Eurorealisté musí být z dnešní EU smutní. A mě to netěší.

Eurorealisté se snažili vidět na EU i to dobré, zatímco my euroskeptici jsme prý vše jen kritizovali...

Realisté vyzdvihovali volné cestování po Evropě bez hranic, jednotný trh uvnitř EU bez cel a věřili v mír a spolupráci, vždyť proto prý EU vznikla! A toto všechno je teď téměř pryč. A mě to rozhodně netěší.

Eurorealisté se nám skeptikům často smáli, když jsme ukazovali na unijní směrnice o velikosti okurek či zákazu používání názvu pomazánkové máslo. Realisti totiž ukazovali na samotný jednotný trh bez cel, který EU přinesla. Porovnáte-li dnes ovšem, co je důležitější, jestli Evropa bez vnitřních cel nebo přeregulovanost domácích trhů, která ničí malé živnostníky, tak dál trvám na tom, že právě ty směšné směrnice a zákazy jsou víc zhoubné. Zkuste si teď o vánocích přivonět k eurojablku ze supermarketu a pak si vzpomeňte na naše česká jablka, která nesplňovala unijní normy.

Volné cestování bez hranic je rychlé. Hodně z nás si neslo vzpomínky na uzavřenou Českou republiku před rokem 89. A o to víc jsme chtěli otevřené hranice. Smět odejít a cestovat, když se nám zachce. Trochu jsme se ale nechali unést emocemi a upozadili jsme bezpečnostní rizika, která otevřené hranice přináší. Nedá mi to nepřipomenout, že skeptici upozorňovali na rizika Lisabonské smlouvy, která přesunula národní pravomoci v oblasti migrační politiky na EU.

A nakonec to nejdůležitější o co šlo v první řadě - o mír. Hodně lidí je schopno mnohé zkousnout jako cenu za mír. Eurorealisté byli ochotni zregulovat, odevzdat a omezit, co si EU zamane, hlavně když nebude válka. A já vám na to říkám, že jste se báli války a odevzdali jste naši svobodu a hrdost a bezpečně se stejně necítíme. Nemluvě o tom, že jste přitom strachu zaprodali Izrael. EU chce nálepkovat izraelské produkty a vy mlčíte? Stojí nám to ještě za to?

EU se zkrátka tvářila jinak, než jaká dnes je, a já vím, že vy to teď vidíte.