Atrium v prosinci 2017

   Na konci toto přehledu, který zachycuje dobře sestavený a zajímavý program, musím bohužel zařadit několik kritických slov, neb mnohé se mi nelíbí, a když se neozveme, nic se nezmění.

   7. prosince Bennewitzovo kvarteto, náš oblíbený soubor světové pověsti, sekundista Štěpán Ježek si svůj čaj vypije v baru u mého stolu a hned probereme několik hudebních témat. Dnes se hraje nejprve Weinbergův Klavírní kvintet, který už znám od Zemlinského kvarteta. Štěpán, jenž vždy program uvádí a komentuje, připomene, jak to měl Weinberg, zachránivší se z celé rodiny útěkem z Polska do SSSR, těžké po válce, když se Stalinovou zásluhou vzedmul tradiční ruský antisemitismus a jak mu pomohl Šostakovič, který se ho statečně zastal. A v programu úplně vynechali klavíristu Stanislava Gallina, který dnes kvarteto doplňuje na kvinteto a ve Weinbergovi trochu stojí v opozici ke smyčcům, což je jen můj dojem.

   Opačně tomu je po přestávce, kdy se hraje Šostakovičův Klavírní kvintet g moll, op. 57, skladba téměř jemně hladivá a jasně z ruky mistra a klavír je plně součástí týmu. Dokonce primáriovi Fišerovi praskne struna, ale nakonec se blýskne ve čtvrté větě. Přidává se Skočná ze Smetanových Českých tanců.

   10. prosince po letech jdu na Chairé Příbram, program je mile vánoční a příjemný a žádné překvapení jsem nečekal a ani nepřichází, jen si zdobím předvánoční čas.

   15.prosince Musica Bohemica ze stejného důvodu a s opět obvyklou kvalitou, chvílemi Jaroslavem Krčkem příliš přislazené a slov někdy mnoho. Leč klenoty jsou úvodní výběr z jeho Vánoční mše č. 3 i následující Radujme se z Legendy o narození páně. Následuje směs koled a písní evropských i českých, barytonista Jakubů tradičně výtečný. Dobré vánoční naladění, jak jsem očekával.

  16. prosince tradiční recital Ivana Ženatého, tentokrát bez profesora Bogunii u klavíru, ale s Martinem Kasíkem, jemuž co obraťstránka slouží jeho hezká paní a též klavíristka. Dětičky tu dnes nemají a paní tak nemusí od klavíru vrhat prosebné pohledy: Nezlobte miláčkové, maminka musí tatínkovi s tím salátem pomáhat.

   Začínáme českým romantickým přístavem z nejlíbeznějších, Sukovou tzv. Pohádkou, což je populární výňatek z Radúze a Mahuleny. Nato mi dělá náš houslový mistr radost Beethovenovou Sonátou F dur pro housle a klavír, op. 24, řečenou Jarní, jež je má milovaná a snad žádná jiná houslová sonáta nemá tak radostnou a nadýchanou prví větu. Po přestávce se hraje už jen poněkud rozsáhlejší Sonáta a dur pro housle a klavír Césara Francka, kde se mi ozývá motiv ze závěru Rusalky. A navíc oceňuji souhru houslí a klavíru, troufal bych si i říci, že lepší, než s profesorem Boguniou. Prvním přídavkem je jeden z Brahmsových uherských tanců,  druhým Dvořákův Romantický kus. Ivan Ženatý už k předvánočnímu Atriu léta patří a je ozdobou podzimní části sezóny.

   20.12. náš oblíbený klavírní beethovenovský prorok Pavel Voráček má tentokrát pestřejší program s jediným Beethovenem. Zahájení je janáčkovské. V mlhách zní jako kdyby se donluvili s Debussym a mlha moravská chutnala francouzsky a hrál ji virtuózně Liszt. Nato naváže Beethovenova Sonáta Es dur op. 31, č. 3. Nevím sice proč, ale myslím přitom na Napoleonův přechod Bereziny v roce 1812.

Po přestávce se hraje už jen Chopinových 12 etud. Zajímavé je, jak spolehlivý, jakostní a poctivý Pavel volí odlišný přístup a každou etudu zřetelně oddělí. Přídavek tipuji na cosi mozartovského. A po představení se s námi při tradiční akci „Podporujte svého barmana“, seznámí nesmírně milá paní Holická a stane se adresátkou mých esejí.

   A nyní slova kritická. Pomalu se stalo zvykem tisknout a zveřejňovat program na další měsíc velmi pozdě s koncem měsíce. Na internetu už program bývá, avšak je třeba předpokládat, že většina návštěvníků internet nepoužívá. Jde většinou o lidi zkušené s první číslovkou věku vyšší než šest, spíše sedm a více. To je třeba mít na vědomí. A v tištěných programech, mimochodem textově editovaných nevhodně a nepřehledně, se objevují časté chyby jako úplné vynechání účinkujícího, nebo chyby v názvech skladeb, o pravopisu nemluvě. Časté je též, že není k dispozici dost programů u vchodu do sálu a divák zde musí čekat, až je někdo přinese.

   Jen jestli to s někým vůbec hne. Na poslední zprávu vůbec vedení Za trojku nereagovalo. A už vůbec nepřipustí zveřejnění mých pravidelných měsíčních přehledů na facebooku. Samozřejmě jsem se ozval a uvidíme. Kdo mlčí, ničeho nedosáhne.