Vládu bez důvěry máme. Budeme mít i vládu bez páteře?

Proč vlastně ne. Proč bychom měli mít vládu statečnou, uvážlivou a spravedlivou („padni komu padni“)? Máme takového premiéra? Už velmi blízká budoucnost nám dá jasnou odpověď…

Premiér (v demisi) už dnes projedná s ministrem zahraničí (v demisi) otázku, zda se zachováme jako suverénní země a rozhodneme se svobodně na základě doposud známých skutečností, anebo vyskočíme poslušně mezi ostatní mopslíky do klína Theresy Mayové, která si přeje, abychom na podporu jejího rozhodnutí provedli v naší (suverénní) zemi totéž, co ona: Abychom vyhodili několik diplomatů Ruské federace.

Co se vlastně stalo

Sergej Viktorovič Skripal (* 23. června 1951), bývalý ruský dvojitý agent pracující pro ruské a britské tajné služby, byl v roce 2004 zatčen, odsouzen a uvězněn za velezradu. O šest let později, tedy v roce 2010 byl opět na svobodě díky výměně agentů mezi Ruskou federací a Velkou Británií. Tehdy se Skripal usadil v Salisbury.

Čtvrtého března 2018 byli Skripal a jeho dcera Julia, která za ním přijela na návštěvu z Moskvy, nalezeni otráveni nervovým jedem (s označením Novičok), a hospitalizováni v Salisbury District Hospital. Britskými orgány je událost vyšetřována jako pokus o vraždu.

Co na to Londýn

Britská premiérka Theresa Mayová označila za "vysoce pravděpodobné", že za otrávení agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v anglickém Salisbury je zodpovědné Rusko. "Pokud Moskva případ věrohodně nevysvětlí, bude to Británie považovat za nezákonné užití síly na svém území".

Co na to Moskva

"Je nesporné, že chybí jakýkoli jasný důkaz," řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a dodal, že se vznášením viny začala Británie, od které ji přebírají další země včetně USA.

Vzhledem k tomu, že Londýn při vyšetřování odmítl spolupráci s Moskvou, což ministr zahraničí Ruské federace Lavrov  označil za porušení mezinárodních dohod, prohlásil, že Rusko si proto už  nebude všímat dalších britských prohlášení k případu otravy tajného agenta Sergeje Skripala a jeho dcery“.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová uvedla, že nejpravděpodobnějším zdrojem smrtící látky typu Novičok je podle ruské diplomacie Česká republika, Slovensko, Británie nebo Švédsko. 

Co na to Praha

Česká ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová: "Rozhodně odmítám takové absurdní obvinění. Česká republika je od 90. let signatářem mezinárodní úmluvy o zákazu, vývoji, výrobě a šíření chemických zbraní a striktně ji dodržuje. Náš liberecký 31. pluk chemiků se zabývá výhradně ochranou proti těmto látkám."

Český ministr zahraničí v demisi Martin Stropnický: „Ohrazujeme se proti tvrzení o původu Novičoku, které nelze ničím doložit. Je to standardní způsob, jak manipulovat informace ve veřejném prostoru, kdy se vypustí zpráva vysoce spekulativního charakteru, aniž by bylo možné ji prokázat.“

Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček: „ Obvinění České republiky je nesmyslné a absurdní. Je dobře, že z naší země v reakci na spekulace zaznívá jednotné odsuzující stanovisko.“

Co na to logika

Každá chemická látka v sobě ukrývá obdobnou jedinečnost, jako otisky prstů, které jsou nezaměnitelné. Dnešní laboratorní metody samozřejmě dovedou takovou chemickou "daktyloskopii“ provádět a neomylně prokázat původ chemické látky.

Je k tomu ovšem potřebná ochota skutečného viníka najít. A to jak u Velké Británie, tak i u všech zemí, které mohou přicházet do úvahy – mezi něž pochopitelně naše republika patří, neboť náš chemický pluk je v rámci NATO velmi ceněn a již mnohokrát úspěšně zasahoval.

(Jak je vidět, tak snad jenom naši nejvyšší političtí představitelé se domnívají, že protichemická jednotka může úspěšně fungovat, aniž by vlastnila všechny možné (i nemožné) vzorky bojových chemických látek).

Je ale potřeba říci, že zjištění původu Novičoku má asi takovou důkazní hodnotu (pokud jde o odhalení pachatele), jakou má např. identifikace fabriky, v níž byla sériově vyrobena smrtící střelná zbraň. Tedy téměř nulovou.

Londýn ale i tak sází hlavně na šetření expertů Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW). Tato organizace je „hodně“ známá hlavně z působení v Sýrii, kde obvykle vždy „spolehlivě“ dosvědčuje, že stopy chemického útoku vedou k Asadově vládě…

Solidarita

Máme Velkou Británii podpořit v něčem, co prozatím zavání hlavně jen zlým úmyslem někoho dalšího poškodit. Je to evidentně politická hra, v níž máme aktivně spolu-potrestat (ne někoho, komu byla prokázána vina, ale) toho, na něhož bylo prstem ukázáno.  

Takové "solidární" akce velmi dobře poznali už v padesátých letech naši rodiče a prarodiče, kdy během zinscenovaných procesů rovněž stačilo jen ukazovat prstem. A to tehdy nebyla ani celoplošná státní televize, ani sociální sítě. (A jak to panečku fungovalo…)

Cui bono, tedy, komu ku prospěchu

Žijeme nejenom uprostřed informační války... ale i mnohých útoků pod cizí vlajkou. Všimli jste si, že tyto útoky lze rozdělit přesně do dvou skupin? V té první je okamžitě jasné, kdo je viníkem, protože se najde na místě činu většinou přímý důkaz. V nejlepším případě je to pas, anebo jiný doklad se jménem útočníka. V té druhé skupině je sice okamžitě „jasné“ proč byl útok spáchán a „co za tím vězí“, avšak identifikace (skutečného) útočníka není nikdy k dispozici a nebude také nikdy potrestán.

Možná to spolu vůbec nesouvisí, nicméně musel jsem se (určitě alespoň) pousmát, když 15. března 2018 byla zveřejněna zpráva, že Velká Británie investuje  48 milionů liber (1,4 miliardy korun), do nového střediska obrany proti chemickým zbraním, aby „zachovala své vedení na poli chemické analýzy a obrany“. Uvedl to britský ministr obrany Gavin Williamson. Nové protichemické středisko má vzniknout ve vojenském výzkumném zařízení v Porton Down, které se nachází necelých deset kilometrů severovýchodně od města Salisbury. (Látku Novičok identifikovali po útoku na Skripala a jeho dceru právě vědci z laboratoří v Porton Down…)