Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Ohlédnutí čtyřicetileté naivky za vlastní promocí

Vzdělání. Dostáváme se k němu různě a má pro nás různý význam. K závěrečnému ceremoniálu, ke slibu a předání diplomu do čekajících rukou absolventů, k slzám maminek by však měla vést CESTA.

O švindlech na "plzeňských právech" se píše hodně. A je velká skupiná "nás", kteří vše pozorně sledujeme v tisku s neurčitým, neuchopitelným pocitem "nevíry". S takovým tím "no to se snad ani nemohlo stát" při kterém vám oči lezou z důlků a máte chuť vlastní diplom hodit do kašny na náměsti, protože o diplomy konec konců v první řadě nejde. Nebo by jít nemělo.

Čtení článků o celém tohle velkém akademickém průšvihu ve mně často budí vzpomínky na vlastní studia. A tak je (viděno jednoduchým pohledem prosté etiky) pro mne vše zrcadlem doby, slušnosti a společenských pravidel. Hodně kalným zrcadlem.

Aby bylo jasno - můj vztah k "papírovým" autoritám byl odjakživa velmi vlažný a dodnes se neumím klanět lidem jen proto, že mají titul či hezké kožené křeslo ve velké kanceláři. Třídím si lidi jinak a před těmi, kteří umí, se hluboce skláním. Nesmírně si vážím chlápka, který skvěle a bez řečí o "hloupých ženských" spraví moje letité autíčko, svojí šikovné kadeřnice, paní v pekárně,  která má pro mne každé ráno nachystaný rohlík a úsměv, zkušených kolegů od nichž se pořád učím, fajn dámy, které se daří v politické kariéře (a zůstává u toho pokorná), milých vychovatelek na internátě své dcery...prostě si vážím lidí kteří prošli cestu ke svým znalostem a UMÍ.

A kdo neumí...ten pro mne prostě neumí. Titul-netitul. Tím dramatičtější je, je-li v rukou neumětelů moc.

Donedávna jsem si říkala, že vysoká škola nikomu nedá patent na rozum a často je (poctiví akademici prominou) potřeba trpělivost studenta a dobrá paměť - a to stačí. Na studium ano. Na život ne. Brala jsem to ale tak, že za tohle školy prostě nemohou a ve škole úspěšní mohou v každodenním světě báječně selhávat. Teď už nikdy nebudu vědět, kdo-a-jak-k-diplomu-přišel. Kdo si přelezl tu obrovskou horu učení a kdo se jen lanovkou vyvezl na vrcholek.

Sama jsem studovala až jako "velká holka". Dřív jsem to prostě nevnímala jako potřebné. Jenže pak jsem změnila profesi a holt byla bez příslušné kvalifikace. A tak jsem na ty přijímačky tedy vyrazila...a oni mne k mému vlastnímu údivu vzali...

...a pak to začalo. stohy literatury, kterou jsem louskala se slovníkem cizích slov v ruce. Třes před prvním zkouškami (teď fakt poznají, že tady nemám co dělat a historická budova mi spadne na hlavu za trest). Zírání do prázdného "papiru" na monitoru ve snaze vyplodit seminárku či esej. Hromady a hromady teorie cpané do hlavy snad násilím. Zkoušky, které se povedly a zkoušky, které se nepovedly a já to obrečela. Doma malé děti. Ještě, že jsem sova, v noci se báječně učilo (pak sprcha a na vlak, žili jsme na kafi a vírou, že "to bude dobrý"). Navázaná přátelství, která nám vydržela. Spolužáci, kteří mne podrželi, když jsem s dětmi zůstala sama a v půlce semestru onemocněla. Velké hrnky kafe v hospůdce naproti fakultě, když jsme čekali na výsledky zkoušek, řezané pivo, brokolicová polívka. První webová stránka s otázkami ke zkouškám nešikovně zaheslovaná. Těžké zkoušky i ty lehčí. Bakalářka, diplomka, rigo...stoupali jsme do toho kopce pomalu, přelézali "skály", jistili se na pomyslných lanech. Cesta ke "Spondeo ac Policeor" trvala všechny ty poctivé roky, jak to tak v akreditacích naplánovali.

Všichni z té naší party jsme stejní. Titul moc nepoužíváme, dobře víme, že se na nás nic nepozlatilo ani nevylepšilo, že jsme pořád stejní bez ohledu na diplomy v šupleti. A taky víme, že diplom je pouhým potvrzením toho, že jsme prošli celou tu CESTU ke vzdělání. Je čímsi jako "turistickou známkou" - jen jsme prostě nevylezli na Praděd, ale obhájili, že jsme se naučili potřebné.

To NAUČILI je pro mne klíčové slovo. Protože vzdělávání je cesta. Proces. Způsob, jak o sobě i světu něco zjistit a zjistit taky, co sama můžu světu dát. A (myslím) dávám. Nemám moc, ale mám (i díky vzdělání) možnost dělat svět snad trochu lepším. A za to ty probdělé noci stály.

A tak vám nevím, co bych dělala s koupeným diplomem. A jak bych se na sebe ráno dívala do zrcadla. A jak bych se mohla snažit dělat svět příjemnějším místem k životu, kdybych se to prostě tou CESTOU někde nenaučila.

Koupené tituly, instantní polívky, česnek bez chuti, lidé žijící rituály bez obsahu....to to máme ale divný svět.

Autor: Jana Majová | pátek 23.10.2009 17:02 | karma článku: 26,76 | přečteno: 1659x
  • Další články autora

Jana Majová

V síti? V pasti? Kde jsme se to ocitli?

Obvykle se lepkavě aktuálním tématům na svém blogu vyhýbám. Sleduji je, dívám se, jak je jiní autoři obracejí ze všch stran. V případě sexuálních predátorů v internetu mi ale jeden úhel pohledu tak nějak chybí.

8.3.2020 v 11:07 | Karma: 30,37 | Přečteno: 1491x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - neviditelné dospělé dítě

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Mám intenzivní pocit, že není úniku. A spoustu různorodých zkušeností.

20.2.2020 v 13:15 | Karma: 21,57 | Přečteno: 669x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - práva a povinnosti nematek

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

18.2.2020 v 19:20 | Karma: 29,25 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - ze zákulisí života otce, který se nestýká se svým dítětem.

1. lednem začal neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. Mám intenzivní pocit, že není úniku.

16.2.2020 v 20:57 | Karma: 26,76 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Ostatní

Jana Majová

Maceší blog - přijde někdy konec nespravedlností?

Dneškem začíná neuvěřitelný devátý rok, kdy se točíme v mixéru naprosto nevyzpytatelného opatrovnického systému. Jsme jedněmi z těch, kteří uvízli v neférových tenatech. A já tak zůstávám tou, která se zastává otců.

9.2.2020 v 17:59 | Karma: 26,23 | Přečteno: 810x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá

3. května 2024  14:19,  aktualizováno  15:20

Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...

Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení

3. května 2024  11:11,  aktualizováno  15:17

Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...

Tramvaj srazila chlapce, který přebíhal přes ulici. Skončil v nemocnici

3. května 2024  15:03

Záchranáři převezli v pátek ráno do nemocnice šestiletého chlapce, kterého srazila v Plzni tramvaj....

Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho zadržela poblíž kvůli jiné krádeži

3. května 2024  8:31,  aktualizováno  14:23

Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...

  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 961x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.