Češi postoupili do osmifinále fotbalového Eura, kde je čeká Nizozemsko. Většina z nás cítí, že výsledky jsou lepší než předvedená hra.
Vázne to především v přechodu do útoku. Pokud to nerozhýbe Coufal, sunou se k soupeřově brance jako stará lokálka. Jejich hra je nudná a to, co předvedli proti Anglii, byl trapas.
Češi se na Euru postarali ještě o další tři trapasy. Dva souvisely s vyrovnávacím gólem Chorvatů. Po faulu na půlce hřiště se nikdo z hráčů nepostavil před míč (nejspíš to měl být útočník Schick), aby soupeř nemohl bleskově rozehrát přímý kop, a vzápětí Coufal uklouzl, místo aby blokoval Perišičovu střelu, která skončila v síti. Přiznal se, že se špatně obul! To jsou věci... A do třetice v utkání s Anglií nebylo české lavičce jasné, že bude Bořil po druhé žluté kartě potrestán stopkou na jeden zápas. Jinak by přece musel přijít na hřiště Kadeřábek, nebo Matějů, aby se před osmifinále aspoň trochu zadaptoval. Co dělá vedoucí mužstva Pešír a co manažer Sionko, když tohle nevědí a před zápasem na to všechny neupozornili?
O postupu Šilhavého týmu bylo jasno už po srdnaté výhře nad Skotskem 2:0 a remíze s Chorvatskem 1:1. Jen se nevědělo, ze které pozice ve skupině. Spekulovalo se, že když zápas s Anglií vyhraje nebo zremizuje a skončí první, může ho v osmifinále čekat teoreticky nejtěžší z možných soupeřů... Ve stejné pozici se ocitala i Anglie. Rozdílná byla jen filozofie: Angličané ve své nadutosti chtějí celé mistrovství vyhrát, tudíž musí dříve nebo později porazit každého soka, na kterého narazí. Proto jim mohlo být celkem jedno, koho potkají v osmifinále. Naproti tomu Češi berou každý dobytý stupínek za velký úspěch.
Angličané brzy vstřelili vedoucí gól a až do přestávky byli lepším, útočnějším mužstvem. Ale ve druhém poločase jsme je nepoznávali! Podstatným způsobem přispěli k tomu, že to, co se ve Wembley dělo, byla urážka fotbalu. Ztratili zájem na zvýšení jednobrankového náskoku, drželi míč, zpomalovali hru, dopředu se nehrnuli, a že by se pokusili ohrozit Vaclíkovu branku, to ani náhodou. Šilhavého tým vyrovnal hru v poli, ale k tomu, aby srovnal i skóre, chyběla kvalita. Kreativita v útočné fázi, zpracování míče, dribling, finální přihrávka – to jsou dlouhodobě velké slabiny nejen národního mužstva, ale celého českého fotbalu, které se musely projevit i proti Anglii. Není náhoda, že ze tří zatím dosažených gólů nepadl ani jeden po herní kombinaci; dva byly ze standardek, třetí dalekonosnou ránou odraženým míčem z půlky hřiště. Přesto jsem měl asi čtvrt hodiny před koncem duelu s Anglií pocit, že to skončí nerozhodně, protože takový nezájem reprezentantů Albionu o aktivní hru jsem ještě nezažil. Ale asi si byli jistí, že o vyrovnání skóre by se museli přičinit vlastním gólem...
Nakonec se ukázalo, že z prvního místa ve skupině by Češi nastoupili proti Německu, ze druhé příčky by zamířili na Španělsko, takže žádná selanka.
Teď už víme, že osmifinálovým soupeřem bude v Budapešti Nizozemsko. To je výhodné pro českého fanouška, ale ne tak docela pro mužstvo. Našli by se jistě hratelnější soupeři, například Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Ukrajina nebo Wales, ale soutěžní pavouk rozhodl jinak.
Nizozemci jsou technicky i rychlostně lepší než Češi, mají v mužstvu výrazné individuality, navíc hrají pohledný fotbal. Tým se lvíčkem na prsou jim může čelit svými tradičními zbraněmi: bojovností, chytrostí, organizací, taktikou a jejím bezpodmínečným dodržováním. To není pro diváka nijak atraktivní způsob hry, ale na Euru účel světí prostředky. Všichni Češi musí podat stoprocentní výkon, jen tak mají šanci. Trenér by měl sáhnout ke změnám v základní sestavě: nevýrazného Daridu nahradit Barákem a Hložka postavit od začátku místo Jankta. Zkazit se tím nic nedá, ale je otázka, zda si to myslí i konzervativní Jaroslav Šilhavý. Držme mu palce, ať zvolí to nejlepší.
