Kdo volil Miloše Zemana víme!

Převážně starší lidé. Nevzdělaní, hlavně z vesnice, kteří neznají žádný cizí jazyk (a neznají ani pořádně češtinu), sledují TV Barrandov... a co je nejhorší, jsou to naprosto obyčejní lidé. Všude se nyní o tom píše a mluví... 

Ti „neobyčejní“ lidé volili Jiřího Drahoše. Prostě „kavárna“. Pražská, brněnská a kdovíjaká ještě…

Ovšem to přece nestačí. Těch samozvaných výjimečných není zas tolik a hlavně skoro všechny je známe. Z medií hlavního proudu. Z obrazovek, reproduktorů, stránek novin, monitorů počítačů, zkrátka všeho, kam bylo nutno je všechny pečlivě nacpat. Ostatně dělá to tak každá světská moc, neboť tímto způsobem se nejsnáze tvoří (to jediné správné) veřejné mínění.

Je to téměř celý šoubyznys – až na čestné (statečné) výjimky, mající můj upřímný obdiv. Dále to jsou tváře politiků, kteří se ve svých křeslech dokázali udržet natolik dlouho, že vlastně do šoubyznysu patří též. Potom vždy někteří z nejznámějších (aktuálních) sportovců a prelátů, no a v neposlední řadě někteří z vysokoškolských pedagogů, kteří si nedotknutelnost akademické půdy nenápadně (za to však s o to větší drzostí) přestěhovávají do stoky hlavního mediálního proudu a oblažují národ autoritou, pramenící (většinou ovšem jen) z jejich titulů.  

Kdo je ale hlavní cílovou skupinou tohoto mediálního buldozeru, to zatím nevíme. Víme však, že tato skupina musí být dostatečně početná, jelikož voličů Jiřího Drahoše byla téměř polovina všech, kteří se dostavili k volbám.

Nemluvím o voličích předem nerozhodnutých. Ti všichni se, dle mého soudu, rozhodovali až na základě televizních duelů a myslím si, že jejich rozhodování bylo docela jednoduché - Jiřího Drahoše nevolit.

Ta zbuldozerovaná skupina voličů je přibližně stejně početná, jako už při prvních prezidentských volbách, takže šlo hlavně o udržování nenávisti ke stávajícímu prezidentovi až do volby další.

Jiří Drahoš byl pouze nastrčen, jelikož bylo přece od začátku evidentní, že nešlo o zvolení někoho konkrétního z protikandidátů samotných. Mohl to být kdokoli z nich. Šlo hlavně o to sesadit Miloše Zemana. Vše ostatní bylo již předem připraveno, jelikož (až na Petra Hanniga), byli všichni ze stejného těsta. Ze stejně tvárného těsta.

Dovolím si tvrdit, že tato skupina voličů není jen z velkých měst a není ani nadmíru vzdělaná oproti ostatní populaci. Jediné, co ji odlišuje (nebo vlastně spojuje) je datum narození. Až se níže dostanete k její charakteristice, pochopíte, proč právě tuto skupinu voličů je možno lehce (hlavně však plošně) ovlivnit. Jedná se o „Generaci Y“ a není to rozhodně jen náš (český) fenomen:

"GENERACE Y (NAROZENA 1981 – 1999)

Charakteristika: Vyrůstali v prostředí permanentní chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Díky tomu jsou hodně narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Proto se jim také přezdívá „jájinkové“ (Me Me Me Generation). Vyrostli zároveň v kultuře změn (pád socialismu, nástup internetových technologií), a tak se jich sami nebojí, jsou velmi flexibilní. Žijí rychle, věnují se politickému aktivismu (hnutí jako Anonymous nebo Occupy), nemají rádi klasické hierarchické uspořádání společnosti. Ale pozor, nechtějí měnit svět, jen se chtějí mít dobře. Jde o první generaci s mobilem v ruce, která ráda cestuje, pro kterou je zábava mnohem důležitější než práce a která žije podle seriálu „Přátelé“. Někdy je označována i za generaci peciválů. Zároveň je to první generace – ať jsou z ČR, USA, Austrálie či Japonska – která poslouchá stejnou hudbu, sleduje stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.

Rodina: Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronajatém bytě. Neradi se vážou, většinou žijí „na hromádce“ (44 % z nich považuje manželství za překonanou instituci) a jejich druhou (často ovšem hlavní) „rodinnou“ jsou kamarádi, s nimiž udržují vztah i prostřednictvím moderních technologií (mobily, internet, komunikátory). Semkli se k sobě, nevěří ani rodině, ani vzdělání, ani kariéře, ani státu – na vše mají ale názor a rádi ho sdělují druhým.

Technologie v jejich dětství: Mobilní telefony, discmany a především internet (1992: vznik první www. stránky). Méně se dívají na televizi, více času tráví u počítače a esemeskováním. Pro nezanedbatelné procento z nich je podle průzkumů smartphone s připojením na internet důležitější věcí než auto – při cestě hromadnou dopravou se dá totiž pohodlně surfovat na internetu. Zatímco jejich rodiče při rozhodnutích o nákupech hodně ovlivňuje reklama, generace Y spoléhá spíše na doporučení kamarádů na své sociální síti (podle průzkumu Planet Retail na to jako hlavní zdroj informací spoléhá 39 procent lidí z generace Y). Drtivá většina z nich navíc nakupuje část zboží přes internet.

Dnes je jim19 až 37 let."

Podtrženo a sečteno, je to velmi početná skupina, již je možno plošně ovládat pomocí sociálních sítí a pečlivě vytipovaných aktivistů a počítat jen s velmi malými ztrátami individualistů, kteří se (ať už z jakýchkoli důvodů) zachovají jinak a dostanou se z dosahu davové hysterie ostatních.

Vzhledem k tomu, že až do roku 2025 bude generace Y tvořit převážnou část populace produktivního věku, budeme se s těmito podporovateli mainstreamu setkávat ještě dost a dost… a můžeme se jen modlit, aby těch, kteří se „postaví na vlastní nohy“ přibývalo. Ostatně výsledek této prezidentské volby nám do budoucnosti dává jistou naději…