Vrátí se Kuky? (Fotoprocházka Beskydami se skorodetektivní zápletkou I)

Vyrazili jsme na dovolenou. Jen jsme si tak poposkočili z domu ukázat mláďatům okolí a přistáli na Horní Bečvě. V penzionku, kterému načechranou "ofinou" velela fenečka boloňského psíka Kesy. 

Ocitli jsme se v centru dění - ztratila se totiž její parťačka Kuky. Tato mistryně v aportování kamenů na rychlost a hvězda točení se za vlastním ocáskem se prostě před dvěma týdny vydala doprovodit turisty a nevrátila se. Vesnička byla olepena plakátky, Kuky koukala z každého sloupu i volné plochy. A obě fenky - přítomná i ztracená, nás provázely celým týdnem. Čekání jsme si krátili různě. Zevlováním, lenošením, tu a tam jsme přihodili výlet. A protože jsme viděli místa půvabná, dovolím si je Vám při čekání na Kuky nabídnout.

Výlet první - z Pusteven na Radhošť a Čertův mlýn.

Ten den jsme usoudili, že na naše kancelářemi hýčkaná těla je 20 kilometrů "až kam" a zvolili příjemnou trasu bez velkých stoupání. Vlastně jo, na Pustevny jsme vystoupali naprosto narvaným autobusem. 

Z Pusteven se dá jít zjevně kamkoliv. My jsme šli za bohem Radegastem a na Radhošť. Při troše soustředění ho uvidíte v pozadí rozcestníku.

Jak už to teď je v módě, šli jsme teplem, horkem a vedrem. Na Radhošti se nám dostala trocha ochrany svatých Cyrila a Metoděje. Pohostili nás trochou stínu.

A přímo vedle kostelíka stojí tenhle velký stožár. Kdo všechno díky němu předává a přebírá informace? Kdoví, možná i pakety tohoto blogu přesouvá tento nebo podobný anténní hrozen.

Narazili jsme na domorodce a zajímavý zvyk. Stavět nové skály. Kameny a kamínky se na sebe vršily na volných místech i v borůvčí. Projektantka na obrázku odmítla zapózovat - byla příliš zaujata tvorbou.

Od tísnivého pohledu na vyhořelou jídelnu Libušín (postavenou podle návrhu Dušana Jurkoviče, ale o tom potom) jsem se zase nemohla odtrhnout já. Tajné vrabčí poselství však říká, že s opravou se snad začne už napřesrok, pokud to úřední šimlové zvládnou.

Chata Maměnka pochází také z rýsovacího prkna Dušana Jurkoviče. Ten výrazně ovlivnil architekturu na Slovácku a v Beskydech. (Jak jsem to psala? O tom potom? Jo...)

Vrcholek hory Čertův mlýn je zalesněný a tak nám výhled nedopřál. Z Pusteven k němu vede pořádné stoupání, ale nahoře čeká tenhle fešák. Až na zcela nepochopitelnou nemluvnost je naprosto dokonalý.

A pod Čertovým mlýnem na Vás čeká Čertův stůl. Jak asi vypadali ti, kteří tady za bouřky mastili karty, než je vyhnali trampové?

A pozor...k Čertovu stolu se jde právě tudy. Určitě je to východ ze samotného pekla. Aspoň jsme se na tom jednoznačně shodli.

Z Čertova mlýna už jsme jen seběhli asi 8 kilometrů do údolí. Myslela jsem na elektrické koloběžky na kterých se mezi Pustevnami a Radhoštěm proháněl kde-kdo. Bez rozdílu věku. Náramně by se mi jedna hodila.

Když jsme doběhli (no, došourali se) na večeři, čekala na nás zpráva, že Kuky byla viděna u místní přehrady. Stopa se ale rychle ztratila, panička se ale nevzdala a okolí přehrady prohledávala ještě i za večerního šera.