Já, moje druhé já a svět

Existuji dvakrát. Nejsem sama. Dvakrát existuje i manžel a někdy i děti. Přesto teď zůstaňme u toho, že světem pobíhají dvě Jany. Kromě mne skutečné, ještě alternativa. Že to není možné? To si pište, že je. A nedělá mi to radost. 

Obě mé Já se pohybují ve stejném časoprostoru. Není k tomu potřeba žádný paralelní vesmír, nebylo potřeba nic vynalézat ani objevovat. Nebylo potřeba po ničem pátrat. Stačilo si mne vymyslet. 

Dejme pro přehlednost mému druhému já jméno. Obraťme to moje naopak. Já jsem Jana, ona Anaj. Anaj Avojam. Pod tímhle skorojménem jsem před mnoha lety publikovala svoje první literární pokusy. Byly mizerné a tak jsem Anaj poslala šupem do horoucích pekel. I s na drobno natrhanými básničkami a povídkami. 

Jana je docela obyčejná ženská. Ráno vstává do práce a snaží se tam nic nezkazit, má ráda svoje kytky, čte, píše, peče, řídí auto, tančí. To poslední zvláště ráda. Vymetá divadla, nerada nekupuje, bojuje s leností, s angličtinou i s nadváhou. Žije normální život v domě na okraji středně velkého města. 

Před dvěma a půl lety se objevil nepřítel. Stalker, řekněme pro snazší pochopení. Dal o sobě vidět desítkami sms zpráv, maily, vzkazy, nočními telefonáty. Urážky střídaly vulgarity v nepravidelném, rychlém rytmu.  Přicházely z různých směrů, různých čísel, v různé doby, z různých účtů. Ačkoliv jsme situaci nechápali, věděli jsme, co ji odstartovalo. A ve "vyšším zájmu" mlčeli. Nejdřív jsme se snažili stalkera ukecat. Pak striktně odmítat. Až pak jsme se ponořili do ticha. Snažili se nevědět, blokovat, ignorovat. Moc to nefungovalo. Každé ticho znamenalo, že se to pořád děje, jen "to nevíme". Někdy v téhle pekelné době můj manžel Honza vážně onemocněl a nad jeho hlavou se reálně vznášela hrozba těžkého poškození zraku. Z plného, temperamentního životního stylu jsme zabrzdili a udělali veletoč na místě. Převzala jsem aktivní role. Nosila, vozila, podávala, převážela, Vozila děti na tréninky. Četla, psala, uklízela. Stále jsme měli Stalkera v zádech. Neměli jsme už čas se ani hádat. Jen jsme těmi dny šli jako hustým deštěm a já šílela, kdykoliv se zprávy otíraly o mé děti a později o čerstvě narozenou vnučičku.

Na ztrátu zraku (k naší velké úlevě) nedošlo a někdy ve stejné době se náš život změnil natolik, že Stalker mohl být spokojený. Nějakou dobu taky dal pokoj. Hrozně se nám ulevilo, život zase začínal získávat svoji lehkost a radost, přestali jsme brát telefony do rukou s obavami a věřili, že vše skončilo.

Neskutečně jsme se pletli. Stalker se po několika málo měsících vrátil s novou taktikou, větší razancí. Asi ke svému životu potřebuje nepřítele a tak si vybral nás. Nebo ho to jednoduše baví. Nevím.

Přestaly mu stačit vpády do soukromí, začal vystrkovat chapadla do sociálních sítí, až se do nich zcela přesunul. A z horoucích pekel vytáhl Anaj. Anaj, která týrá děti, nedává jim najíst a nechává je nemyté. Anaj, která si z nich dělá otroky. Anaj, která je okrádá. Rozlétla se po celém širém virtuálním světě a zakotvila někde nad naším městečkem. Nespolehlivá, zlá, vypočítavá podvodnice Anaj, která musela opustit svou práci, protože falšovala podklady a vyváděla peníze. Dokonce je prala či možná pere kdesi v zahraničí. Podvodnice Anaj, která okrádá staré lidi o jejich byty. O ni, ani o její rodinu, která je stejně příšerná, by si žádný slušný člověk ani boty neotřel. pohledem nezavadil. 

Anaj má tvář a datum narození Jany. Má  Janina VŠECHNA osobní data včetně adresy a výše příjmů. A pak se vloni na podzim konkrétní údaje z Janiny a Honzovy rodiny ocitla na internetu. Společně s naprosto ujetou pomluvou tam byl i jakýsi oficiálními dokument.

V té chvíli nám došla síla a zcela se probudila přešlapující potřeba situaci řešit. 

Jenže - jak se bránit? Domluva nebyla možná, každý pokus o komunikaci roztáčel spirálu dalších slov, která jsme nechtěli číst, urážky, kterým jsme nechtěli čelit. Vyřídit si to ručně a stručně nedovolují zákony a vracet to stejným nemělo sebemenší smysl. A tak jsme udělali to jediné legální, co jsme objevili a šli za těmi, kdo zastupují stát. Stát, který vytvořil zákony a pravidla, podle nichž nesmíme použít metodu "na hrubý pytel hrubá záplata". Těm, kdo zastupují stát jsme řekli, že by bylo fajn, kdyby Stalkera zastavili, na stůl jsme položili historii toho, čím procházíme. Postupně jsme prošli všemi kroky procesu, které stát požadoval.

Ne, že by se za ten víc než rok, kdy jsme se na svůj stát obrátili o pomoc, vůbec nic nestalo. Cosi se velmi pomalými kroky děje, aniž bychom tušili, kdy a jak to skončí.  A  během toho Stalker tvoří naše alternativní životní příběhy dál. Anaj si ústy Jany stěžuje na agresivitu svého manžela a je z ní nešťastná. Anaj ústy Jany, zaštítěná Janinou fotografií, říká, že její muž je podvodník. Anaj dokonce čelí soudnímu řízení jako obviněná, protože i ona je podvodnice.

A tak se Jana při každé cestě svým městečkem rozhlíží, ze kterého kouta na ni vyskočí Anaj. Kdo z jejích známých, spolupracovníků a kolegů alternativnímu světu uvěřil. A, co si budeme povídat, lidé věří. Snad jich není zas tak moc, ale věří. Protože stokrát opakovaný nesmysl se klidně stane pravdou. A protože na každém šprochu je prý pravdy trochu....

Dobrou pověst obyčejně žitého života je až neuvěřitelně snadné ztratit. A zdá se, že je téměř nemožné se očistit. Účinná a aspoň trochu rychlá obrana v mezích zákona neexistuje. Lidé, kteří zastupují stát jdou svými pomalými procesy. Dojdou někdy? Někam?

Nevím. Jana zatím pro naše malé městečko splývá s Anaj.

Netoužím po ničem jiném, než se jí zbavit. A zůstat zase jenom obyčejnou, nezajímavou Janou.

(Alternativních příběhů různých lidí zapojených ve stejném příběhu je více. Ten svůj jsem použila jen abych své blízké prozatím udržela v co největším stínu. A taky pro zjednodušení.)