Lidé protestují. Proti lecčemu. Někteří, zdá se, se stejnou chutí, s jakou jiní třeba jí. Nebo dělají sex, kupříkladu.
Lidé protestovali proti koncertu Madonny a budou protestovat proti těm ostatním hlučným, co se sem teprve chystají. Nechtějí je za humny. Že bude randál. A nelíbí se jim, že kvůli nim pojedou domů jinou ulicí. A že bude možná ta cesta ucpaná.
Lidé protestují proti silnicím. Koupí si pozemek na místě, kde je deset let namalovaný obchvat. Když se začne stavět, podepisují petice, aby tam nevedl. Anebo hledají žáby, ještěrky, snad i nálevníky a mávají s nimi před očima všem vrahům přírody.
Další si postaví domek na zelené louce a blahem chrochtají, to je klid, to je klid. Běda, když přijde jiný, že by si taky postavil na zelené louce, vedle nich. Né, protestují. To je náš klid.
Taky proti golfu, namátkou, hodně protestují. Dost bylo golfů. Za zády nám odpalovat míčky nebudete, zbohatlíci ….
Lidé protestují i proti obchodům. Ano, my sice taky chodíme nakupovat. Ale jinam. Tady si krabici odpornou vyrůst nenecháme.
A ještě proti mnoha dalším věcem protestují.
My máme právo protestovat, šermují rukama.
Proti všem, co mají rádi přeřvaná podia.
Proti všem, kterým fronty kamionů brousí ploty zahrádek. I proti těm žábám nejspíš.
Proti všem, co se chtějí courat po loukách s kovovou holí.
I proti paní s nemocnýma nohama, která se těší, že to konečně bude mít na nákup blíž…
Lidé mají výsostné právo protestovat. A to je strašně dobře.
Tak já taky protestuju. Proti lidem, kteří pořád protestují.
