Nejspíš dostanu od právně vzdělaných přes prsty. Ať. Paragrafy by měly souznít se zdravým rozumem. A v některých případech by onen rozum měl mít jednoznačně navrch. Kauza H-Systém je podle mého přesně takový případ.
Pamatuju si ten příběh mlhavě. Lidé chtěli bydlet, podnikatelé chtěli vydělat. Na tom by nebylo nic divného, kdyby vydělat neznamenalo ukrást. Místo pěkných domků zbyly klientům H-Systému v pražských Horoměřicích rozestavěné zdi na bahně. Museli se znovu složit, přisypat z úspor nebo se zadlužit, aby se neutěšené místo proměnilo o mnoho později, než doufali, v domov. Tehdejší správce konkurzní jim improvizovanou dostavbu svépomocí, odsouhlasil. Jenže pak přišel druhý a ten zakroutil hlavou. Nene, vaše bydlení se prodá a ze zisku splatí dluhy lumpů. (Mimochodem jen jeden si odpykává trest, třem pomohla na svobodu amnestie.)
Lidé z Horoměřic se už třináct let soudí, aby byly domy konečně jejich a nemuseli se bát, že je z nich někdo vyhodí, nebo budou muset platit znovu. Soudí se o domy, které už od té doby zaplatili dvakrát, u kterých konečně osázeli zahrádky, zařídili obýváky a kuchyně, porodili tu děti, vyprovodili sousedy, kteří už k soudu nepřijdou. O domy, ve kterých žijí. Žádná zasloužená oddřená idyla se nekoná. Žádná pohádka, ve které by moudrý soudce řekl, už jste dost zažili, spočívejte tu s pánembohem. Spíš sud s prachem. Kouřící sopka. Soudce se pitvá v paragrafech, nimrá v listinách, ohání odstavci, hledá.. co vlastně ta léta hledá?
Dostanu od právně vzdělaných za tenhle povzdech nejspíš přes prsty, vždyť je to přeci pro nás laiky tak složité, nemůžeme tomu rozumět… Ať. Ty domy patří lidem, kteří v nich žijí. Co je složitého na zdravém rozumu?
