O šamponu s aloe vera a EMO image

Není radno podceňovat kocouřata. A to ani tehdy, když jsou to naprostá neviňátka, která předou při česání a stříhání drápků berou jako luxusní relax na manikúře. Jako spolubydlící takových koťat jsem poněkud naivně naplánovala kočičí koupání. 

Kocouřata v umývadle.

Už pár týdnů si doma říkáme, že kočičáky vykoupeme. A tak se sešlo jedno s druhým, přikapávala kapka rozhodnutí ke druhé, až dokápla ta poslední. "Kmotřička" našich kocouřat, bezva Peťka z chovné stanice odkud jsme si kocourky přivezli, napsala, že má volno a rádi by si udělali výlet do našich zahrad a jestli se uvidíme. Óooo, pohárek zvaný "vykoupeme Ježíšky" se naplnil po okraj a my vyrazili koupit kočičí šampon. Ať jsou zas kluci fešáci. Ve zverexu si Honzík zavtipkoval, že bychom chtěli šampón s aloe vera, pán za pultem bez mrknutí oka vytáhl (FAKT) lahvičku dle požadavku z regálu a my se smíchem mazali domů.

No, měl to být takový rychlý den. Návštěva kamaráda s dětmi a pánská kuchařská lekce (ale o tom jindy), rychle porovnat byt a vyrazit ven, procházka a pak kafíčko u nás doma a kočko-lidské vítání. Nesla jsem ten šampon v kabelce a myslela na to, že naši předchozí kočičku jsme prostě nekoupali. Tedy jednou jsme to zkusili. A zbytek jejího života byla v této oblasti jasný vítěz. Ale stejné to bylo s česáním a stříháním drápků. O své hygieně si Sisinka prostě rozhodovala sama a nám lidem do toho nic nebylo. A tak jsme si to dohodli (ona to dohodla) a tak to bylo.

Kocouřata, to je jiná káva (jsem sama sobě říkala). Do umývadla skáčou sama, vrhají se na vodu, kdekoliv teče, ze škopíčku loví hračky a nic je nevyvede z míry. OOO, svatá prostoto, tvé jméno je Jana M. Nachystala jsem velké osušky, předpokládala teplíčko v koupelně a tak si vzala tílko (!), popadla Míšu, který se mne neprozřetelně přišel připtat, cože to dělám, šoupla ho do vany a namočila. A v tom okamžiku si moje nevinné bílé chlupaté ragdollí zlatíčko vzpomnělo, že je kočka. Start z vany do bezpečných výšin vedl přes moje (holé) ruce na (holá) ramena. A aby nebylo myšlenkového zkratu neuvážené chovatelky (s dvanáctiletou zkušeností se soužitím s kočkami) dost, do kůže se opřely pěkně ostré drápky (no dětem se nehtíky taky stříhají v klidu po koupání, že?).  Kotě, proměněné v bílou verzi pantera, bojovalo jako skutečná šelma a pak na mne nedůvěřivě koukalo z osušky, to už vypadalo jako hubená přerostlá myš a mňoukalo mí výčitky přímo do levého ucha. Právem. Zkontrolovala jsem svoje šrámy. Vypadá to na pár dní v roláku s dlouhým rukávem. Míšánek se mezitím vymotal z osušky a schnul (fén neprošel) do nadýchané vatové krásy. Pečlivě se olizoval jistý si tím, že jsem ho pořádně zašpinila. A když jsem za ním přišla s hřebenem, spokojeně mi usnul na klíně při česání. Prohlížel si, jak mu stříhám drápky a vypadal skoro zklamaně, že nepokračujeme lakováním, když já mám "drápky" barevné vždycky.

Rozeslala jsem dětem MMSky se svou EMO image a líčením nerozvážnosti, vydechla a pro druhé kotě si vyžádala asistenta. Čtyři ruce zvládly vše rychle a elegantně a za pět minut mi kotě předlo na klíně a čumáčkem opatrně dloubalo do fénu. Ke spinkání (takové koupání je fakt dřina) se ukládali dva kočkokluci jako beránčí obláčci. Usínali s aloe vera. Kolem se motalo pět dětí, různě se obědvalo a uklízelo, pekla bábovka a "Růženkové" spokojeně spali. A skoro prospali i návštěvu své "kmotry" Petry. Prý nám vyrostli. A ještě vyrostou.

Večer jsem se hnala do sprchy s čistou osuškou v ruce. Něco se mi prosmýklo kolem lýtka. Podívám se a v umývadle sedí Míšánek. Jako skoro každý den tam čekal, až mu pustím vodu. Bojovný panter v něm zase usnul a modrýma očima na mne tázavě koukalo kocouře. Tak co, ženská, pustíš tu vodu? Nepustíš?

Pustila jsem, jak jinak.