Dunkerk
Podívejme se trochu do historie kolem francouzsko-britského stýkání. Začíná nesmiřitelným francouzsko-anglickým nepřátelstvím a to přetrvává dlouho. Pás území od Normandie po Calais dědičně patřil normandským vévodům, a jak známo, jeden z nich jménem Vilém se Anglie zmocnil, čímž založil anglický nárok na blízká města Calais a Dunkerque, po anglicku psané Dunkerk, či Dunkirk. Jeden z jeho následovníků, Jindřich II. pojal za manželku jednu z nejschopnějších a nejzajímavějších dámských osobností nejen středověku, Eleonoru Akvitánskou, tak skvěle ztvárněnou v legendárním filmu Lev v zimě čtyřoskarovou rekordmankou Katharine Hepburn. Jindřich tak sňatkem získal další území na jihozápadě Francie a anglický král stal se mocnějším než francouzský. Ta kost dlouhá léta vězela v krku francouzských králů, až se počalo ostře válčit a trvalo to sto let, dokud jedna dívenka nepozvedla vojenské odhodlání francouzského krále a jeho armády. Dostalo se jí za to odplaty na hranici. Angličanům tehdy nepomůže ani upalování dívenek a z Francie se stáhnou a předchozí nároky anulovány. Jedině Calais jim zůstává ještě sto let.
Pak se dvakrát zamíchá Anglie (vlastně už Británie) do koalic proti Francouzům, na počátku 18. století a o století později. Mezitím se ještě poperou o Kanadu a stejně jako vrchní velitelé rakouský a pruský u Štěrbohol, zahynou Wolfe i Montcalm o dva roky později u Quebeku. V Krymské válce pak poprvé stojí Francouz a Brit vedle sebe, neb Rusy je třeba klepnout přes prsty. A na počátku 20. století se lev a kohout doslova hubičkují, neb jim vedle vyrostl nebezpečný soupeř dvouhlavý orel. Orel v prvé válce svržen z hnízda a oškubán, avšak vstane z popela.
V roce 1940 se opět válčí v Belgii a severozápadní Francii a proud útočníkových vojsk takticky skvěle zatlačí britský expediční sbor s částí francouzských vojsk k pobřeží a téměř čtyřem stům tisícům spojeneckých vojáků hrozí zajetí, či záhuba, podle toho, jak se rozhodnou sami a co mají v úmyslu Němci. Myslím, že nemít Britové v čele Churchilla, ale lorda Halifaxe, zřejmě by se jednalo o vzdání se obklíčených vojsk a o míru. To je výchozí historická situace.
Nutno nyní dodat důležitou premisu. Film není a ani nemá ambici být dokonalou historickou rekonstrukcí a nezabývá se řadou okolností a v mnoha technicko-vojenských situacích si s věrností, nebo věrohodností nedělá starosti.
Předně tu vůbec nejsou podrobnosti o francouzské podstatné úloze, neb právě oni bránili obvod pláží a umožnili evakuaci a asi čtyřicet tisíc jich padlo do zajetí. Letecká přistání na hladině ve skutečnosti končila salty a smrtí při nárazu, nebo rychlým potopením letadla a utopením. Je jasné, že dojemná scéna záchrany pilota je trochu přitažená za vlasy. A také přistávání na pláži bez motoru by zřejmě nedopadlo tak hladce, když už odmyslíme, že filmová pláž je dokonale rovná a nijak nezvlněná. Jediná vlna by znamenala, že letadlo skončí v přemetech.
A použité spitfiry jsou zřejmě pozdější verze, ne ty z roku 1940, minimálně tehdy ještě nebyly celoplexisklové kryty kabiny. Verzí nakonec bylo 17 a pár námořních zvaných seafire. A možná dominantním typem tehdejší doby byly hurricany. Ale s autentickými válečnými letadly je už potíž. Létá jich už na světě jen pár a já mám pocit, že jediný u nás a to je spitfire, který kdosi koupil v Izraeli jako ruinu a ta ruina, jak se ukázalo, byla československá z války za nezávislost Izraele roku 1948.
Topédoborce a menší válečná plavidla byly současné jen poněkud upravené torpédoborce a fregaty, a soudobá komunikační technika a rakety na nich zakryty. Kde však brát torpédoborce z roku 1940, takové nejsou až na pár muzeálních kusů v čele se slavným křižníkem Belfast na Temži ve středu Londýna. To je však muzeum a na řece jen stojí a hrát ve filmu nemůže. Navíc to je národní památka.
Tím nechci říci, že po technické, nebo historické stránce je film nekvalitní. Jen odmítám vynášet jej do oblak a činit z něho vrcholné dílo vyčerpávající téma jedné z epizod 2. světové války. Kvalita filmu tkví jinde. Jsem přesvědčen o tom, že režisér zamýšlel dotknout se především divákovy představivosti a nejniternějších emocí a vtáhnout nás do dějů téměř jako účastníky. A kupodivu, netřeba, aby vzduchem létaly končetiny a krev crčela proudem. Iluze tenkých hranic mezi životem a smrtí je dokonalá. A nikde žádný Němec, kromě pilotů letadel.
Nyní nakupím útržky a střípky a budu střídat záběry v tempu, které je jedním ze znaků filmu. Dlouhé řady vojáků k molu, u něhož kotví evakuační lodi. Přednost mají ranění, popadneme nosítka a dostaneme se tam přednostně. Jaké to je, když mezi dav Němci hodí pumu. Jak to, že i přesto vše pokračuje v pořádku a kázni. Jaké to je, když jste v podpalubí kocábky uvízlé za odlivu a čekáte na příliv a Němci si udělají z vaší lodi střelnici? A co když vaši loď trefí torpédo, nebo letecká puma a loď se potápí, nebo jen převrátí na bok. Jak uniknout?
A co když se mezi Brity objeví Francouz? Jak sestřelit německý bombardér, smrtelně nebezpečný evakuačním lodím? Jak se vyrovnat s jeho ochrannými stíhačkami? Jak přistát na moři a co dělat, když jste v potápějícím se letadle a kryt kabiny se zasekl? Co si myslí muži ve věku kolem padesáti, kteří pamatují minulou válku a vydají se na svých lodích na nebezpečnou cestu k francouzskému pobřeží a s nimi synové ještě teenageři? Jak přitom dospějí, nebo i položí život. Odkud vyvěrá ta britská námořní sebedůvěra a hrdost? A jak i dříve statečný voják se může sesypat.
A scéna nejdojemnější. Vojáci se bojí, že jim veřejnost bude zazlívat stažení se bez boje, když tu za oknem vlaku jásot a spousta lidí s jídlem a pitím spěchá svým vojákům dát i to poslední. Vždyť jsou doma a budou nás chránit. Více podrobností by jen vadilo. Dunkerk je dle mého jedním z nejlepších válečných filmů všech dob už jen způsobem, jak je natočen a silou emocí, jež vzbuzuje a v neposlední řadě tím, co zdůrazním v posledním odstavci. A znovu opakuji, není to historicko-dokumentární dílo.
V kině chybí už jen proudění vzduchu od výbuchů a zápach střelného prachu a voda, jež se nám převalí přes hlavu a vezme nám vzduch, máme-li tu smůlu, že při výbuchu torpéda jsme zrovna v podpalubí. V IMAX kině to musí být opravdu něco.
A závěr filmu má neobyčejnou lidskou sílu a význam pro nás, kteří jsme měli šanci přežít tu dobu, po ní se i narodit a nakonec se i dožít skutečné svobody. Vrcholným zážitkem je originální znění jednoho z nejslavnějších a nejlepších válečných projevů v dějinách, Churchillova, který jím Hitlerovi a celému světu jasně říká, že Britové budou bojovat všude a vždy a ta místa vyjmenovává a končí těmi nejdůležitějšími slovy „Nikdy se nevzdáme.“ To je poselství filmu. Nebýt té úspěšné evakuace, bylo by to s tím nevzdáváním problematické.
Já pak přemýšlím o našich vojácích v kostelní kryptě, kteří také prohlásili: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“ A jsem rád, že jsem součástí tohoto světa. A věřím, že to slušní lidé celého světa také nikdy nevzdají.
Richard Mandelík
Collegium marianum na jaře 2023
Letos jdu jako obvykle na všechny tři jarní koncerty, nic se mi s nimi nekříží. Jdu jako vždy rád, neb tam potkám, jak doufám, skvělé dámy Josefínku, Moniku Kláru a Petru, o vstupních dámách nemluvě.
Richard Mandelík
Velké C na jaře 2023
Letos na jaře se setkáme třikrát v Rudolfinu a čtyřikrát ve Vzletu. Čtyřikrát z pěti koncertů ve Vzletu proto, že 21. února dostal přednostkoncert výjimečného Brittenova Válečného Requiem jako upomínka roku války na Ukrajině.
Richard Mandelík
Smetanova Litomyšl 2023
Letos jsem zvolil tři koncerty ve dvou dnech, vždy s návratem domů, což přijde levněji, než ubytování, které se po přestavbě Autokempu Primátor vyšplhalo na tři tisícovky a stalo se tím pro mě nepřijatelným.
Richard Mandelík
PKF na jaře 2023
Navštívil jsem 4 komorní koncerty, jež mám ve veliké oblibě proto, že v nich otisknuta dramaturgie půvabné a milé dámy Martiny Sermain a u vstupu člověk vítán neobyčejně milou kadeřavou kráskou Anetou Peterovou.
Richard Mandelík
God save the King, aneb velké britské mazání, skotský šutr a rituály
Já, nenapravitelný anglofil jsem si zase jednou přišel na své a uspořádal si 6. května 2023 vlastní korunovační program a k tomu degustoval dvanáctiletou Glenfiddich.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 740
- Celková karma 5,04
- Průměrná čtenost 235x