Jsme opravdu národ, v němž může někdy pravda a láska zvítězit?

Mnozí z nás ještě „nerozdýchali“ volby senátní a krajské a již máme za sebou i volbu prezidenta. A stejně tak, jako se mnozí (dokonce celé kraje) brání uznat důsledky podzimních voleb, začíná obdobná hysterie i nyní, po volbách prezidentských.

Lidé, jejichž kandidát neuspěl, podepisují petici, která by měla odstranit toho, jenž naopak uspěl, nebo jej alespoň veřejně označit za nežádoucího.

Prostě jim nestačí, že totéž (i když slušně a demokraticky) dali najevo již tím, že jej ve svobodných a tajných volbách nevolili…

Jelikož jejich kandidát volby nevyhrál, je (z jejich pohledu) evidentní, že jediným důvodem mohla být skutečnost, že celá kampaň neprobíhala tak, jak by měla, takže budou pravděpodobně podávat i požadavek na soudní přezkomání prezidentských voleb, atd, atd...

Ze všeho nejvíc vadil inzerát, jenž byl otištěn v Blesku. Týkal se Benešových dekretů. Hlavně však toho, jak se dá (pochopitelně přehnaně) vykládat smysl všeho, co o tomto tématu Karel Schwarzenberg řekl.

Nechci onen urážlivý inzerát nikterak obhajovat, nicméně je nutno připomenout, že to byl právě Karel Schwarzenberg, jenž o tomto tématu začal uvažovat velmi svérázným způsobem.

Doslova řekl: "… to, co jsme v roce 1945 spáchali, by bylo dneska odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu."

Pokud by tuto demagogickou pravdu vyslovil obhájce sudetských Němců, zasloužil by si neutuchající aplaus.

Jenže z úst kandidáta na prezidenta české republiky se jednalo o nehorázné pohrdání českými dějinami a zneuctění památky všech mrtvých (zavražděných a umučených) během nesmyslné Hitlerovské nadvlády v naší zemi.

Dnes by odsun Němců z Čech byl skutečně porušením lidských práv, to má pan Schwarzenberg pravdu. Jenomže dnes by Němce z Čech vyháněl leda tak idiot, neboť k něčemu takovému není důvod.

Po druhé světové válce těch důvodů bylo hned několik a zatraceně pádných. Nehledě na to, že požadavek na odsun Němců z našeho území byl oficiálně schválen postupimskou dohodou.

Mě osobně naopak velmi překvapila reakce pana ministra zahraniční Schwarzenberga na výše vzpomínaný inzerát.

Pan ministr na svou obhajobu uvedl, že se nikdy nezastal jediného válečného zločince. „Je to proti mému celoživotnímu přesvědčení“, řekl.

Můžeme polemizovat o tom, kdo je, či není válečným zločincem. Takováto rozhodnutí přísluší mezinárodnímu soudu. Jenomže, kde není žalobce, tam není ani soudce.

Mluvím o Kosovu.

Uznání nezávislosti Kosova je ve světě (myslím tedy ve světě opravdu spravedlivém) chápáno, jako novodobý Mnichov, kde cizí mocnosti rozhodují o osudu utlačované a nejen bombardováním zbídačené země.

Země, která vždy byla nedílnou součástí Srbska, kde všechny několikasetleté památky (dnes víceméně poničené) byly srbské.

Bombardování bývalé Jugoslávie pomohlo hlavně albánské teroristické organizaci UČK, jejíž čelní představitelé jsou dnes ve vládě tohoto „samostatného“ státu, násilím odtrženého od Srbska.

S podporováním této „enklávy“ neměl přece nikdy pan Schwarzenberg naprosto žádné problémy.

Ale nejen on.

Ta mezinárodní ostuda padá na nás na všechny, neboť my, díky postoji naší vlády, hlavně však našeho ministerstva zahraničí (i když s nesouhlasem prezidenta republiky) jsme na stejné lodi.

Slovenská republika se na rozdíl od nás zachovala statečně a čestně a samostatné Kosovo uznat odmítla.

Je to zvláštní, ale ti, co u nás hlásali pravdu a lásku nejvíce, se vlastně nikdy netajili s podporou kobercového bombardování cizích území, ať již šlo o bývalou Jugoslávii, Afghánistán, či Irák … a ti, kteří je i přes to, považují (nadále) za hodné obdivu, se sami nechovají (v tom našem malém rybníčku) jinak. Tedy pokud jde o pravdu a lásku zároveň.

Nu což, byla to první přímá volba prezidenta, takže se nedivme, pokud nebyla (pro všechny) ideální. Jenom si vzpomeňte na vůbec první svobodné volby v r. 1990. 

Tehdy (dokonce v předvolebním moratoriu) obvinili v médiích předsedu lidovců Bartončíka ze spolupráce s STB.

Neudělali to ti zlí, ale naopak tehdejší hlasatelé pravdy a lásky… a nedošlo k poškození jedné osoby, ale k výraznému ovlivnění voleb a politické situace vůbec.

Hlavní ale je, že zaklínadlo pravdy a lásky nám nevybledlo… a dá se používat stále.

(Jen tak na okraj připomínám, že případ s údajnou STB minulostí pana Bartončíka zůstává dodnes stále neuzavřený…)