Četla jsem si články radikálních feministek. Vyrojilo se jich v posledních dnech hodně, to když se ukázalo, že by některé rády, aby už konečně byly bagristky a hornice a ti ničemové (chlapi) se konečně přestali vyvyšovat.. Trochu jsem se u nich naoko rozčilovala, trochu smála. A mávala rukou. Kvůli tomu, že někteří lidé jedí jen naklíčené sedmikrásky, nemusím si z nich hned sama vařit omáčku.
Jenže pak mě rozzlobily. Tak pozor, řekla jsem si. Už začínáte být trochu jako rybářova žena, znáte to, jak jí byl málo královský palác. Zařídily jste mi kdysi volební právo, děkuju vám za to. Jenže teď už, zdá se mi, nekopete za mě, nýbrž proti mně. Protože, vážené obhájkyně ženských práv, já za vaším hřměním o nespravedlnosti světa, který prý nutí ženu a muže do nějakých vymyšlených rolí, slyším i ukňourané: nás to doma nebaví, starat se o děti, vařit, uklízet, péct a pěstovat za oknem bylinky. Nuda. Do světa se nám chce. Jo, chlapi, chlapi ti se nenudí. Ti umějí žít. Tak my chceme taky. I skladníka budeme. A ty, muži, budeš chův.
Tak to ne. Budu taky radikální. O mé leštění dlaždiček a praní umazaných triček se nikdo otírat nebude. Nikdo si nebude ve spolcích, kde je testosteron vulgární slovo, špitat o tom, že je to práce s ratingem B minus minus. Protože mě tahle práce baví stejně jako udělat rozhovor s primářem a psát blog. A mimochodem, já měla taky plastový náklaďák s vyklápěcí korbou! Dávno před tím, než se stala pomoc ženě do kabátu trestným činem. Celé odpoledne jsem vozila hlínu z jednoho konce dvora na druhý. Paráda. Soused, co v ní měl zasázené nějaké cibule, si to nemyslel..
A jak jsem se tak rozčilovala, přišla mi do mailu fotka. Malá fotka, jakých jsou na světě miliony. Máma a čerstvě narozené mimino. A došlo mi, že nechci být vůbec radikální a že bych ráda těm radikálním řekla něco úplně jiného. Tak tohle vy mužům závidíte, tohle jim vyčítáte? Že v téhle chvíli navždy zůstanou na druhé straně objektivu? Neměli by to být spíš oni, kdo založí nějaké hnutí?
Jenže oni nezaloží, vědí totiž, že by mělo stejný význam jako to vaše.
Upřímně děkuju Paule Houston za svolení půjčit si fotku.
