Politická situace v naší zemi je skutečně zajímavá a to ne zrovna v tom kladném slova smyslu.
Předchozí vláda v úzké součinnosti se stále nynějším parlamentem přivedla tuto zemi k tak nebývale špatným ekonomickým a sociálním výsledkům, že by se měla dostat do učebnic ekonomie a politologie jako ten nejvarovnější příklad snad dokonce i pro vlády afrického kontinentu. Vláda, která sama sebe prohlásila za protikorupční a rozpočtově odpovědnou pozvedla klientelismus, čachrování s poslaneckými mandáty, sledování svých rodinných příslušníků vojenskou kontrašpionáží a udržování si výhodné pozice u svých metres jejich placením ze státních peněz za normu, a nebývale se diví, když se to obyvatelstvu země nelíbí.
Jejich plamenné řeči o tom, že je potřeba vždy veškerá podezření z korupce a politických podvodů nekompromisně vyšetřit se sesypala jako domeček z karet v okamžiku, kdy se tyto jejich proklamace měly uplatnit a uplatnily na ně samotné.
Když policie na příkaz prokuratury uvrhla do vyšetřovací vazby zloděje a podvodníka z konkurenční strany, pan Nečas a tlupa jemu podobných spolustraníků a koaličníků s hrdě vypnutou hrudí projevili přímo nebývale zásadový postoj provázený souslovím „padni komu padni“. Podvodníkův nářek o tom, jak je mu v cele smutno a jak tam trpí odříznutím od toho jeho normálního života byl brán s pohrdlivým úsměškem, který málem že nebyl doprovázen zhnuseným odplivnutím si na posvátnou podlahu Parlamentu České republiky.
Sotva se ale v prakticky totožné cele předběžného zadržení ocitla metresa pana předsedy vlády, jeho oko zvlhlo dojetím a výraz tváře mu ztvrdl spravedlivým pohoršením nad tím, co si to to Právo dovoluje.
Nové koště Pražského hradu využilo příležitosti a bez ohledu na honem schrastěnou stojedničkovou parlamentní většinu provedlo náš malý, Český, presidentský puč. Protikorupční a rozpočtově odpovědná vláda rozpočtově neodpovědných korupčníků a sexuálních maniaků byla nekompromisně vykopnuta a sestavením nové vlády byl pověřen člověk, jenž se skutečně zdá být rozpočtově odpovědný a vůči němuž ani těmi vykopnutými pověření šťouralové doposud žádný využitelný skandálek nenašli. Jím sestavená vláda dostala do vínku název „Vláda odborníků“ a chutě započala očistné dílo. Přátelé minulých vládnoucích ani nestačí uspořádat večírek na rozloučenou a již se snášejí na svých zlatých padácích před brány svých bývalých úřadů, které až dosud považovali za jen své dojné krávy.
Je úžasné nyní poslouchat ty od koryt odstavené nedemokraty, kteří až doposud právo považovali jen za kus toaletního papíru, se kterým si kdykoliv mohli utřít jakýkoliv svůj náhle se vyskytnuvší morální či zločinný šrám, jak náhle mají plná ústa demokracie a práva, které se opět ale má vykládat jen tím jejich podivně pokřiveným způsobem. Řeči jsou to plamenné a obličeje těch různých Nečasů, Bendů, Kalousků atd, atd. mají nyní nasazenu tu pravou masku spravedlivého rozhořčení. Ohánějí se ústavou, právem a parlamentními zvyklostmi, které ale oni sami až doposud považovali za nepříjemné zlo, stojící jim v cestě jejich ještě bezuzdnějšího rabování.
Nová, ale ještě stále neschválená vláda odborníků na tyto výkřiky příliš nedá, tvrdě čistí, co ta předchozí zahnojila a mohlo by se zdát, že vše je na dobré cestě.
Tak nevím.
Ať se nám to líbí nebo nelíbí, korupčníci a rozpočtoví nezodpovědníci skutečně těch 101 hlasů sehnali a podle zvyklosti měli dostat příležitost znovu sestavit vládu. Je ale také fakt, že podle jejich dosavadního chování a jednání by tuto svou příležitost patrně využili pouze k jedinému – k zametání stop a k urychlenému dalšímu rabování.
Také v té nové a až dosud neschválené vládě jsou ale sem tam nějaké zvláštní podivnosti. Ministrem obrany se stal bývalý generál, do jehož gesce patřila i ta podivná vojenská kontrarozvědka, cvičící si své špionážní dovednosti sledováním odvrhnuté premiérovi manželky.
Je to normální?
Ministrem kultury se pak stal kulturní analfabet, který jako na běžícím pásu odvolává a zase ustanovuje do funkce jednoho a téhož člověka a dokonce se mu to zdá být zcela normální.
Ale je to normální?
A v pozadí toho všeho se pohybují jakési podivné figurky připoutané imaginárními špagátky k mírně se potácejícímu objímači stromů z Pražského hradu.
I to je normální?
Já nevím. Těch vykopnutých mafiánů z ODS, TOP09 a podivných postav z LIDEM jsem měl již skutečně dost a pokud by autobus s těmito lidmi při nějaké cestě na, řekněme výjezdní zasedání, spadl do dostatečně hluboké propasti, tak bych to považoval za kladný zásah osudu, jemuž se již těch voličských pitomců české kotliny a moravských kopců a plání zželelo.
Já vím, že je to hloupost. Tak velký autobus u nás nejezdí, tak hlubokou propast nemáme a ti pánové a ty dámy, o kterých tady píši, autobusem nejezdí. Zde se dá již jen připojit slůvku škoda.
Zrovna tak se mi ale nemůže líbit to podivné počínání našeho nového presidenta, který si zákony, zvyklosti i ústavu připasovává ke svým cílům, které ještě k tomu ale nikdo nezná a za kterými se také mohou skrývat úmysly, ze kterých se i plešatým budou ježit vlasy na hlavě.
Jenže co jiného by vlastně mohl dělat člověk na presidentské funkci, který by skutečně chtěl vymést ten Augiášův chlév, „uťít hlavy“ té nenažrané hydře, která se v něm usídlila, zastavit ten strmý pád ekonomiky, slušnosti a morálnosti politiků, a nastolit alespoň zdání demokracie.
A po mě a všech ostatních obyvatelích této naší těžce zkoušené země se chce, abychom jedné či druhé straně přidělili své sympatie, a později i svůj hlas.
Ne, že bychom již na ni svým výběrem a přidělením svých sympatií té či oné straně něco mohli změnit. To ne. Tak daleko ještě demokracie v této nedemokratické zemi nezašla. Ať se nám to líbí či nelíbí, my jsme opět jen ti nezúčastnění postižení voliči, kteří tady nejsou proto, aby těm vyvoleným do něčeho kecali, ale jsou tady stále ještě jenom proto, aby, až přijde ten správný čas a po patřičné reklamní masáži, přidělili svůj hlas.
Prozatím se na ten podivný špektákl můžeme jen dívat, občas jásat, občas se divit a občas si poplakat.
