Také jste pohoršeni, když vidíte na internetu obrázky palestinských dětí s dřevěnými samopaly a bojovými hesly v arabštině na šátcích okolo dětských hlaviček?
Nebo když sledujete na You Tube výroky palestinských kluků, kteří se těší na to, až budou (po vzoru starších uctívaných kamarádů) vyrábět rakety a posílat je na nenáviděný Izrael? Také si říkáte, co to může být za rodiče, že takovou agresi a pomstychtivost u svých dětí nechávají bez povšimnutí , nebo v nich dokonce takové stavy mysli aktivně vyvolávají? Je to hrozný národ, že?
Jenže, jak říká staré přísloví, každý klacek má dva konce...a ten druhý konec „blízkovýchodního klacku“ vypadá následovně:
Imigrace sionistů do Palestiny trvá asi tak devadesát let. (Za oficiální začátek se považuje rok 1920.) Pokud je výše vzpomínanému dítěti deset let, je jeho rodičům třicet a pokud se i oni narodili dvacetiletým rodičům, tak tito (jejich rodiče) spatřili světlo světa v roce 1963. To byli prarodiče dnešního desetiletého dítěte. Zachováme-li stejná pravidla, tak se praprarodiče narodili v roce 1942, tedy před rozdělením Palestiny OSN. Další generace jeho palestinských předků se narodila v roce 1923 a poslední, jež nás může v této sledovanosti zajímat, v roce 1883.
Znamená to, že dnešní desetileté dítě je sedmou generací rodu, jenž nepoznal za svůj život nic jiného, nežli jen tvrdý boj o vlastní život a životy svých nejbližších a zoufale přihlížel, jak mu před očima „mizí“ půda, znamenající obživu. Je sedmou generací rodu, jehož valná většina poznala na vlastní kůži krutou agresi sionistických přistěhovalců a později i stejnou, ne-li horší agresi oficiálního státu Izrael. Ono desetileté dítě možná nepoznalo svého pradědečka, či dědečka, neboť byli zabiti, či uvězněni Izraelskou okupační armádou. Je dokonce pravděpodobné, že nemá otce a matku a mohlo být (ve svých pěti letech) očitým svědkem jejich smrti, či smrti některého ze svých sourozenců, při masakru v roce 2008…
Ten úvodní obrázek nakreslilo dítě, jemuž byste neměli vyčítat, že kreslí věci, které by ani nemělo znát… Palestinské děti totiž tyto věci nejenom znají. Jsou jejich realitou, jejich dětským světem.
Lékaři bez hranic fungují v Gaze již deset let a mají stále plné ruce práce a to nejenom při léčení fyzických poranění, ale i duševních traumat… a to hlavně u dětí.
