24 hodin s Teslou X

Vyzkoušeli jsme projet si Moravu v Tesle X. Pánové, čtěte opatrně - článek je psán zcela bezobalovým pohledem ženy bez jakékoliv snahy o technické uchopení a pochopení tématu. Pravda ale je, že jsem si to náramně užila.

Plán vyrazit v pátek na sever Moravy byl v našich kalendářích už hezkých pár týdnů. Těšila jsem se. A pak přihodil můj milý manžel eso. Možnost vyzkoušet si Teslu X. Budu upřímná,  spíš jsem tušila než věděla, čím to pojedu. Jo, elektromobil. Něco jsem o tom četla. Málo Moje praktická zkušenost byla zcela "záásadního charakteru" - jednou jsem omylem nechala auto v parkovacím domě na místě s nabíjecí stanicí a následně mne vyděsil pan Ostraha Garáží, když se mi snažil vysvětlit, že tam stát nesmím.

Na Teslu X jsem se rychle přeptala Wikipedie, kterou ráda používám pro první orientaci (no, v případě aut i pro poslední, zas taková technofanynka nejsem, abych potřebovala víc), zorientovala a...JO! Tímhla autem se (když to jde) chci projet. 

Našich průzkumných 24 hodin tedy bylo v teslakalendáři zablokováno od čtvrtečního večera a my jsme si pro ni vyrazili v podvečer.

Při základní instruktáži se mi ježily vlasy. Autu se zvedala tu přední, tu zadní kapota, "se" otvíraly přední dveře a vzlétaly zadní (však se jim taky říká "falcon wings" - sokolí křídla), dotykem nastavovala sedadla... no na co si vzpomenete, to funguje na knoflík či spíše dotyk. V jedné chvíli se moje fantazie vydala na špacír a jen jsem čekala, kdy se z podvozku vysunou opravdová křídla a od volantu se na mne s ďábelských úsměvem usměje Fantomas.

Sedmnáctipalcový monitor vám taky ukáže kde-co. Kromě navigace, nastavování a ovládání všech těch funkcí auta (včetně otvírání a zavírání dveří, což jsem nakonec zvládla i já) si na něm pustíte, co vás napadne. A když vás napadne hudba, dost si užijete i skvělý zvuk.

Upřímně - za volantem svého naprosto obyčejného, už lehce omšelého autíčka sedím denně, řídím hodně a ráda, ale tady mne při usednutí do tak anatomických sedaček, které se přizpůsobily i mně (jsem malá a obvykle mám všechna ta anatomická zakřivení na zcela blbých místech), mrazilo za krkem. Ještě jsme společně s našim "školitelem" vyrazili připojit auto k nabíječce v naivní představě, že zasuneme zásuvku, zajdeme na kafe a pojedeme domů. Kdy jsme (po manévrech hodných Pata a Mata) nakonec spustili nabíjení, hned jsme zjistili, že těch kafí stihneme několik, neb naše elektromadam se hodlá dobíjet více než tři hodiny. No, pro dnešní den byla to pohoda - měli jsme volno, Tesla byla ohromná atrakce a zážitek, tak jsme si jako bonus dopřáli kino. Bohemian Rhaposody. Po druhé. Tímto jej, jen tak mimochodem, doporučuji i vaší pozornosti. Kolem jedenácté jsme pak vyrazili na třicetikilometrovou napínavou cestu domů, abychom se v polovině za volantem prohodili. Když jsem Tesle příslušnými pokyny velela "jeď", notně se mi potily ruce. Ale auto jelo velmi ochotně i když mu velela osoba naprosto nezkušená v ovládání automatu. Na naší "periferní dálnici" jsme zkušeli i ono famózní zrychlení (Tesla X prý umí z 0 na 100 za zhruba 3,5 sekundy), tempomat, autopilota i samočinné tlumení dálkových světel a další vymoženosti, které nás napadly. Žasla jsem a užívala si.

Naše jednodenní cestování začalo v pátek brzy ráno, Naskládali jsme se do auta čtyři a vyrazili na samotný sever Moravy. Plán byl takový, že se zastavíme na snídaní a kávičku ve Frýdě ve Frýdku-Mistku, kde je výkonnější nabíjecí stanice a dodáme tam síly Tesle i sobě, pak si dopřejeme výlet a cestou zpátky prostě uvidíme. 

V půl šesté ráno se posádka usadila a vydali jsme se na cestu. Noční sníh na "velkých" silnicích nedržel a tak jsme pilotovali i autopilotovali a opatrně zkoumali, co dokáže auto a co my na něm dokážeme objevit (tuhle "tanečně-světelnou" show jsme opravdu nedokázali, ale doporučuji, je povedená) a do garáží Frýdy jsme najížděli, ani jsme nevěděli jak. I tu nabíječku našli, nebyl to problém, je výrazně označená. No a pak zas nastal přístup Pat a Mat a připojení k nabíječce (používá se k tomu appka v chytrém mobilu, kterou nabíjení ovládáte, sledujete i platíte), zjištění, že za 40 minut máme dobito a spokojený odchod na ranní kafe. Jenže za chvíli můj muž zvážněl a špitl mi, že se jde podívat do garáže, neb Tesla se zřejmě nenabíjí. No, nenabíjela. On totiž přijel elektrotaxikář, který si v rámci svého nabíjecího přístupu předplácí preferenci nabíjení, připojil se ke stejné nabíječce, ta poslechla naprogramovaný pokyn a odpojila nás, aby dostatek energie proudilo k jeho taxíku. Tak jsme ostrouhali a zase si pěkně počkali. Ne, že by to nemělo své výhody, aspoň jsme stihli i makronku, ale... Ale v té chvíli už jsem věděla, že si den náramně užiji a v jeho závěru nebudu rozhodně přemýšlet, kterou ledvinu bych prodala, abych si něco podobného mohla pořídit. Že pro mne "Čas E" ještě nenastal.

Výlet se podařil, užili jsme si vesela i vážna, auto vzorně počkalo, tak jsme se napapali nejdřív my (tak luxusní bramborák jsem snad měla v puse poprvé), pak jsme chtěli vzít na hostinu i auto. Nakonec padla volba na Karvinou a ještě rychlejší nabíječku. Cestou můj technicky zaměřený manžel experimentoval. Jak je to s tempomatem? Zpomaluje? Zrychluje? Tempuje správně? A co autopilot, řídí? A vidí co vidět má? Drží se dobře bílých

čar, které používá místo kolejí? Upřímně, auto mělo mnohonásobnou kontrolu, v okamžiku, kdy řidič pustil volant, upřely se na něj oči celé osádky. Sama musím přiznat, že pocit, když "řídím", aniž bych měla ruce na volantu a nohy na pedálech, mi příjemný nebyl a zneklidňoval mne.

Ale nejspíš by se na to zvyknout dalo. Karvinská nabíječka měla nabíjet tááák rychle, že jsme měla obavu, že si v limitu stihneme kafe jen tak odnést v kelímku. Jenže...ne. Stanice se s autem prostě nespojila, ať dělali pánové jakékoliv psí kusy s připojováním a telefony, myslím, že zkusili i woo-doo, nebo ho alespoň měli chuť zkusit na technickou podporu, jejíž odborník se měl ozvat zpátky, což se nestalo. Dodnes. Takže další nabíjecí zádrhel.

Byli jsme v té chvíli dost rádi, že jsme si nechali rezervu (uvažovali jsme o nabíjení v Olomouci) a raději šli na jistotu, vrátili se do Frýdy a tam hladce (už bez předběhlíků) auto nabili. Uf. Snad aby nám příroda dopřála vyzkoušet různé "terény", začalo hustě sněžit. Vraceli jsme se v počasí, kam by psa nevyhnal, ale Teslu ano. Ubyly problémy s autopilotem, testováním zrychlení a podobnými pokusy, protože silnice se změnila v jednolitou bílou čáru a tak se ten lidský mozek zase hodil a autopilot se odmlčel. Zato jsme si v autě udělali koncert (stylově kombinace s převahou Queenů a Jarka Nohavici), protože auto umělo zahrát moc hezky snad všechno - má vlastní připojení k internetu a systém má velmi slušný zvuk. 

Musím uznat, že navzdory pitomému počasí sedělo auto na silnici naprosto vzorně, jízda byla bezpečná a stabilní a zážitek skvělý. 

Madam Teslu jsme vraceli s tím, že výlet to byl parádní. A vděčně pohladili naši Boženku (Seata Alteu) po volantě a slíbili jí nějakou extradobrou naftu. Protože ta elektřina, byť v sebeluxusnějším a vychytanějším provedení, ještě cosi k dokonalosti postrádá provozní obratnost a flexibilitu. 

Rozhodně budeme na Den s Teslou dlouho vzpomínat.