Jak přežít duben aneb "Kyselo a jaro"

Věděli jste, že duben patří k nejhorším měsícům v roce? Dle statistik a svátů, které do něj náleží je tomu, bohužel, tak! Statisticky se řadí k těm ponuře podzimně zimním.

„Blahoslavení chudí duchem“, kolikrát jsem to slyšela, aniž bych si byla schopna uvědomit rozměr, který se v těch slovech ukrývá! Nemluvě o tom, že když jsem to slyšela poprvé z úst své bábinky a v té době neměla ponětí odkud to má.

Leccos člověku dojde věkem, leccos zvídavostí a taky něco málo vzděláním.

Samozřejmě vím, že bábinčina interpretace nebyla úplně „košér“, protože to tenkrát Ježíš řekl trošku jinak. Ovšem rčení se ustálilo ústní lidovou slovesností spíše v téhle podobě. A bývá používáno častěji, než by si člověk myslel. A věřte nebo nevěřte, je to jedno z mála rčení, které pomáhá přežít. Dny, situace i průšvihy.

Krádeže se dopouštějící se hlavní , ba co dím, nejhlavnější představitel našeho státu, židličkovaná (známe snad všichni z táborů – mladší ze skautských, starší z pionýrských) ve sněmovním sále, hra „Škatule hejbejte se“ na ministerstvech (už si pomalu nejsem schopna zapamatovat stabilní vládu – a není to jen věkem),neprůhledné tendry na pražském magistrátě, zbytečná smrt malého kluka (rodiče měli pocit, že lékaři jsou chudší duchem než léčitelé), změny vládní politiky na Kubě na oko, zbytečná stavba nejvyšší budovy v Brně atd....

A hlavně hádky s šéfem, snížení platů, zvyšování cen zboží – hlavně jídla, soužití s nepřizpůsobivými spoluobčany, idioty v MHD,atd...

Takže, co s tím??? Neřešte i když je to někdy víc než těžké. Tráva je krásně zelená, všechno kvete a voní. Kupte si pivo, shoďte boty a „gecněte"  do trávy. A neřešte. I když máte pocit, že to nejde, Že jste zavaleni tíhou světa a cítíte ji v ramenou. Usmějte se na sebe a na nejprotivnějšího člověka, kterého potkáte. Věřte, že si to zaslouží více než kdokoliv. A řekněte si: „ Blahoslavený chudý duchem“.

Věřte mi. Čekáme v rodině na konec života člověka a máme na to 14 dní.