Reakce na článek "Halík versus Piťha, novověk versus středověk"

To, že se další… a další blogeři tomuto tématu věnují, jen dokazuje, jak chvályhodné ono vystoupení prof. Piťhy bylo. Nedá se vyloučit, že by - při jeho neexistenci - Istanbulská úmluva (možná  již) ratifikována byla...

Tentokrát to byl pan Jiří Turner, kdo článek napsal. V jeho pojetí je něco, co je pro další vývoj diskuse velmi nebezpečné. Obzvlášť v české republice, která je (právem), považována za jednu z nejvíce ateistických zemí EU. Autor se k problematice Istanbulské úmluvy staví jako někdo, kdo nechápe, proč by se problémy církve měly brát natolik vážně, že dokonce mohou bránit (možná i zabránit), našemu státu , Istanbulskou úmluvu ratifikovat.

Čí je to problém

Pochopitelně nás všech. Bez ohledu na to, zda jsme, či nejsme věřící. Ten problém se měl diskutovat už dávno před jejím přijetím v roce 2016, což tehdy v tichosti "upekla" Sobotkova vláda.

To, že k veřejné diskusi tehdejší politické vedení ČR nemělo odvahu, nebo dokonce ani důvod (nebo naopak mělo důvod k mlčení), to je věc jiná a s tím nyní nic neuděláme. O "hlídacích psech demokracie", nemá smysl se vyjadřovat... už dlouho prostě nejsou...

To, že první popud ke skutečné veřejné diskusi zazněl z kazatelny chrámu sv. Víta v den svátku sv. Václava, neznamená, že bychom měli problém Istanbuské úmluvy brát, jako problém církevní - ale naopak - měli bychom se stydět za naše politiky a naše média - a tomu, kdo našel odvahu nás jako jediný veřejný činitel na nebezpečí z ratifikace IÚ upozornit… tomu bychom měli zatleskat...

Rovnost

Rovnost pochopitelně existovat může, ovšem pouze jen tam, kde to má logiku a smysl. Rovnost mezi mužem a ženou může být v občanských právech, před zákonem, ve výběru povolání… ale nikoli už např. ve výkonnosti v některých povoláních, která jsou např. fyzicky náročná. V kamenolomech budou asi vždy hledat zaměstnání spíš muži, nežli ženy.

Rovnost mezi mužem a ženou nemůže existovat např. v citové oblasti mezi rodiči a dětmi. Mateřská láska je totiž nepodmíněná, otcovská je naopak podmíněná a vyžaduje jisté (správné) chování dítěte - na rozdíl od matky, která své dítě nepřestane milovat ani ve chvíli, kdy se stane třeba i vrahem a bude za mřížemi…

Přirozená výchova dětí potřebuje jak jistotu nikdy nekončící lásky mateřské, tak i pevné a spravedlivé vedení milujícího otce.

Rovnost mezi homosexuály a heterosexuály může být v rovině práv občanských, nikoli však v právu na děti.

To, že u homosexuálních párů není možná reprodukce,to není společenský hendikep - jak se nám dnes snaží nejrůznější aktivisté namluvit.  To je ochrana lidského rodu, která touto cestou nedovoluje porušit přirozenou rovnováhu zdravé populace.

Páni tvorstva

Stojíme na křižovatce. Díky vědeckotechnické revoluci jsme dospěli do bodu, kdy můžeme "zastupovat Boha". Anebo si to myslet. Můžeme totiž "všechno" změnit, protože to už umíme. Umíme pěstovat geneticky upravené plodiny, mezi nimiž (po smrtonosném postřiku), už nemá šanci vyklíčit ani jediná rostlinka plevele, takže výnosy jsou maximální. Umíme uměle oplodňovat a to nejenom chovný dobytek, ale i sami sebe. Genetické inženýrství je na takové úrovni, že můžeme ve zkumavkách vytvářet jedince, kteří nebudou tak inteligentní, aby nám mohli dělat problémy, budou však natolik inteligentní, aby mohli (jako otroci) pracovat. Můžeme na operačních sálech měnit muže na ženy a ženy na muže a můžeme je nadopovat takovou dávkou (správných) hormonů, aby se po všech stránkách cítili tak, jak si přejí. Jak si zaplatili.

Abychom nejenom toto všechno mohli dělat nadále, ale i neomezeně rozšiřovat všechny naše možnosti… a to hlavně pokud jde o sex (a to jakýkoli ) - potřebujeme ratifikovat Istanbulskou úmluvu.

Ta druhá cesta - cesta pokory a sounáležitosti se vším živým na této planetě -  je pro mnohé dnešní bytosti natolik fádní,  že se nehodlají nechat unudit a proto se nemohou dočkat momentu… kdy konečně už roztáhnou křídla svobody natolik, že nebude síly, která by je mohla omezit.

Když ptáčka lapají…

Potírání násilí na ženách a dětech je rozhodně mnohem přijatelnější název úmluvy, nežli např. Carpe diem, což by ale mnohem víc odpovídalo skutečnému tématu Istanbulské úmluvy. Stejně tak rovnost všech bytostí, bez ohledu na jejich pohlaví, národnost barvu pleti, náboženské vyznání, atd., atd…

S tím vším pochopitelně budeme jistě v české republice souhlasit a už dávno s něčím takovým nemáme žádný problém. Náš trestní zákoník chrání před násilím nejenom ženy a děti, ale všechny lidské bytosti, jakož i jiné formy života.

Je demagogie tvrdit, že když do našeho trestního zákoníku nedáme jmenovitě všechny útrapy jimž jsou ženy vystaveny v jiných zemích, že tím vlastně vyslovujeme s těmito praktikami souhlas - něco podobného jsem se v diskusích na toto téma skutečně dočetl...

Budou-li ženy z těchto (jiných kultur), u nás žít, potom je naše právo ochrání dostatečně. Pokud ovšem nebudou žít (tak jako v západních zemích), v no-go zónách, kde naše právo vymahatelné nebude... vlastně teoreticky ano - ale prakticky ne…

Závěr

Je pouze na nás, jakou cestou se na této křižovatce dáme. Přeji nám všem, abychom se nakonec rozhodli správně - hlavně však dostatečně nahlas, aby  naši poslanci byli donuceni udělali skutečně to, co většina našich občanů bude chtít...

Máme tu opět další důvod pro vypsání celorepublikového referenda...