8 přiznání, jak to doopravdy chodí v Evropském parlamentu-neparlamentu

Vážení občané, moji voliči, před volbami do Evropského parlamentu jsem se zavázal, že si zde posvítím na euronesmysly, které odsud vycházejí a dopadají i na naši českou hlavu. Také se tu snažím přesvědčovat poslance, aby přijali moji myšlenku dobrovolného eura, zkrátka aby nám euro nikdo nemohl nařídit shora. Tady ale máte osm přiznání, jak to v Evropském parlamentu doopravdy funguje.

1. Opoziční smlouva, kterou v Česku nikdy nezapomeneme ODS a ČSSD, je v EU běžnou praxí. V Evropském parlamentu vládnou dohromady pravicoví lidovci se socialisty. To je pravicová zrada. Zejména, když se podíváte na to, co odsud vychází.
2. My poslanci tu nemáme právo navrhovat zákony. To smí jen Evropská komise. Přitom v České republice to poslanci mohou. Kde se v EU ztratil tento demokratický prvek?
3. Skoro každý den se tu koná nějaký raut od lobbyistů, posílají i dárky, zvou na neplacené společenské akce. Poslanci tu také mají svůj exkluzivní vstup do budovy s modrým kobercem a luxusní taxi vždy k dispozici. Připomíná to skoro novodobou šlechtu. Není se co divit, že pak europoslanci zapomínají na běžné lidi. Z té výšky mají pokřivený obraz... Proto se z České republiky neodstěhuji!
4. Za obědy v budově EU neplatíme DPH. Evropská unie je vůbec stát ve státě a je vlastně takovým daňovým rájem, minimálně pro své zaměstnance.  A to proti daňovým rájům bojuje. Asi nechce konkurenci.
5. Nejzoufalejší je pravidelné čtvrteční hlasování ve Štrasburku, které z tohoto parlamentu také dělá neparlament. Hlasuje se většinou během půl hodiny o desítkách návrhů typu, ať se Turci nezapomínají starat o řecké hroby až po vyslovení pohoršení nad zabíráním půdy v Tanzánii. Ve vší úctě, Evropa má sama svých hospodářských problémů dost a přitom nezapomene předstírat řešení problémů celého světa?
6. Poslanci tu podepisují jedno prohlášení za druhým, vesměs jen aby nasbírali body za aktivitu, kterou hlídá nějaká nezisková organizace.  Jsou tu borci, kteří jich podepsali už stovky. Protože nepodepisuju jako na běžícím pásu nápady jako např. rozdělení společnosti Google, těžko tyto body nasbírám.
7. Možná už všichni znáte cirkus Evropa, jehož pravidelné stěhování se všemi zaměstnanci z Bruselu do Štrasburku stojí ročně daňové poplatníky asi 6 miliard korun. Toto plýtvání mi ale tak drásá nervy, že ho musím připomenout.
8. Když se přihlásím do debaty na zasedání, je normální, že na mě přijde řada až v deset večer. Sál je vesměs prázdný jako vždy, a tak tam mluvím sám pro sebe. Prostě žádná debata, a to je parlament od slova parler - v rozhovoru mluvit. A tak už chápete, proč tomu říkám neparlament...

Mohl bych takto v bodech pokračovat dál a dál. A je škoda, že o tom média moc nepíšou. Zase to ale chápu, kdo by psal o tom, co nikoho nezajímá, a co je tak vzdálené... Každopádně je jasné, že mým cílem je náš český parlament, abych mohl věci opravdu měnit!