markétina vystoupení vytěženého ze světa soudobé hudby a ukázky její současné preference a volby. Možná nám k tomu něco řekne na základě této eseje. Hudba 20. století je plna zpočátku jistého pozdně romantického doznívání, rozvíjení podobně jako u výtvarného umění (kromě kubismu, který na hudební odezvu čeká a ani Češi se toho nechopili, až po atonální hudbu a různé polytónové experimenty až po minimalismus za neustálých návratů zpět s těžbou drahokamů barokních, či neoklasických.
Jsou lidé, které některé výhonky hudby neoslovily a soudobou hudbu odmítají jako celek, aniž by se pokusili poslouchat a uslyšet. My jsme možná měli štěstí, že nám tuto dávku soudobé hudby přednesla a slovem doprovodila nejkrásnější světová houslistka a dívka, již máme na hudební scéně v největší oblibě.
Po jistém vysvětlení k tomu, co nás čeká, musím uvést, kteří členové Klubu přátel Markéty Janouškové se zúčastnili spolu se mnou. Bobina S., Evička S., Hanka Ch., Velká Kateřinka a Honza a Vašek Vacci. Nebýt nás, jsou tu jen asi čtyři další diváci, takže to Klub přátel zachránil. A zaujal svou obvyklou první řadu a Markéta nemusela zasahovat. Dívka dokonale sladěna s černými kalhotami silně do zvonu a červeným topem a vkusnými a citlivě pojednanými rudými rty, vše korunováno černou hlavičkou. Evička dokonce poslouchala se zavřenýma očima, že ji prý její krása ruší. Něco podobného napsal jeden hudební kritik na adresu vyloženého sexuálního idolu gruzínské klavíristky Chatii Buniatišvili a mně ho bylo líto. Já to mám naopak, ženská krása je hudebním prvkem navíc.
Zahájí se čímsi, co jsem z programu nevyčetl, ale byla to skladbička pro housle a klavír, pokračováním je Markétino sólo From my Garden z bloku věnovaného skladbám Ursuliným. Blok uzavřen Suitou pro housle a klavír, jež mi připadá nejen po varovném Markétině výkladu technicky téžké a náročné pro obě z hlediska souhry. Možná je otázka souhry a vyjití si vstříc důležitou stránkou každé soudobé hudby pro více nástrojů. Dost je to znát třeba u náročných Bartókových kvartetů, kde si nelze nevšimnout nasazení a soustředěnosti našich špičkových kvartetů (Pavel Haas, Bennewitzova i Zemlinského). Čekám, co mi na tuhle úvahu Markéta řekne.
Dvojice Aria & Allegro Viktora Kalabise následuje a pak symfonik Kabeláč se dvěma Skicami, kde první je velmi rozvláčná a druhá jedním z vrcholů večera, já si píšu úpěnlivé volání a závěr snů a vytahuji devítku. Po Kabeláčovi návrat k Ursule a její 2000 Notes pro klavír. Erwin Schulhoff tu dnes má dvouvětou Suitu pro housle a klavír.
Konečně jsme se dočkali mladičké Vitky Kaprálové, jež se ještě před nečekanou smrtí ve Francii stihla vdát za Jiřího Muchu. Dámy nám hrají její Elegii, Legendu a Burlesku, přičemž mně připadá Legenda burleskní a názvy bych otočil. Leč konečně dosaženo vrcholu a já uděluji desítku. Je tu znát silný vliv Debussyho, neb si lze představit celou řadu nálad. Koncert uzavře Kabeláčův Žalm 150. Také jsem si všiml, že Markéta dnes nezakončovala skladby svým vítězným vztyčením smyčce, ale činila tak velmi úsporně, ovšem úsměvem nešetřila a vyloženě zářila.
Hudebnice zmizí a já mám velký problém s pohybem v neznámém tvaru schodiště a mnohými prahy a malou toaletou a venkovními schody bez zábradlí. S Markétou se dole ještě zastaví Evička a Vašek a dnes hospůdka nebude. Markéta zítra nahrává v rozhlasu, o čemž už na koncertu mluvila. Že by si jí opravdu media a dramaturgové všimli. My však zkusíme obyčejnou a útulnou hospůdku U Tří kočiček poblíž rohu Ječné a Štěpánské a večer dovršíme jsouce z té dívky v milostivém rozpoložení.
