Když zloděj křičí, chyťte zloděje

Hospodaření státu za rok 2009 skončilo s deficitem 192 miliard korun. Ministr Kalousek přitom předložil v říjnu 2008 sněmovně návrh rozpočtu s deficitem 38 miliard. Předložil tehdy návrh, podle kterého očekával nárůst příjmů státu o 7,5%. Dnes víme, že ekonomika reálně poklesla a příjmy státního rozpočtu oproti roku 2008 klesly o 6%.

Smutné je, že už když Kalousek návrh rozpočtu sněmovně předkládal, vědělo se, že přišla hospodářské krize a že ekonomika sotva poroste o 5%, jak naplánoval Kalousek.

Ve skutečnosti ani sám Kalousek nevěřil, že ekonomika poroste tak, jak do rozpočtu naplánoval. Jak uvedl ve sněmovně při debatě o rozpočtu: „Jsou samozřejmě ohroženy příjmy. Když to nastane, pak vláda při rozpisu rozpočtu svým vlastním kapitolám omezí některé provozní výdaje.“

Jinými slovy, Kalousek sněmovně řekl zhruba toto: Ano, já vím, že rozpočet je nerealistický, ale až bude jasné, že příjmy nejsou takové, jaké jsme očekávali, sedneme, a přizpůsobíme výdaje.

Dnes víme, že Topolánkova vláda žádné provozní výdaje neomezila a deficit je obrovský.

Nechám na úvaze každého, jestli se pan Kalousek jenom mýlil, když navrhoval sněmovně nerealistický rozpočet, nebo jestli záměrně lhal sobě i poslancům. Každopádně, když vidím na billboardech jeho nové strany nápis „Buďme konečně dobrými hospodáři“, když slyším ODS navrhovat, že „od příště“ by mohli mít poslanci plat závislý na výši deficitu, když slyšíme sociální demokraty jedním současně kritizovat ODS za dluh a jedním dechem navrhovat další zvýšení výdajů, připadá mi to, jako když zloděj křičí, chyťte zloděje.

Na letošní rok schválili ODS, zelení a Sociální demokraté deficit 167 miliard. Státní dluh se tak dostává na 1,4 bilionu (1400 miliard) a každoroční úroky z dluhu se blíží 70 miliardám.

Žádný rozumný hospodář by se sám takto nezadlužoval. Každý rozumný člověk hospodařící se svým majetkem přemýšlí, jak případné zadlužení ovlivní zbytek jeho života, jak dopadne na jeho děti. Politik ne. Ten hospodaří s našimi penězi, ne se svými. Zajímá ho jedině to, jak se zalíbí voličům do příštích voleb.

V příštích volbách našim starým známým politikům buď opět naletíme (nebo je prostě necháme vládnout dál svým nezájmem o volby), nebo politiky vyměníme.

Když je necháme vládnout, čeká nás státní bankrot. Politici, kteří ho společně způsobili, pak budou svádět vinu jeden na druhého. Všichni zloději budou křičet - chyťte zloděje.

Petr Mach