Filmy prosincové a festival francouzského filmu

Už je tu zase tradiční podzimní festival v kinech Světozor, Lucerna, Kině 35 ve Francouzském institutu a Cinestar Smíchov a zase platí, že nemůžete koupit lístky u jediné pokladny, což je velice nepohodlné a ve věku vyspělých informačních technologií nepochopitelné. Pro mě nastává opět organizační oříšek, jaké filmy zvolit, abych jejich časy sladil mezi sebou a s již dávno předtím zakoupenými koncerty a jak se vyhnout loňskému příliš častému sáhnutí vedle.

Potěšitelné jest, že letošní profilovou herečkou je jubilantka Juliette Binoche (1964), patrně dnes francouzská první dáma filmu a k tomu žena nesmírně pohledná a milá, na niž mé oko patří se zalíbením a duch se též nevýslovně raduje. Tak tedy vydejme se na cestu se sedmi filmy s tím, že o skvělé Cestě do školy jsem už psal, ale zhlédl jsem ji s chutí znovu s Evičkou. Cesta bude stručná, neb mnohé z filmů zřejmě uvidíte jen tehdy, když si je stáhnete na netu. Sex v Paříži Název se může zdát neoriginální vzhledem k slavnému americkému seriálu, který v mnoha řadách běží na mnoha stanicích. Nutno přiznat, že ten seriál patří spíše k tomu lepšímu, nebo přinejmenším přijatelnějšímu ze seriálové produkce. Náš film je francouzskou variací na věčné a vždy přitažlivé téma a je pln milých postaviček a oné noblesy a kouzla Francouzek, tak odlišného od kouzla Američanek. Samozřejmě ženy celého světa mají kouzlo. I Američanky. Svět je tak pro nás muže místem skvělým k žití. Kdybyste na tento film narazili, neváhejte, pobavíte se skvěle. Villa Amalia Slavná a stále elegantní Isabelle Huppert ukáže, jaké to je, když se rozhodnete od základu změnit svůj život a odříznout minulost pokud možno úplně. Neříkejte, že nebyly v životě chvíle, kdy vás to aspoň napadlo. Zrušit účet, všude se odhlásit, zahodit mobil a nikomu nic neříci. Jen jedinému příteli a pak už jen noví lidé a nové vztahy. Nechat skládání hudby a hrát si jen pro sebe. Jiný dům přesně tam, kde se cítíte dobře. Hezky se na to kouká, Isabelle je skvělá, ale hůře se tomu věří. Juliette Binoche očima své sestry je krátkometrážní dokument, který natočila Juliettina sestra Marion Stalens. Já to sice moc nepotřebuji, ale film i v tolik nenamočeném člověku, jako jsem já, musí nutně vyvolat náklonnost k této hvězdě bez hvězdného chování. Vzpomínáte si na její doslova dětskou radost, když dostala Oskara za roli sestry Hany v Anglickém pacientu? Takové holky dělají náš svět krásnějším. Film je milý, příjemný a trochu atmosférou podobný „Plovárně“ s Markem Ebenem. Já jsem si užil a musím si doma vyvěsit do francouzské sekce na zdi její lepší fotku. A ta loňská padesátka na ní není ani trochu znát. Diplomacie Vy znalí a sčetlí víte, co se dělo v Paříži v době, kdy se přibližovali Spojenci a německá okupační správa podřízená generálu von Choltitzovi řešila problém s Hitlerovým rozkazem město zničit. Mnozí jste četli výtečnou knihu slavných reportérů Lapierra a Collinse Hoří už Paříž? Náš film se zabývá pouze kritickým dnem a nocí předcházejícím rozhodnutí generála Choltitze rozkazu neuposlechnout a předestírá velmi pravděpodobnou fikci vyjednávání švédského diplomata Nordlinga v onen kritický den s Choltitzem. Tak to určitě nebylo, leč Nordling s generálem skutečně mnohokrát jednal a pokoušel se jej odvrátit od zlověstného rozkazu a ještě před tímto dnem se mu podařilo vyjednat propuštění tisíců politických vězňů. Podstatou filmu je ukázat, jak obtížné je přimět člověka přesvědčeného o tom, že jeho zásady jsou správné, i když slouží zlu. Zjistíme nakonec, že k výsledku nevedou argumenty, nýbrž obyčejné lži. To není nijak překvapivé. Překvapivé ani není, jak je nemožné hnout s lidmi přesvědčenými o legitimitě své morálky. Film je mistrovskou ukázkou střetnutí dvou diametrálně odlišných osobností a je z hlediska dramatiky skvěle vystavěn. Oba hlavní představitelé, André Dussolier jako Nordling a Niels Restrup jako Choltitz, se ukázali v nejlepším světle. Jediné filmu vytýkám, to, co se odehrává na plátně, není žádná diplomacie. Je to mistrovská ukázka umění vyjednávání a manipulace. Důrazně film doporučuji. A dejte si pozor na všechny, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě a morálce a nejsou ochotni o tom diskutovat a přemýšlet. Věrná kopie Bohužel jsem mohl jít na film až od 20:45 a občas jsem usínal a nesoustředil se. Mám z něho jen příjemný pocit, neb zde hrála opět Juliette a mně úplně stačí, když je na plátně. V čemkoli, ale ona naštěstí nikdy není v žádném škváru. Takže závěrem. Doporučuji. Jak vidíte, letos jsem měl štěstí a všechny filmy se mi líbily a mohu je doporučit. Obě komedie patří k tomu nejlepšímu, co jsem v roce 2014 viděl. Nyní se věnujme dvěma dalším filmům prosincovým. Interstellar Velmi nákladný film předcházela masivní reklama, která na mě nemá vliv, přesto jsem věděl, že chci vidět, jak se dělá sci-fi s technickou podporou na soudobé úrovni, která je už vyšší než u Avataru, nebo Gravitace, nemluvě už o klasikách typu 2001: Vesmírná Odysea a Hvězdné války. Avšak nikterak nemohu zatajit, že prvním motivem jsou Andulka Hathaway, nyní již asi natrvalo nakrátko ostříhaná největší kráska světového filmu a skvělá herečka a vedle ní Jessica Chastain, dnes jedna z největších hvězd světového filmu. Andulka hraje trochu chladnou a věcnou vědkyni a Jessica skvěle ztvárnila roli hrdinovy dcery, která v důsledku časového posunu prakticky ve filmu prožije celý život. Film je dle toho, co jsem si přečetl, důsledně konzultován s odborníky, takže se snaží udržet v pravděpodobných mezích. K tomu nelze počítat představy animátorů, když se ocitnete v blízkosti černé díry, nebo cestujete červí dírou, kde lze uplatnit pouze fantazii. Obávám se, že nikdy nebude možno pořídit příslušný obrazový záznam. Leč přes skvělé výkony animátorů a obrazové zázraky a minimum sporných momentů a výtečné výkony obou dam i Matthewa McConnaugheye nutno vzít v úvahu, že držet soudržnou dějovou linii a zasadit ji do vesmírného světa, který se neřídí newtonovskou fyzikou, je velmi obtížné a dá to divákovi práci. Film stojí za vidění pro práci animátorů, výkony herců, půvab dam a nosnou myšlenku, kterou bych vyjádřil takto: Jaké mohou být možné konce naší civilizace a co všechno budeme schopni učinit, abychom zachovali kontinuitu lidského rodu. Jaká je cena domova a co to vlastně znamená, je to místo, nebo lidé, mezi nimiž žijete? Dobrá, jděte na film a přemyšlujte. Hledání Vivian Maier Na jedné aukci se sběratel dostal k negativům a nevyvolaným filmům, jež ho velmi zaujaly. Zjistil, že je pořídila neznámá paní jménem Vivian Maier. Začal tedy její práci systematicky hledat a spolu s tím i poznatky o jejím životě. O této tajemné paní, jejím životě a díle, jež ovlivnilo dějiny fotografie, je film. Já jsem zauvažoval nad tím, kolik schopných a talentovaných lidí je mezi námi a nevíme o nich a vody se za nimi zavřou. A k tomu mohou být ještě velmi podivní a až odpudiví. Film je pozoruhodný a stojí za vidění.