Ukrajina není Rusko

Když k nám začali přicházet první pracovní síly mluvící rusky, docházelo k častým omylům. Nikoho totiž nenapadlo, že to nejsou Rusové. Byli to Ukrajinci a bývali velmi dotčeni, že je za Rusy považujeme.

Ale to nebylo všechno. Když na Ukrajině došlo k oranžové revoluci, bylo nutno naše poznání opět poopravit. Není totiž Ukrajinec jako Ukrajinec. Západní část Ukrajiny (mluvící převážně ukrajinsky) je většinou prozápadní, protiruská... kdežto východní část Ukrajiny (mluvící většinou rusky) je naopak proruská.

Možná se ptáte, proč něco tak samozřejmého popisuji, jako by šlo o objev roku. Odpověď je jednoduchá: Protože mnozí z nás na tento fakt jaksi pozapomněli.

To, co se na Ukrajině stalo, je interpretováno výhradně politicky. Všude se mluví už jenom o údajných záměrech Ruska, EU, USA a já nevím, koho ještě… ale na samotné Ukrajince se zapomíná. Přitom to jsou právě Ukrajinci, kdo bojují a umírají. A to nejenom ti ve zbrani. Nezměrné utrpení postihlo hlavně civilní obyvatelstvo, muže, ženy, děti…

Protože moc nevěřím tomu, že včerejší půlnocí toto vše definitivně skončilo, chtěl bych navrhnout, abychom se společně zamysleli nad tím, co lidé na Ukrajině vlastně chtěli a stále chtějí… Zkrátka a dobře, pokusme se vžít do jejich situace - hlavně však nechme politické vášně stranou!

Myslím si, že speciálně nám by nemělo dělat velký problém vžít se do obdobné situace, neboť i naše republika trpěla jistou "schizofrenií", kterou musela řešit a kterou úspěšně vyřešila. Rozdělením. Ale nebuďme pyšní! To, že vše proběhlo bez jediného výstřelu, nebyla zásluha naše. Bylo to dáno poněkud jinou situací. Velmi snadno si ale tuto odlišnost můžeme (alespoň v představách) navodit „jako“:

O Slovácích se sice nedá říct, že by tíhli k Rusku, tedy na východ. Byli (a stále jsou) prozápadní. V některých ohledech dokonce více nežli my, neboť již přijali unijní měnu, k čemuž my se stále z ostychu (nebo snad z opatrnosti?) odhodlat nemůžeme.  Představte si ale (pouze pro tuto chvíli), že by v původní Československé republice byla její východní část (mluvící převážně slovensky), provýchodní, dokonce tedy přímo proruská a naše část (mluvící převážně česky), byla prozápadní. Pro tento model naší představivosti je nutno dodat, že hlavní město tehdejší Československé republiky by nebyla Praha, ale Bratislava.

A teď to hlavní! V Bratislavě dojde k nepokojům, situace se zmocní nějaké (jakékoli) zlé síly - dojde k puči a k nastolení pučistické vlády, která jasně a nekompromisně deklaruje, že rozdělení republiky nepřichází v úvahu, že Československo musí zůstat (za každou cenu) jednotné a na celém území republiky bude úředním jazykem slovenština.

Mám sto chutí dodat, že východní, hlavně však ruští politici nepokoje v Bratislavě veřejně propagují, řeční na barikádách - hlavně však neustále zdůrazňují podporu pučistické vlády v tom, že je nemyslitelné, aby došlo k rozdělení Československa, tudíž  jakékoli separatistické tendence (nás Čechů) nepřicházejí v úvahu - a budou tvrdě potlačeny silou!

Omlouvám se - sám jsem vás vyzval k tomu, abychom politiku vynechali - takže celý předchozí odstavec beru zpět.

Zamyslete se, prosím… a upřímně řekněte - došlo by u nás (v takovém případě) k občanské válce - tak, jako v oněch dvou nejvýchodnějších oblastech Ukrajiny? Dokázali bychom vynaložit všechny síly k odtržení se od (takového) Slovenska? 

Nebo by Češi raději zůstali na kolenou?

Tentokrát by to (snad poprvé) byla skutečně naše věc, protože občanská válka není o politicích, ale o občanech samotných. Tam nemůže zasáhnout politik, který by zradil, nebo svým (možná až příliš) odpovědným politickým rozhodnutím dokázal lidi přinutit k tomu, aby do kolen šli.  K Občanské válce dochází tehdy, když už všechny politické tanečky proběhly. Když občané pocítili zradu.  

Občanská válka je „buď, anebo“, život nebo smrt.

Tam už nezáleží na politicích místních, jako spíš na tom, co udělá okolní svět. Zda touhu po sebeurčení (jakéhokoli) národa bude (alespoň v jednadvacátém století) akceptovat… anebo se naopak chopí příležitosti a využije občanské války (kdekoli na světě) k prosazování svých vlastních zájmů…