Vítězství Česka nad Nizozemskem 2:0 a postup do čtvrtfinále fotbalového Eura – jakkoli je pro mnohé nečekané – není dílem zázraku, ale výsledkem poctivě odmakaného zápasu a chvilkového selhání nizozemského stopera de Ligta.
Připomeňme si, že průběh utkání se lámal na začátku druhého poločasu. Když se nikým neatakovaný Malen řítil na Vaclíka, říkal jsem si: „A už je to tady.“ Jenomže vyběhnuvší český gólman taktickým pohybem navedl nepříliš zkušeného nizozemského útočníka ke kličce po své levé ruce, kterou očekával a tudíž bravurně zneškodnil. Je pravděpodobné, ale nikoli jisté (!), že by VAR případný gól odvolal, neboť Malen předtím způsobil pád stopera Kalase lehkým brnknutím o jeho nohu. Podstatné je to, že při následném protiútoku de Ligt v souboji se Schickem podklouzl a úmyslně zahrál rukou, protože jinak by šel český útočník sám na branku. Ruský rozhodčí Karasev mu nejdřív ukázal žlutou kartu, což vyprovokovalo oprávněné protesty českých hráčů, ale vzápětí zapracoval VAR. Anglický videorozhodčí v nyonské centrále vyzval Karaseva na stadionu v Budapešti, aby si prohlédl videozáznam. Po jeho zhlédnutí musel sudí sáhnout do kapsičky pro červenou kartu, a tím rozhodnout o osudu střetnutí.
Nová situace s oranjes zatřásla jako s mladým stromem ve vichru, ztratili půdu pod nohama a znervózněli. Jako by jim ten nahoře svázal nohy připomenutím, že temný osud jejich předchůdců se naplnil vždy proto, že se nechali v boji proti soupeři se lvem na prsou vyloučit: Neeskens a van Hanagem na Euru 1976 a Heitinga na Euru 2004. Síly postupně převážily na stranu českých fotbalistů, a když Šilhavého tým o 13 minut později využil své silné zbraně, standardní situace, ve vedoucí Holešův gól, Nizozemci podklesli v kolenou a inkasovali ještě jednou.
V naší rodinné tipovací soutěži jsem měl výsledek 2:1 pro Čechy. Proč, když jsem minule na tomto místě kritizoval jejich hru? Protože vím, že čistě herní kvality, které mají Nizozemci o dost větší, nemusejí být vždy rozhodující. Protože vím, že jestli někdo umí soupeři znechutit hru a využít jeho chyb, pak jsou v tom mistry právě Češi. A protože jsem věřil, že příchod Baráka do středové řady místo uběhaného, ale neefektivního Daridy vnese klid do herních kombinací a zlepší přechod do útoku. Všechny tyto mé naděje se splnily.
Jistě, kdyby se de Ligt nenechal vyloučit, všechno mohlo být jinak, neboť oranjes byli do té doby podle očekávání lepší na míči i v pohybu. Ale nikoli důraznější. Od začátku naráželi na skvěle organizovanou obranu, v níž tentokrát dominoval obětavý stoper Kalas. Kolik ten svým tělem zblokoval střel! Přesto to dlouho vypadalo, že je jen otázkou času, kdy soupeř vstřelí gól. Ale vyznamenával se i Kadeřábek na levém kraji obrany, kde nastoupil místo vykartovaného Bořila a dokonce ho svým výkonem předčil. A že to neměl s Dumfriesem snadné, to musel vidět každý.
Klíč k úspěchu jsem našel ve vyztuženém středu zálohy (Souček, Holeš, Barák a Ševčík), který si poradil i s hvězdnými Blindem, Wijnaldumem, de Jongem a Depayem. Spolu s pracovitým a kousavým Masopustem na kraji narušoval plynulost soupeřových kombinací a Nizozemci si s tímhle neustálým napadáním nedokázali poradit. Díky Barákově schopnosti udržet míč na kopačce a přesně ho rozehrát se dařilo líp než v předchozích zápasech přecházet do útoku. Poskládání sestavy se zkrátka trenéru Šilhavému povedlo skvěle, stejně jako stanovení taktiky. Na hráčích pak bylo, aby plán dodrželi, a to se rovněž podařilo.
Jenomže to by na výhru nestačilo. A tak z útrob mužstva vyletěla hvězda jménem Holeš. Nejdefenzivnější hráč středové řady jeden gól vstřelil a na jeden přihrál, přičemž akci na 2:0 zahájil raketovým výpadem, když všichni už měli tuhé nohy, a zakončil přesnou přihrávkou na Schicka, který opět prokázal čich na góly. Holeš prožil fantastickou sezonu ve Slavii, za niž může poděkovat trenéru Trpišovskému, který po odchodu Součka, v nouzi, našel původně pravému bekovi místo štítového záložníka. Přiznávám, že zpočátku jsem nevěřil, že tam bude tak dobrý. A vida, na Euru se po Králově zaváhání vnutil do základní sestavy a teď se o něm hovoří jako o hrobaři nizozemského fotbalu.
