Malí velcí filharmonici

Jsou různé způsoby, jak trávit volný čas. Můžeme sedět na gauči, na rybách, v hospodě. Můžeme číst, vyšívat, malovat, pěstovat kytky, chodit, jezdit, běhat. A taky se můžeme stát součástí velkého a barvitého světa hudby.

ZUŠky. Prostředí, které snad ani nevnímáme jako školu. Prostor, kam posíláme své děti, aby rozvíjely své talenty, něco se naučily, rozumně trávily čas, nebo prostě "jen nerostly jako dříví v lese".

ZUŠky. Prostředí, kde se dětem pod kůži dostává kultura, umění. Když pak ještě přiletí nápad a v čase a prostoru se potkají ti správní lidé, otevře se cesta jak udělat svět tak trochu lepším.

Včera jsme si vyrazili na koncert. Na "Malé velké filharmoniky". Na první ze série koncertů, kterými se završila půl roku trvající příprava a spolupráce Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína a  dorůstajících muzikantů právě ze "zušek". 

Byli jsme zvědaví. Na to, jak pěkně to ve Sněmovním sále bude znít. Zvědaví na to, jak se promíchají "hotoví" profíci - filharmonici s partičkou teenagerů, kteří mezi ně usednou se svými nástroji. Dá se vůbec takhle nesourodá skupina sjednotit, sehrát? Může je někdo ukočírovat? Nebo...ehm...udirigovat?

...MŮŽE... 

Když podvečerní světlo dopadne velkými okny do Sněmovního sálu kroměřížského zámku, může přijít chvíle vhodná k tomu, aby se přítomní stali součástí kouzla. Kouzla znělého hudbou a souznělého spojením myslí, duší a krásy. A co si budeme povídat, kouzla nasyceného hodinami a hodinami práce všech muzikantů, ale taky organizátorů, kteří jim stáli za zády.

Malí velcí filharmonici měli svá velká témata. Přinesli skladby Petra Ebena, Václava Trojana a Edvarda Griega. A před orchestrem nás překvapovali a těšili "malí" (nikoliv muzikantsky) sólisté. 

Kolik v tom asi muselo být napětí? Ve chvílích, kdy bylo nutno vzít nástroj, sečíst všechny ty hodiny a hodiny zkoušek samostatných i společných, postavit se před velký orchestr proti do posledního místa plného sálu a hrát? Nést odpovědnost nejen za sebe, ale za všechny filharmoniky?

Kolik práce a zaujetí muselo být spotřebováno, spáleno a využito ku prospěchu hudby, aby se sehráli velcí a malí (či spíše menší) muzikanti? Jak dlouho trvalo, než začali fungovat jako jedno těleso? Jak bylo "profíkům", když na židle mezi ně usedali "náctiletí" bez větších zkušeností? Jak náročné asi bylo sladit nejen nástroje, ale taky mysli?

Kolik trémy a napětí se asi rozptýlilo ve vzduchu zámeckého sálu? Kolik obav zvolna opadávalo se zvládáním nejnáročnějších míst? Kolik touhy být co nejlepší proteklo a propadalo nástroji sólistů i orchestru?

Jaké asi bylo, když dirigent zvedl taktovku, pohledem zkontroloval soustředění všech, povzbudivě mrkl na sólisty a první tóny vzlétly k publiku? Jaké to asi je, když tohle zažíváte a je vám "náct"? Když v publiku sedí máma, táta a snad i babička? Jaké té je, když jste sólista a je "je to na vás"?

Čekali jsme, že to bude hezký koncert. Od organizátorů jsme věděli, že má být výjimečný. A měli pravdu. Byl výjimečný. Byl kouzelný a snad právě to zvláštní spojení nadšení, napětí, elánu a zkušeností vytvořilo neuvěřitelně působivý mix, který i nám, kteří se sdružujeme v množině "optimističní, lehce cyničtí realisté" působil občasné šimrání pod víčky.

A když se k orchestru přidal lidský hlas a sál rozezněl zpěv, rozvířila vzduch křídla všech muzikantských múz. (Tu husí kůži mám na rubu halenky otištěnou ještě teď.)

Malí velcí filharmonici hráli (na fotografii tedy zkouší) a náš uspěchaný svět se na chvilku pozastavil. To se nestává často a tak jsme se všichni tou krásou mohli nasytit. Věřím, že nejen my v publiku od muzikantů, ale také oni (a všichni v zákulisí) od nás.

A tak...respekt. A dík.

P.S. Jestli máte čas, ještě to stihnete 30. května ve Zlíně. A abyste měli kromě mých dojmů také fakta, tak se při kávičce podívejte na http://www.zuskazuska.cz/

--------------------------

Bez fotek by tomuto povídání hodně chybělo. V článku jsou tedy použity fotografie pana Miroslava Piláta, jemuž děkuji, že souhlasil s jejich použitím. A taky fotky z facebookové prezentace projektu ZUŠKA?ZUŠKA!