Příčina a důsledek

Kdo je nebezpečný víc? Ten, kdo úplatek nabízí, anebo ten, kdo za úplatek vykoná to, co by jinak udělat nechtěl, či dokonce udělat nesmí...?

Je to otázka doslova ďábelská...a není divu, vždyť ďábel byl vždy spojován s pokušením. Z čistě praktického hlediska není ďábel nic jiného, nežli nesprávná cesta. A tak, jako nás cesta nemůže nutit, abychom sešli z cesty pravé a vydali se po té nesprávné, tak ani ten, kdo nás vybízí, abychom na nesprávnou cestu sešli, nemá nad námi žádnou moc. Vše záleží jen na naší svobodné vůli. Je to otázka pokušení a morální síle pokušení odolat. Anebo slabosti, pokušení podlehnout.

Z morálního hlediska je asi vina obou stejná. K tomuto závěru však můžeme dojít jen proto, že nemáme a ani mít nemůžeme (tak, jako nikdo z lidí), více informací o skutečných pohnutkách, jakož i myšlenkách těch, kdo cokoli učinili.

Co ale posuzovat můžeme je důsledek k němuž příčina obou, tedy toho, kdo někoho jiného uplácí, aby dosáhl něčeho, co je pro něj legální cestou dosažitelné velmi obtížně, či dokonce vůbec...a toho, kdo se nechá zlákat cenou odměny, že něco, co by udělat měl, neudělá, nebo naopak udělá něco, co by jinak udělat neměl, či dokonce ani nesmí udělat.

Předpokládám, že verdikt Nejvyššího soudu ohledně kauzy rebelů ODS všichni známe, neboť je to věc tak zásadní a to nejenom právně, ale i politicky - a společensky ještě víc, jelikož se přímo dotýká chápání etiky, tudíž oněch hodnot, které bychom si měli osvojit, nebo naopak jiné hodnoty před nimi bránit.

Nenechme se zastrašit tím, že se jedná o rozhodnutí vůbec nejvyššího soudu této země. Existuje totiž (uvnitř každého z nás) soud mnohem vyšší. Naše svědomí.

Z tohoto hlediska mě více než rozhodnutí Nejvyššího soudu zajímá i nadále Trestní zákoník. Ohledně zneužívání pravomoci úřední osoby (§ 329) je tam uvedeno toto:

(1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,

b) překročí svou pravomoc, nebo

c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,

bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch,

b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

c) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,

d) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem,

e) spáchá-li takový čin zneužívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného, nebo

f) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,

a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Následkem aféry "rebelů ODS" bylo násilné protlačení zákona o zvýšení daně z přidané hodnoty, s čímž mnoho významných ekonomů nesouhlasilo - a ublížilo nám všem, násilné protlačení tzv. církevních restitucí v takové formě s níž nesouhlasila většina veřejnosti a bylo podáno i několik trestních oznámení na její  "organizátory", jakož i setrvání vlády, která už tehdy neměla důvěru většiny občanů ČR.

Stejně tak, jako jsem výše zpochybnil verdikt Nejvyššího soudu, tak i zde zpochybňuji neustále ohánění se poslaneckou imunitou, neboť to, zda se poslanec může, či nemůže vzdát svého mandátu není věcí imunity, ale Ústavy ČR. Podle článku 24, hlava první, samozřejmě může. Vzdát se poslaneckého mandátu je ale něco jiného, nežli mandát výhodně prodat a "zmačkaný" jej hodit do koše na odpadky!

To, pochopitelně nemůže nikdy - ani na půdě poslanecké sněmovny, byť by všechny (Nejvyšší) soudy světa za takovým činem stály a zdůvodňovaly jeho "poslaneckou" čistotu.