Když jsem poprvé slyšela slovo mingle, naskočila mi husí kůže. Stejně protivné jako pasírovat, plecko, plizé a žabó. Tahle slova nesnáším od dětství.
Onehdy v noci jsem nemohla spát, myšlenky se rojily jak krysy v kanále, a jedna z nich patřila i mingle. Proč mi zrovna tohle slovo tak vadí? Vždyť není o nic horší než třeba autobus nebo meruňka. A přišla na to, že to není poskládáním písmen, dokonce ani obsahem (je to prý člověk, který s někým chodí, ale nechce s ním bydlet). Je to tím, že někdo ten obsah vzal, oříznul, přelakoval, zamašličkoval, strčil do šanonu a do světa vytroubil: tak tyhle lidi jsou mingle. Fujtabl!
Úplně stejně to udělal se single, metrosexuálem, alkoholikem, workoholikem, čokoholikem a tak dále a tak dále.
Vymyslel trend. Vymyslel kravinu.
Proč se za každou cenu snažíme všechno nacpat do šanonu, šanon do krabic, krabice do skříní, aby ani růžek nečouhal?
Mimo jiné proto, že se pro lidi z krabic líp vymyslí fígl, jak jim prodat každou blbost? Snáz se jim předpřipraví životní příběh a vnutí, jak mají žít?
Ty jsi single, potřebuješ kočku. Kočka potřebuje pelech, kartáč, kočičí mlíko, kočičí sušenky a kočičí vitamíny.
Ty jsi workoholik, jsi hrozně unavený, potřebuješ antidepresiva a wellness. Potřebuješ taky masážní podložku pod záda a potřebuješ si vymalovat byt teplými barvami. Všichni workoholici to tak mají!
Ty jsi mingle, potřebuješ chodit se svým druhým mingle do kina a k tomu potřebuješ pořádný cool oblečení, taky potřebuješ batoh, který se dá přeměnit na postel, kdybys náhodou dneska nespal doma.
Ty jsi.. těch krabic je moc. A ještě víc zboží, které je potřeba do krabic k lidem nacpat.
Před časem mi v rozhovoru herec Jaroslav Dušek řekl, že lidi chtějí za každou cenu všechno pojmenovat, setřídit, zařadit, protože vlastně vůbec ničemu nerozumí. Nechápou svět a ani sami sebe. Proč se někdy země chvěje, proč se někdy splaší hlava, proč musíme opouštět, proč musíme umírat. Šanony dávají tomuhle chaosu aspoň nějaká pouta. Pouta z trávy.
Taky vysvětlení.
Nevím, které je pravdě blíž.
Ale mám za to (nechce se mi psát "vím", protože, co já vím..), že každý je jedinečný. I když má jednovaječné dvojče. A že v krabicích bývá úzko.
