Čtyři vesmírné síly, neboli čtyři interakce.

Existují ve vesmíru jen čtyři základní síly, nebo je jich víc? Můžou se nějaké síly nacházet v látkové hmotě? Je síla důsledkem energie, nebo energie vytváří sílu? Může být vlnění gravitonového éteru jediný zdroj energie a síly?

Základní interakce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Silná

1038

1/r7[zdroj?]

Elektromagnetická

1036

1/r2

Slabá

1025

zdroj?]

Gravitace

100

1/r2

Základní interakce (základní síly) umožňují popsat všechny známé způsoby vzájemného silového působení částic a pole. Popisují nejrůznější fyzikální jevy od exploze supernovy až po vazby mezi kvarky v protonu.   Wikipedie

Tradičně fyzici uvažují o čtyřech: gravitaci, elektromagnetické síle, slabé interakci a silné interakci. Nyní se jeví, že alespoň tři z nich jsou různé aspekty jedné síly. Teorie elektromagnetismu a slabé síly byly sjednoceny do teorie elektroslabé interakce. Spekulativnější je sjednocení elektroslabé a silné síly v teorii velkého sjednocení. Jak začlenit i gravitaci, je předmětem zkoumání v teorii kvantové gravitace.  Wikipedie

Říká se jim též „fundamentální síly“, avšak tato terminologie se může jevit zavádějící, neboť dle obecné teorie relativity není gravitace silou v newtonianském smyslu, ale zakřivením časoprostoru.   Wikipedie

Moderní pohled na tři interakce (tedy všechny až na gravitaci) předpokládá místo přímé interakce těles její zprostředkování polem. V kvantové teorii pole jsou tato pole asociována s jednou či více částicemi, které jsou označovány jako intermediální částice.   Wikipedie

Ostatní silová působení (např. odporové síly, kohezní síly apod.) lze vždy získat jako výsledek působení uvedených základních sil.    Tolik z Wikipedie.

Gravitace.

Gravitace je zdaleka nejslabší interakce, ale má největší dosah. Termín „největší dosah“ odkazuje nejen na to, že klesá s kvadrátem vzdálenosti, ale i že její účinek není vyrušen účinky opačně nabitých těles, jako je tomu u elektromagnetické síly. Na rozdíl od ostatních interakcí, gravitace působí univerzálně na všechny látky a energie. Vzhledem k jejímu dosahu a tomu, že je úměrná jen hmotnosti objektu a ne například znaménku náboje, je rozhodující silou interakce velmi vzdálených objektů.   Wikipedie

Gravitací se zdůvodňují fenomény, jako je struktura galaxií, černá díra, velký třesk, oběžná dráha planety, ale i padání předmětů; či proč nemůžeme zvednout těžké předměty.   Wikipedie

Gravitace byla jako první interakce popsána matematickými vzorci. Isaac Newton ji popsal v Newtonově gravitačním zákonu poměrně dobrou aproximací. V r. 1915 Albert Einstein zveřejnil obecnou teorii relativity, která popisuje gravitaci pomocí zakřivení časoprostoru.   Wikipedie

V současnosti se vědci snaží o spojení teorie obecné relativity a kvantové mechaniky do teorie kvantové gravitace. V této teorii by měly gravitaci přenášet částice gravitony, ty ale dosud nebyly pozorovány.   Wikipedie

Vědci se snaží vše zařadit do kvantové mechaniky, kde by měly gravitaci přenášet polní částice, zvané GRAVITONY, ale ty dosud nebyly pozorovány. Je správný výraz, že by měly gravitaci přenášet gravitony?

Naprosto špatné vyjádření, protože gravitaci přenášet nelze, jelikož gravitace je síla mezi minimálně dvěma látkovými částicemi. Albert Einstein si všimnul, že mezi velkými tělesy vzniká něco, jako zakřivení prostoru, ale neuměl vysvětlit, proč k takovému zakřivení dochází a tak si myslel, že to způsobuje velká hmotnost. Domníval se, že tuto sílu způsobují nějaké částice v jádrech atomů, nebo dokonce v protonech.

Posledních sto let se staví obří urychlovače a rozbijí se protony, aby se našla ta částice, která gravitaci způsobuje. Našlo se spousta částic, avšak hledaný boson se nenašel. Kde se tedy skrývá ta (přitažlivá síla, co drží vše pohromadě)? Došel jsem k poznání, že síla, která "drží" vše pohromadě, není přitažlivost, ale PŘITLAČIVOST a nepochází z jader atomů, ale z gravitonového éteru.

Jak si můžeme představit gravitonový éter? Již atom je neuvěřitelně malý. Většinou se uvádí, že je prázdný, ale tak to není. Naopak je plný hmoty a to hmoty polní, to je z gravitonů. Nebudu tady uvádět klidovou hmotnost gravitonu, ale jen pro představu. Když si teoreticky zvětšíme elektron na velikost našeho Slunce a ve stejném měřítku si zvětšíme graviton, tak bude velký jako hrášek. Z toho si můžeme udělat představu, kolik bilionů gravitonů může být v jednom atomu.

Během šíření gravitonové vlny dochází k postupnému zhušťování a zřeďování podélné vlny. Toto zhuštění nebo zředění postupuje v případě homogenního a izotropního prostředí stálou fázovou rychlostí. WikipedieObrázek 1 šíření gravitonové vlny v prostoru atomu i vesmíru  Wikipedie.

Co můžeme říci na závěr? Interakce  jsou dvojího druhu a to DOSTŘEDIVÉ  a ODSTŘEDIVÉ.

Dostředivou interakci způsobuje energie gravitonového éteru. Je to síla gravitonového vlnění, která stlačuje veškerou hmotu látkovou, stále do menších a menších rozměrů.

Odstředivou interakci způsobují odpudivé síly v gravitonovém éteru, neboli tepelné vlny a elektromagnetické vlny. Tyto dvě interakce musí být v rovnováze, aby se hmota nerozpadla, nebo nezhroutila.

Všechny tyto poznatky jsem vymyslel jen k zamyšlení, jako alternativní originální fyziku, která nemusí odpovídat skutečnosti, ale to nemusí ani fyzika konzervativní, protože v atomu nikdo nebyl, takže jsou to rovněž něčí představy, které nemusí rovněž odpovídat skutečnosti.