Příchod jara ohlašuje zvuk polnice

Píše se rok 2015. Ještě jsou louky plné pampelišek, večery sluncem dozrávají a slábne závrať z výšek. Petřín se nedočkavě chvěje, kdy Karel Hynek Mácha bronzové srdce opět rozezní… Milencům těžknou víčka… (Možná je tohle jaro poslední…)  

Nikdy snad nebyla situace tak vážná. To, čeho se naši rodiče tak báli, dnes naše děti (zdá se) vůbec neděsí. Válka - je to jen pouhé slovo a není už (jak tomu vždycky bylo) spojováno s tou první, nebo druhou světovou, ale naopak s válkou novou, další…

Všude je plno hrůzostrašných keců. O tom, jak musíme dostát svých závazků. Jak musíme bránit naši vlast. Jak musíme bránit Evropu. Jak musíme bránit demokracii. Jak nemůžeme zůstat stranou. Jak musíme (poučeni minulostí) reagovat včas. Jak se nesmíme nechat zmást lživou propagandou nepřítele… Jen samé kecy, kecy, kecy…!

Válka není jen pouhé slovo. Je to nesmírné utrpení pro všechny – mimo těch, kteří válku potřebují a udělají všechno pro to, aby opět další válka byla!

Nenechte se takovými kecy ukecat!

Těm, kdo další válku pečlivě připravují se podařilo náš národ rozdělit. Podle jejich keců nás rozděluje nepřítel. Ale není to tak, jen si vzpomeňte, to rozdělení je tu - od prezidentských voleb. Hlavně si, prosím, uvědomte, že tím rozdělením vlastně nic nekončí a ani nezačíná. Je to jen politický postoj, nic víc. Nedopusťte (ať jste na jakékoli straně), aby se tento politicky zmanipulovaný stav změnil v nevraživost a nenávist! Pokud se nám to nepodaří - a budeme muset v té (jejich) válce umírat, bude nám politický názor na nic. Smrt je stejná pro všechny a nezáleží na tom, umíráte-li na té, či oné straně bojiště.

Vzpomeňte si na dobu, kdy vám politika byla cizí. Kdy jste viděli věci tak, jak je mohou vidět děti. Neříkali jste si tehdy, že byste nikdy do žádné války nešli? Že byste nešli umírat a zabíjet pro nějaké - cizí zájmy?

A dnes byste do války chtěli? Nebo - dnes s válečným konfliktem souhlasíte? Uvědomte si, že už pouhým souhlasem s válkou, ulpívá na vašich rukou krev - první… i poslední válečné oběti…

Není to pouhé Ano, nebo Ne… Je to odpovědnost za desítky, stovky, možná ale i tisíce a miliony mrtvých! Vaše Ano je jedna z jisker, které (spolu s jinými) nechají rozhořet běsnící oheň, o němž nikdo dopředu nemůže vědět, co všechno pohltí… a co všechno se stane…

Dnešní doba přitom není nijak výjimečná. Před každou válkou bylo vždy plno příšerných keců. Vždycky se nebetyčně lhalo! Je přece nutno vyvolat tu správnou bojechtivou náladu. (Jenom idioti by šli do války pouze jen proto, že někdo jiný válku potřebuje rozehrát.) V přípravě na válku nikdy na faktech nezáleželo – a ještě nikdy to neměli váleční štváči tak snadné - díky dnešním sociálním sítím. 

Jste mladí – a i když si myslíte, že (v podstatě) víte o čem válka je – ten skutečný náhled bych nepřál nikomu z vás.

Je tu (v dějinách válek, co jich kdy bylo) i zcela nový fenomén – virtuální svět.  Ve všech možných střílečkách jste mnohokrát přišli o život a pozabíjeli jste tisíce těch, kteří vás chtěli zabít. Pochopitelně – věděli jste, že je to jenom jako.

Ale… opravdu to tímto poznáním končí…?

Napadá mě jistá analogie. V druhé polovině minulého století byla Jihoafrická republika (na rozdíl od okolního světa) bez televize. Když potom televize (téměř ze dne na den) tuto zemi převálcovala, tak za určitou dobu se kriminalita dostala (rovněž skokem) až na běžnou, světovou úroveň. Ta doba byla shodná s časem, v němž „televizní“ děti dospěly do věku, kdy začaly řešit své životní problémy podle podvědomých modelů, které si nechaly implantovat v dětství, jelikož se (tak, jako každé jiné děti), nedívaly v TV pouze jen na pohádky…  

I vojenská technika je ve (skutečné) válce tak trochu jiná. Ne každý si to uvědomuje.

Dny NATO v Ostravě jsou největší letecko-armádně-bezpečnostní akcí ve střední Evropě. (200 000 nadšených diváků!). Veškerá technika, která tam ve vás budí obdiv a respekt - možná i pocit bezpečí… v případě války rozsévá smrt! Zmáčknete knoflík – a desítky lidí jsou roztrhány na kusy i s domovy v nichž se možná narodili i  jejich rodiče… a prarodiče…

Má to však jeden háček - naprosto stejnou techniku má i nepřítel…

Málokdo dokázal tak precizně demaskovat válečné štvaní, jako Orwell, jenž, sám v mládí podobné manipulaci podlehl a zúčastnil se občanské války ve Španělsku, kde byl i velmi vážně zraněn.

Orwell napsal: „Pravda se stává nepravdou, jakmile ji vysloví nepřítel“.

Nepřipomíná vám to něco? V dnešním válečném štvaní jsme se dostali mnohem dál a dovedli jsme tuto praktiku téměř k dokonalosti. Z kolika mediálně známých úst již (v nejrůznějších obměnách) zaznělo: „Je mnohem lepší mýlit se  s USA, nežli mít pravdu s Ruskem“.

Orwell dále napsal: „Už jako mladý jsem si všiml, že žádná událost není nikdy v novinách zaznamenána správně, ale ve Španělsku jsem poprvé viděl novinové zprávy, jež neměly žádnou souvislost s fakty – ani takovou, jakou v sobě skrývá normální lež. Viděl jsem zprávy o prudkých střetech v místech, kde se vůbec nebojovalo, a naprosté mlčení o bitvách, ve kterých padly stovky lidí. Viděl jsem vojáky, kteří statečně bojovali, a pak je odsoudili jako zbabělce a zrádce, a jiné, kteří nikdy nevystřelili, a přitom byli oslavováni jako hrdinové smyšlených vítězství. Také jsem viděl noviny v Londýně, které tyhle lži dále zpracovávaly, a dychtiví intelektuálové pak spřádali citově vypjatou nadstavbu nad událostmi, k nimž nikdy nedošlo. Vlastně jsem viděl historii psanou ne podle toho, co se stalo, ale podle toho, co se mělo stát podle různých stranických linií.“

Nemůžete pochopitelně přesně vědět, co je v dnešních mediích pravda a co je lež. Můžete ale poznat, že něco není v pořádku, když vojenské manévry, které provádíme my (přesněji naši spojenci), jsou prezentovány jako poselství míru (byť se odehrávají na druhém konci světa) a manévry nepřítele jsou hrozbou míru (i když se odehrávají na jeho vlastním území)...

Možná byste se ve svém rozhodování pro válku měli zbavit tíhy (a odpovědnosti) naší zahraniční politiky. I když nejste zaměstnanci ministerstva zahraničí České republiky, jsou jistě mnozí z vás vlastenci, patrioti… Vězte tedy, že žádná zahraniční politika ČR již (opět) neexistuje! Tak, jako nebyla dříve myslitelná pod tíhou sovětského Kremlu, není myslitelná ani dnes pod tíhou amerického Bílého domu. Jakékoli rozhodnutí je proto pouze jen rozhodnutím vašeho osobního svědomí…