Skutečně Tomáš Klus ukázal pravou tvář?

Kolik je vlastně pravd? Jedna, dvě… tisíc? Nebo snad můžeme mít pravdu všichni…? (A kolik máme tváří...?)

Ten nadpis jsem si "vypůjčil" od blogerky  Ivany Jirmářové, na jejíž článek bych rád reagoval poněkud více slovy, nežli se na diskusi pod článkem sluší...

Autorka ve svém článku mluví o všech rozhořčených pod Klusovou veřejnou zpovědí, ale i o těch druhých, které právě jeho veřejná zpověď  "utvrdila v čistotě jeho bytí", jak sama napsala.

Jelikož jsem nedávno zveřejnil dva články o Tomáši Klusovi (tady a tady), cítím se tak trochu povinný reagovat i na jeho nynější (opět veřejné) doznání. Ne snad proto, že by mě Tomáš Klus (jako politik) nějak zvlášť zajímal, nebo naopak třeba vadil - to už vůbec ne. Je ale v tom našem českém rybníčku osobností natolik známou, že cokoli veřejně řekne, má pochopitelně velký energetický potenciál… a ovlivňuje mnoho mých spoluobčanů… a tedy nepřímo i mě samotného...

O co tu vlastně šlo?

Jako součást programu letošní konference Forum 2000 pořádal v pondělí 8. října Klub mladých politologů debatu Youth, Speak Up! Úspěšní mladí lidé (v pražském Lucerna Music Baru) promluvili nejen o projektech, které zrealizovali, ale i o své představě budoucnosti České republiky.

Na úvod tohoto politického fóra promluvil Tomáš Klus. Mluvil o pravdě. Mimo jiné řekl:"Abychom došli k nějaké světlé budoucnosti, musíme si uvědomit, že k tomu potřebujeme pravdu. Za tou si musíme stát a uvědomit si, že je naší nedílnou součástí." 

Na to navázal veřejným přiznáním se ke všemu špatnému (co kdy dříve dělal), načež pronesl následující zdůvodnění:

„Zametám před svým prahem proto, že nemám jiných požadavků, než jasnost a pravdomluvnost těch, jimiž jsem z vůle lidu veden a jiných prostředků, než začít u sebe nevidím.“

Autorka ve svém článku tento Klusův počin zhodnotila následovně:

„... A PAK do téhle doby růžových jednorožců skákajících z jednoho předvolebního slibu do druhého jako z obláčku na obláček přijde Klus a řekne pravdu. Tvrdou a surovou pravdu. Tentokrát ne o druhých, ale o sobě. "

Právě ta poslední věta mě přinutila reagovat: "Tentokrát ne o druhých". Což, jinými slovy znamená, že (podle autorky článku), doposud pravdu o druhých (tvrdou a surovou), říkal... 

Manipulace

Dovolím si tvrdit, že převážná většina občanů ČR jeho politické názory zná a ví, co Tomáš Klus považuje za pravdu. Jinými slovy, na čí straně politického spektra stojí.

Víte, je obrovský rozdíl, když o někom řekneme, že kope za takovou či makovou stranu… nebo, že „kope za Pravdu“. V případě známé osobnosti je to manipulace značných rozměrů… takže by jistě nebylo od věci se na jeho pohled na pravdu podívat podrobněji.

Tomáš klus ve svém projevu v Klubu mladých politologů jasně svůj "pravdivý" postoj formuloval: 

"Říkám jasné NE soudně uznaným lhářům, říkám NE trestně stíhaným osobám ve vedení státu, říkám NE všem prokazatelným šiřitelům fake news, obchodníkům se strachem, kolaborantům s totalitními režimy a cenzorům dějin."

Trochu mi to připomíná slovník politruka Československé lidové armády na počátku šedesátých let minulého století, nicméně uznávám, že nelze proti takové agitce namítnout nic. Je v pořádku. Jiné to už bude, když do této agitační "rovnice" začneme dosazovat... 

Pravda

V prvních dvou případech (soudně uznaný lhář a trestně stíhaná osoba), jde asi o premiéra ČR, neboť Tomáš Klus  dává všude najevo, jak mu Andrej Babiš leží v žaludku a používá k tomu právě tyto argumenty Babišových politických odpůrců (s panem Kalouskem v čele).  

Pokud bude někdy Andrej Babiš uznán vinným a odsouzen, tak se mnou jistě budete souhlasit, že asi nebude mít až tak dlouhé prsty, aby řídil vládu ČR dál... i z vězení. Takže touto jistotou by veškerá zášť proti němu mohla skončit a všichni nenávistníci by se mohli v klidu rozejít. Platí přece ještě stále presumpce neviny. 

S těmi dalšími "pravdami" je to trochu složitější.

V každém kmeni (státu, rodině), jsou vždy možné různé druhy pravdy, nicméně všude bude přítomná snaha (těch, kteří mají v rukou moc), o naplnění dvou základních bodů starého známého pravidla o pravdě s velkým "P":

Pravidlo č. 1: Náčelník kmene (vláda, hlava rodiny), má vždycky pravdu!

Pravidlo č. 2: Pokud ji nemá, platí pravidlo č. 1!

Fake news (falešné zprávy)

Tomáš Klus říká jasné NE všem prokazatelným šiřitelům falešných zpráv. Problém je ale v tom, že falešné zprávy jsou šířeny vždy takovým způsobem, aby se na ně nedalo jen tak lehce ukázat prstem. Natož pak na jejich šiřitele. Většinou až příliš pozdě je jasno všem, že se o falešnou zprávu jednalo.

Pro názornost uvedu tři případy (dnes již skutečně prokazatelných) falešných zpráv… a zkuste si domyslet, jak by to asi vypadalo, pokud byste chtěli (v době jejich vypuštění), zabránit tomu, co bylo důvodem k jejich účelovému vytvoření... kdybyste byli řekli své jasné NE:

Martin Šmíd - Vymyšlená oběť  brutálního zásahu proti studentské  demonstraci 17. listopadu 1989. Falešná zpráva o jeho smrti vyvolala velké vzedmutí odporu a znatelně tak přispěla k pádu komunistického režimu u nás.

Zbraně hromadného ničení - Vymyšlená zpráva o tom, že Irák je vlastníkem ZHN byla před celým světem, hlavně však před RB OSN, používána pro předběžné ospravedlnění invaze do Iráku.

Masakr obyvatelstva v Benghází - Vymyšlená zpráva o tom, že se libyjský režim údajně k tomuto kroku chystá, byla rozbuškou, jež umožnila vojenskou intervenci v Libyi.

Pseudofalešné zprávy

Na rozdíl od skutečných falešných zpráv, které jsou potřebné pro to, aby následné události mohly nastat -  buď vůbec, nebo jen s minimálním odporem veřejnosti, existují i zprávy, které jsou za falešné pouze jen označovány. Neboť jsou v rozporu s tím, co je přikázáno pravdou nazývat.

Např. v době demonstrací na Majdanu, při večerních zprávách veřejnoprávní ČT jsme slyšeli o krutém potlačování demonstrace policií… a přitom na pozadí běžela reportáž z Majdanu, kde bylo vidět kordony policistů nehnutě stojících a chránících se štíty před dlažebními kostkami a zápalnými lahvemi, které "pokojní" demonstranti vrhali na policisty. Ne všichni si tohoto rozporu mezi slovem a obrazem všimli. Pokud na to někdo veřejnost veřejně upozornil, byl označen za šiřitele Fake news. (Natož pak, jestliže jeho zpráva obsahovala i odkaz na celou reportáž, na níž je dokonce vidět i buldozer snažící se kordon Policie prolomit... a hořící policisty po zásahu zápalnou lahví...)

Bylo by nejlepší takové servery umlčet? To jistě ano… nicméně prozatím to ještě možné není. Máme svobodu slova.  Je ale možné je plošně označit za "prokazatelné" šiřitele Fake news, potažmo za xenofoby, rasisty, rusofily, obchodníky se strachem, kolaboranty s totalitními režimy, cenzory dějin… vždy podle aktuálního předmětu sporu. Zkrátka a dobře dělat vše pro to, aby se zabránilo tomu, že jejich hlas bude slyšitelný pro více (a více...) lidí, takže by mohl být (pro jejich plány) skutečně nebezpečný.

Prozatím jsou ještě v klidu, neboť jsou přesvědčeni, že tehdy, až taková doba nastane, budou už mít takovou moc - takovou důvěru veřejnosti (K čemuž jim někteří umělci velmi přispívají)  - že budou moci tato ohniska odporu zlikvidovat i fyzicky… dokonce za potlesku zmanipulovaného davu... Nebylo by to v našich dějinách poprvé... 

Celý text svého projevu zveřejnil Tomáš Klus následující den na svém FB profilu, odkaz zde.