Tak jsem si zase jednou na zpravodajském serveru přečetla věc, kterou jsem vůbec netušila. Že se v Česku vyplatí prodávat české potraviny (a vůbec všechno české). Nějaký pán díky téhle myšlence může bojovat o (zcela nečeský) titul Odpovědný leader. Hm. Můj táta v takových případech říká (pardon), to by němej neřek, kdybys mu hubu rozbil, a má teta, která už dávno pochopila, že některé věci lze přežít duševně neposkvrněný jen s kapkou cinzana, čuděsnoje dělo.
Měla jsem před časem možnost vařit s jedním z nejlepších rakouských hotelových kuchařů. Jeho recepty byly průzračně čisté a výklad prostinký: vařím z toho, co dům (ten kousek údolí, kde bydlím) dal. Pro maso si chodí k řezníkům v sousedství a prý pozná, když mu někdo nutí starou krávu. Krevety na jeho jídelním lístku nenajdete. Vy jste je tady někde v potoce viděla? Odpověděl mi otázkou, když jsem se ptala proč, vždyť jsou tak dobré… V mísách, které jsou na každém rohu hotelu jsou jablka a zase jablka. Místní samozřejmě. Jako moučník vám naservíruje koláč a štrúdl, s malinami, ostružinami, hruškami a jablky samozřejmě. Ten hotel, i když neleží na kdoví jakém místě, hned vedle nádraží, a je velmi podobný jiným, je pořád plný a jestli si dobře pamatuju, asi osmdesát procent hostů jsou štamgasti. Jedné paní tam dokonce dnes už mrtvý manžel předplatil do konce života Štědrý večer. Prostě proto, že je tam fajn a skvěle tam vaří…
To samé jsem slyšela i od majitele jiného hotelu. Bereme jenom od našich, řekl mi v rozhovoru. Nechápu, proč bychom měli rozmrazovat nějaké skopové z jižní polokoule. Vždycky si na tyhle dva chlápky vzpomenu, když vidím kolony kamionů, které převáží krabice sem a tam a zase zpátky. Přesně jako vojín Jasánek, který plnil na 112 procent nebo kolik. S jedním rozdílem, zatímco původní Jasánek jezdil pro klid, novodobí Jasánkové takoví altruisti rozhodně nejsou.
Je to možná evropská specialita vlamovat se občas do otevřených dveří, protože i tu Ameriku objevil, promiň Kryštofe, podle všeho - taky začíná na č - Číňan.
