Vzniká tepelná energie ve Slunci z hmoty, nebo pomocí hmoty? Vzniká tepelná energie až z fúze, nebo i před fúzí? Může se vůbec změnit hmota na energii, nebo je to nesmysl? Pokusím se to vysvětlit a vyvrátit bludy.
Sluneční energie.
Téměř všechna energie Slunce je vyzařována ve formě elektromagnetického záření, které je nezbytným předpokladem pro všechny formy života na Zemi. Vzniká jako výsledek termonukleární reakce pp-řetězce, kdy dochází k přeměně vodíku na hélium za současného uvolňování energie. Předpokládá se, že každou sekundu Slunce spotřebuje a přemění 700 miliónů tun vodíku na 695 miliónů tun hélia. Zbytek v podobě 4,5 miliónů tun za sekundu je přeměněn na energii v poměru 96 % elektromagnetického záření a 4 % elektronová neutrina Wikipedie
Je tato teorie pravdivá? Může se hmota změnit v energii? Podle mě, nemůže, protože energie je vždy jen pohyb hmoty a to pohyb zrychlený. Odporovalo by to zákonu o zachování hmoty, protože hmota je nezničitelná, tedy i nestvořitelná. Nemůžeme zákon o zachování hmoty jen tak zpochybnit bez důkazů?
Podívejme se, co se děje ve Slunci. Vědci došli k názoru, že slučováním jader vodíku , vznikne jádro hélia. Předpokládá se, že každou sekundu Slunce spotřebuje a přemění 700 miliónů tun vodíku na 695 miliónů tun hélia. Zbytek v podobě 4,5 miliónů tun za sekundu je přeměněn na energii.
To znamená, že musí jádro helia, po vzniku, být hmotnostně menší, než čtyři jádra vodíku, před fúzí. Je takový poznatek pravdivý? Srovnejme si hmotnosti, podle platných tabulek. U jádra vodíku se hmotnost udává, jako 1,007940 takže u čtyřech jader vodíku musí být přesně 4,03176 .Nejjednodušší hélium, které se skládá ze dvou jader vodíku a dvou neurtonů, řekněme čtyř protonů, má hmotnost 4,031988. Takže je vidět, že žádná hmota neubyla, naopak přibyla a to o 0,000228. Jak je to možné? Z čeho se vytváří ta gigantická energie, jak uvádí ověřené teorie? Kde se stala chyba?
Jak je vidět, ani početně to nevychází a to jsou ty dva neutrony v héliovém jádře ještě hmotnější. než protony a vůbec to nevysvětluje jak se gama vlny mohou změnit na dlouhé tepelné vlny a jak se může vlnit jeden foton?
Podívejme se, jak si představují fúzní reakce na Slunci, jaderní fyzici. Obrázek č.1.Wikipedie.
Schéma jedné z možností průběhu proton-protonového cyklu začíná srážkou dvou protonů (H), přičemž jeden z nich se mění na neutron a vzniká deuterium (D), elektronové neutrino (?e) a pozitron (e+). Při srážce deuteria s dalším protonem vzniká izotop hélia 3He a foton záření gama. Srážkou dvou těchto izotopů vzniká výsledný produkt, 4He, přičemž se uvolňují dva protony, které můžou vstoupit do další reakce. Wikipedie.
Když si prohlédneme obrázek č. 1. a přečteme si vysvětlení, tak vás okamžitě musí napadnout, že si autor představuje fúzi jako Hurvínek válku. Protony narážejí jako kuličky do sebe, některé protony se mění v neutrony, aniž by byl nějaký důvod a nejhorší je na tom, že vznikne hélium a pouze jeden foton záření gama. Dokonce při přeměně protonu na neutron se uvolní neutrino, což bylo jinde popsáno, že se uvolní při rozpadu neutronu na proton, jako beta rozpad. Dále tvrdé gama vlny by měli přenášet tepelnou energii, nehledě tam není vůbec uvedené, kde se ta tepelná energie bere. Celá ta teorie je zmatečná, takže se nejdříve zopakujeme co je teplo.
7. TEPLO
Vznik a šíření tepla byl pro fyziky ten nejzapeklitější oříšek. Až na základě Brownova pohybu, došli vědci k teorii, že teplo může způsobovat kmitání molekul a atomů. Kmitání molekul kolem rovno-vážné polohy však nevysvětlovalo, jakým způsobem si molekuly vyměňují energii. Proto došlo k další teorii, teorii dokonalého plynu, kdy si vědci představovali molekuly jako stejně velké koule, velmi pružné, které neustále narážejí jedna do druhé a tím si vyměňují kinetickou energii.
Tato teorie zase nevysvětlovala, proč se při různých teplotách materiál roztahuje nebo smršťuje. Tato teorie dostala poslední ránu, když se zjistilo, že teplé předměty vyzařují elektromagnetické vlny, které se šíří i vzduchoprázdnem.
K vysvětlení tepla se musíme opět vrátit ke gravotonovému éteru a začít u atomu. Že každý atom se skládá z jádra a elektronového obalu, je dnes známé. Jak rotují a obíhají elektrony kolem jádra a vytvářejí elektromagnetické vlny, které jsou při určitém kmitočtu podstatou světla, jsem již popsal v kapitole o světle. Jak to vypadá s jádrem atomu?
Většinou se atomové jádro kreslí jako statické, čili nehybné. Opak je pravdou. Jádro každého atomu rotuje kolem své osy vysokou úhlovou rychlostí. Tato rotace dosahuje při normální pokojové teplotě až několik miliard otáček za sekundu. Je to způsobeno neustálým dopadem tepelných vln, které přicházejí od ostatních atomových jader.
Na tomto místě jsem si vzpomněl na oponenta z katedry experimentální fyziky Univerzity Palackého, který vznesl námitku proti mé teorii. Námitka spočívala v tom, že při neustálém dopadu miliard gravitonů na atomové jádro nebo i na proton by se zákonitě musel rozžhavit. Tady mě napadla otázka, jakou teplotu má atomové jádro uvnitř, při různých teplotách celkového materiálu? Odpověd' je velmi jednoduchá: Žádnou!
Je úplně jedno, jestli materiál složený z atomů má teplotu 10° K nebo 1 000° K. Teplo je pouze energetický stav atomového jádra a záleží na tom, jakou rychlostí se jádro otáčí kolem své osy. Je to pouze interakce mezi atomovým jádrem a gravitonovým éterem. Při pomalé rotaci jádra převažuje množství dopadlých gravitonů před odraženými. Můžeme říci, že těleso je teplé nebo i žhavé.
Závěrem mohu říci, že teplo je pouze elektromagnetické vlnění, způsobené rotací atomových jader. Dochází ke generování studené energie gravitonového éteru na energii tepelnou. Rozdíl je jen v tom, že energie gravitonového éteru je studená, vlny jsou postupné podélné, nebo stojaté, kdežto tepelnou energii přenášejí vlny rotační, šroubovitého typu.
Naše Slunce. Obrázek 2. Wikipedie
Přesto, že byla hypotéza pana Waterstona zavrhnuta, odpovídá nejlépe Newtonovské fyzice. Při stlačování plynu se dostávají molekuly, atomy a tedy i atomová jádra blíže k sobě a tím probíhá intenzivnější interakce, mezi atomovými jádry, které se roztáčejí na vyšší a vyšší otáčky, od kterých se šíří tepelné vlny. Je to logický proces, kdy studená gravitační energie prostoru se mění na tepelnou energii.
Pokud tlak ve hvězdě stoupá, dostávají se rotující protony stále blíže k sobě a tím vzrůstá teplota plazmy. Pokusně můžeme dosáhnout teploty mnoha tisíců stupnů, takže stačený plyn již svítí, aniž dochází k fúzi.
Jestliže tlak ve hvězdě dále stoupá, začnou rotující protony se navzájem obíhat, čímž se teplota plazmy ještě zvyšuje. Tlak je stále vyšší, jak se protony přibližují a to s druhou mocninou vzdálenosti. Jako protitlak působí tepelné vlny, které se generují od rotujících protonů.
Dostali jsme se do fáze, kdy rotující a revoltující protony jsou již tak blízko sebe, že musí zákonitě dojít ke kontaktu. Co se stane, když se dva rotující a revoltující protony dotknou? Nastane fúze, to je začne prudké brždění, protože i když protony mají stejný směr rotace, je vzájemný pohyb protisměrný.
Při kontaktu dvou protonů se veškerá rotace a revoluce zastaví a gravitační síla již nedovolí, aby se od sebe vzdálili. Protože toto nové jádro, v počátku již nerotuje, zmizí i tepelná odpudivá síla. Pokud proběhne v jádře hvězdy taková fúze najednou, zhroutí se hvězda do středu a tím vznikne mnohonásobný tlak uprostřed a hvězda exploduje. Takový konec naše Slunce nečeká, protože patří, mezi ty menší hvězdy.
A kde se berou ty neutrina? Těžko říct, protože ve Slunci se odehrává takový mumraj, že si to ani nedovedeme představit. Říká se, když se seká dřevo, létají třísky a ze Slunce toho létá mnoho.
Autor: Julius Maksa | čtvrtek 16.7.2020 17:32 | karma článku: 0.00 | přečteno 0x
