Lesk a bída České presstituce

Václav Moravec nazval svůj poslední Fokus "Lesk a bída medií – České televize"... což nelze nechat bez povšimnutí, když i původní, originální lesk a bídu použil přece Honoré de Balzac rovněž ve vztahu k prostitutkám...

Přiznám se, že ani na jeden ze dvou pořadů Václava Moravce se už raději nedívám, nicméně po přečtení článku Lubomíra Mana „Fokus Václava Moravce jako apel k národu“ v Literárních novinách, jsem neodolal a celý tento pořad jsem si našel a přetrpěl.

Se vším, co o tomto pořadu napsal Lubomír Man beze zbytku souhlasím! Navíc mě zaujaly dvě informace, které v tomto pořadu zazněly a chtěl bych se jim věnovat podrobněji.

Za prvé je to výrazný  propad důvěry veřejnosti k mediím, kdy z téměř padesáti procent v roce 2004, došlo k sešupu na  pouhých dvacet osm procent.

Zatímco mediální pracovníci mají zvednuté obočí, tak já naopak jásám.  Ne proto, že bych měl z této skutečnosti radost... ale nemohu nemít radost z faktu, že přece jen  český národ není stádem ovcí – a nenechá si až tak snadno namluvit, že to, co se okolo nás děje, je identické s tím, co vidí na televizních obrazovkách Československé televize, anebo čtou v mediích hlavního proudu. Celý pořad pana Moravce byl vlastně o tom, co všechno bychom - my občané - měli udělat, abychom ztracenou důvěru k mediím opět našli. 

Úsměvné, že? Každé malé dítě přece ví, že důvěru občanů je nutno získat… a ne vynutit dalším (a dalším), vymýváním mozků  (což v podstatě, jako nejúčinnější způsob, navrhovala v tomto pořadu paní politička Magda Vašáryová), podle známého rčení: „Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou…“.

Jedno jediné je potřeba - všichni (oni i my), to víme: Aby media přestala být jednostranná. Ta do nebe volající jednostrannost je odporná. Jediný rozdíl mezi tím, kdy media sloužila Komunistické straně, potažmo tehdejší Moskvě – a dneškem, kdy media slouží EU, potažmo Washingtonu, je v tom, že dnes se dá tato nedůvěra číselně vyjádřit… 28%.

Za druhé mě velmi zaujala p. Magda Vašáryová, která se hluboce pozastavovala nad tím, že  budoucnost Evropské unie mladé lidi nezajímá. Evropská unie je jim prostě ukradená, což paní politička nemohla pochopit, neboť (jak sama uvedla), EU byl přece  projekt k udržení míru v tolik (válkami) zkoušené Evropě – a těmto „dětem“ je to dnes jedno?

Já bych řekl, že je to stanovisko nejenom „dětí“, ale i valné části dospělých...

Víte, já v takovýchto situacích nikdy nevím, jestli ti politici jsou tak naivní, že tomu, co říkají opravdu věří, nebo jsou natolik dobře zaplaceni, aby (s výrazem důvěryhodnosti) říkali něco, čemu snad ani sami věřit nemohou... 

EU přece nemůžeme vnímat jinak, nežli společně s NATO a USA. Agrese vůči Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii – to je společná vizitka tohoto uskupení. To paní Vašáryová musí vědět! A přesto hraje upřímné rozčarování nad tím, že mladí lidé EU nevěří?

Ani pro mě není EU věrohodná. A to ani nemluvím o ochraně hranic – tedy o zabezpečení (alespoň) svých vlastních obyvatel, když ty ostatní, vzdálené a cizí, s klidným svědomím masakruje.

Ani ale nemusíme chodit nikam daleko. Fašistický puč na Ukrajině je přece rovněž příkladnou ukázkou oné "mírové" organizace, která spolu s USA pomáhala (i osobní přítomností politiků na barikádách v Kyjevě), ono peklo rozdmychávat.   I tady byla naše media těmi, kdo masíroval národ stejně nesmyslnými kecy, jako politici. Všichni se vrhali hlavně na Rusko! Rusko podle nich mohlo za události na Majdanu, Rusko mohlo za to, že Kyjev masakroval svou armádou a těžkými zbraněmi své vlastní obyvatelstvo na východě Ukrajiny.

I dnes - stále se v mediích (lživě) mluví o tom, že Rusko je agresor. Že jeho politika je expanzivní. Jsou pro to nějaké důkazy? Nejsou! Jediné, co neustále omílají je  mantra o anexi Krymu - pomocí „zelených mužíčků“…

Když docházejí argumenty – a  politikům spolu s jejich mediální ochrankou, asi evidentně ano – tak je vždy po ruce zesměšňování. Přitom většina armád po celém světě používá ve svých barvách hlavně zelenou. Tak proč ten údiv? Pokud jde o označení vojáků, tak nikde není psáno, že vojáci při jakékoli akci musí mít na uniformě (viditelně) svá jména, hodnosti a označení jednotky, k níž patří. To nedělá snad žádná armáda na světě, tak proč tolik posměchu a vtipů právě o Krymu?

Mnohem podstatnější by bylo, zajímat se (ovšem pravdivě) o to, zdali tam oni zelení mužíčci jsou oprávněně, anebo tam nemají co dělat a jsou tam tedy tajně a naivně si představují, že je takto ("maskované") nikdo nepozná – o tom přece ty ubohé vtipy jsou!

Nikdo v našich mediích doposud neřekl nic o tom, že tam byli naprosto legálně, jelikož s Ukrajinou (jejíž součástí Krym byl), platila stále dohoda o přítomnosti max. počtu 25 000 vojáků na území Autonomní republiky Krym - vzhledem k pronájmu Sevastopolu, jenž byl domovským přístavem Černomořské flotily Ruské federace. I když RF počet vojáků v době kyjevského puče navýšila, bylo jich na Krymu 22 000, takže nebyl ani překročen původně dohodnutý (mírový) limit.

Armáda měla tehdy jeden jediný úkol: hermeticky uzavřít všechny přístupové cesty, aby se na Krym nedostaly fašistické skupiny z Majdanu a nedocházelo na Krymu k obdobným masakrům, jako v jiných částech Ukrajiny. Vše, co potom následovalo, bylo už pouze jen věcí mezinárodního práva, neboť anexe byla provedena (bez jediného výstřelu), na základě všelidového referenda. To vše se stalo v době, kdy na Ukrajině řádila občanská válka, řádně zvolený (tedy jediný právoplatný) prezident musel (v zájmu osobního bezpečí) opustit Ukrajinu, jež se ocitla v rukou pučistické vlády. 

Kdyby snad někdo měl pocit, že je třeba zmínit se i o Gruzii (což bývá další oblíbená mantra tzv. ruské "agresivní" politiky), odkazuji jej na článek, kde se touto problematikou zabývám velmi podrobně, neboť situace tehdy v Jižní Osetii a Abcházii nebyla tak přímočará, jako na Krymu: http://maj.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496026

Let MH17. Další zběsilá mediální kampaň namířená proti Ruské federaci (kvůli údajnému dodání protiletadlového systému BUK) a separatistům, kteří údajně měli ono civilní letadlo sestřelit. Jako opička v cirkusu, opakovala ČT vždy jen názor Washingtonu a EU na tento incident. Stejně tak, jako výsledek „nezávislého“ vyšetřování (k němuž nebylo Rusko vůbec přizváno), a který výše uvedené spekulace "potvrdil".  

ČT nikdy(!) tyto spekulace, natož pak výsledek „nezávislé“ komise nezpochybnila  úsudkem nezávislých odborníků, kteří po celou dobu kydání špíny na Ruskou federaci (od incidentu až po „nezávislý“ výsledek vyšetřování, tedy více než rok), upozorňují na nevyvratitelný fakt, že rakety BUK explodují cca 20m pod letadlem, jelikož jsou vystřelovány ze země. Celý svět přitom viděl fotografie proděravěného levého horního boku kokpitu sestřeleného letadla…  a nikoli zespodu proděravěného trupu a křídel!

Bez jakéhokoli (skutečného) důkazu, je Českou televizí neustále Ruská federace démonizována, jako hrozba míru nejenom v Evropě, ale na celém světě. A paní političkou Vašáryovou je EU vyzdvihována, jako seskupení, které Evropu ochrání a udrží v ní mír. 

Možná paní politička Vašáryová ani netuší, že si dnešní mladí lidé už dávno sami zjistili fakta o tom, co je to EU a NATO, takže mají  skutečný důvod, aby se o budoucnost EU až tak nezajímali. Možná si sami zjistili, že  EU a NATO, namísto mírových aktivit, spíš válku připravují.

Možná si např. zjistili, že už v roce 1970 byla uzavřena  smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Jaderné velmoci se zavázaly dále nerozšiřovat své arzenály a postupně je rušit, což vedlo začátkem devadesátých let k odstranění tisíců jaderných hlavic, jak u Spojených států, tak u Ruské federace.  NATO se ale pohybuje mimo dohodu NPT a otevřeně ji porušuje. Spojené státy pomocí tohoto "mírumilovného" paktu rozmístily jaderné hlavice na různých amerických základnách po celé Evropě:  150 v Německu, 20 v Belgii, 20 v Holandsku, 110 ve Velké Británii, 90 v Itálii, 90 v Turecku.  

Toto jsou poslední dostupná čísla (v miliardách dolarů ročně), pokud jde o  výdaje na zbrojení:

USA                          640

Rusko                       87,8

Francie                     51,2

Velká Britanie           57,9

Německo                  48,8

Italie                         32,7

Turecko                    19,1

Všimněte si, že vojensky nejdůležitější státy Evropské unie dávají dohromady na zbrojení mnohem víc, nežli (osamocené) Rusko – o Spojených státech ani nemluvě. Když si uvědomíme, že  Rusko bylo po rozpadu Sovětského svazu dvacet let v tragické stagnaci, pokud jde o výdaje na cokoli, natož pak na zbrojení – a všichni ostatní z výše uvedené tabulky těchto dvacet dlouhých let nejenom vesele vyzbrojovali, ale i modernizovali své armády… tak mi, prosím řekněte, čím lze (objektivně) podpořit to neustálé strašení Ruskem?

To, že se Rusko za posledních pár let dostalo na takovou úroveň, že je nutno s ním opět počítat, jako s velmocí, to je skutečnost, kterou bychom měli spíše obdivovat a nikoli hanět a vymýšlet populistické nesmysly o možném nebezpečí.

Rusko dnes rozhodně nemá (a ještě hodně dlouho mít nebude) na to, aby mohlo být pro Evropu nebezpečné – pokud by ony (prozatím ničím nepodložené) kecy o agresívní rozpínavosti byly pravdivé, jakože nejsou… Jeho dnešní zbraně jsou sice na špičkové, srovnatelné úrovni, ale dají se na prstech spočítat. Převážná většina vybavení ruské armády je tragicky zastaralá a téměř nefunkční.

Jsme to naopak my, EU a USA, potažmo tedy NATO, kdo je nebezpečím nejenom pro Evropu, ale i celý svět. NATO se neustále rozrůstá a neustále se přibližuje k Rusku.

Rusko sice není (a dlouho ani nebude) schopno nás vojensky ohrozit. Na druhou stranu ale musíme – nebo bychom alespoň měli – vzít do úvahy, že je natolik silné, aby se mohlo (pro nás velmi citelně) bránit. Hlavně bychom neměli zapomínat, že Rusko je stále jaderná velmoc. Osobně si myslím, že právě toto je onen  (jediný!) důvod, proč je (prozatím) proti Rusku vedena „pouze jen“ informační a finanční válka…

Ale i tento způsob boje může být velmi nebezpečný, pokud by se „nám“ někdy podařilo zahnat jadernou mocnost do kouta…