Ať žije evaluace

Nastává období, kterému soukromě říkám „Evaluační exploze“. Nevíte co to je? Dovolte mi tedy příblížit vám tento problém.(Ti kteří ví, už v tuto chvíli možná hledají něco proti bolestem hlavy a zvracení).

Evaluace je slovo pocházející z krásného francouzkého „évaluer“prozaicky česky řečeno vyhodnotit.Ponechme stranou, proč se tento český ekvivalent nepoužívá.

Takže....

Ve školství buší na vrat pololetí, ve firmách začal nový rok a starý je potřeba zhodnotit, pardón, zevaluovat a zautoevaluovat.

Pracuji ve školství,tedy i u nás v práci evaluujeme.Všechno a všechny

Plány třídní, rámcové plány, materiální podmínky, rodiče dětí, kompetence dětí, spolupráci se zřizovatelem......

Mám z toho mžitky před očima, poruchy spánku a někdy neodolatelnou chuť dát někomu pěstí.

Kolegyně se buď smějí, nebo postupně hroutí. Je všude kolem nás a promítá se do všeho. Drží se nás jako „veš v kožichu.“Je s námi všude a při všem. Všudypřítomná EVALUACE.

Někde jsem se dočetla pěkné definice:“Evaluace je základní složkou kvalitní práce“.

Ano, ano.Jestliže pořádně nezevaluuji, nemůže být má práce kvalitní. A tak evaluuji raději všechno a pořád. Abych nevyšla ze cviku.

Zrovna nedávno.Tiché brzké ráno, čerstvě napadáno, Brodím se odhodlaně do práce hromadou sněhu a v hlavě mi naskakuje:“Bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila...., padám (slušně řečeno)na ústa, prskám, sníh úplně všude a říkám si:“Kdo k čertu zevaluoval ty, kdo mají na starosti odklízení sněhu z chodníků?“

No nic. Jdu se před spaním zevaluovat k zrcadlu. I když.........raději asi ne.

Rada na závěr. Vykašlete se na evaluaci. Není nad zpětnou vazbu.

Tedy minimálně do doby, než nbude někdo chtít,jak říká kolegyně, evaluaci evaluace.