Nevyláme si zuby ve Spartě i Vrba?

Dělat trenéra fotbalové Sparty je jako sedět na bedně s trhavinou. Naposledy si to vyzkoušel Václav Kotal, včera na jeho místo nastoupil Pavel Vrba. Nečeká ho podobný osud jako všechny jeho předchůdce v posledních letech?

Na trenérském postu ve Spartě se od roku 2012 vystřídalo 10 lidí, není třeba je všechny vyjmenovávat, jen u jednoho bych se zastavil: od března do června 2017 vedl mužstvo provizorně Petr Rada jako záplata po odvolaném rovněž provizorním Davidu Holoubkovi, a nebylo to vůbec špatné. Zřejmě ale nebyl od začátku pro majitele klubu Daniela Křetínského dost dobrý; ten chtěl dlouhodobou záruku kvality a v Radovi jim patrně neviděl. Tak si z Itálie přivedl zoufalce Stramaccioniho, kterého zuby nehty, přes ostrou kritiku ze všech stran, udržel jen do následujícího března. Nebýt tohoto přehmatu, nejspíš by dnes byla Sparta o něco dál.

Teď tedy přivedl Vrbu, což se za současné konstelace zdá být nejlepší možný tah. Třeba by ještě Kotala podržel do konce sezony, kdyby se ovšem neobával, že mu Vrbu zatím vyfoukne Baník Ostrava, kde to má Luboš Kozel taky nahnuté...

Co čeká Vrbu ve Spartě? Tlak, tlak, tlak. Výsledky, výsledky, výsledky. Když přicházel poprvé do Plzně, kde si pak udělal jméno, měl dostatek času, aby všechno v mužstvu od základu změnil podle svých měřítek. A asi nejen v mužstvu, ale v celém klubu, který do té doby neměl žádné velké ambice. Ve Spartě po něm chtějí, aby nejpozději v příští sezoně vyhrál ligu, čili sesadil Slavii. A kdyby se to podařilo už teď na jaře, nikdo na Letné by se nezlobil. Spoléhají na jeho schopnosti i touhu vyhrávat.

Není v Česku moc klubů, které by Vrbu zaplatily, Sparta mezi ně patří, a proto nemohl nabídku odmítnout. V minulosti to už udělal, když po něm Letenští hodili laso po jeho neslavném půlročním angažmá v Machačkale. Sešel se s Křetínským, ale nezanotovali si. O sparťanském bossovi se říkalo, že by sestavu na každý zápas nejradši dělal sám. To Vrbovi nemohlo znít jako rajský hudba, a tak, když se neozýval nikdo ze zahraničí, radši se vrátil do Plzně, která taky upadala a potřebovala jeho injekci.

Jeden z nich bude teď muset slevit: buď se Křetínský nadobro stáhne z oblasti, která přísluší trenérovi, nebo se Vrba s jeho dominancí smíří. Ani jedno si neumím tak docela představit. Je tu ale ještě sportovní ředitel Tomáš Rosický, bývalý Vrbův hráč z reprezentace; troufnu si říct, že od něj trenérovi nebezpečí nehrozí, nejspíš bude dělat oběma nárazník.

Vrba si samozřejmě uvědomuje, že doteď ho mnozí fandové rudých nesnášeli kvůli letité rivalitě mezi Spartou a Plzní. Má štěstí, že teď diváci nesmějí usednout do ochozů, a tak bude ušetřen některých urážlivých pokřiků. Jistě věří, že dřív, než se fandové do hlediště vrátí, bude hrát Sparta mnohem líp a animozita poleví nebo dokonce zmizí. Vrba je natolik kvalitní trenér, že určité pozitivní změny ve hře budou patrné poměrně brzy. Především preferuje útočný fotbal, který Kotal tolik neupřednostňoval. Ale snadné to mít nebude; všechno špatné, co lze na Spartě najít, rozhodně nepochází od trenérů. Chybí tam klubový duch a semknutost, tedy to, co dlouho postrádala Slavia, ale dnes je to naopak její předností.

V Plzni ho taky nejspíš přestanou mít rádi, což na Instagramu ihned dokumentoval David Limberský povzdechem: „Taťko, taťko...“ Ale pakliže se v zimě spekulovalo, jestli Vrba ve Viktorii nevyhodí ze sedla Guľu, naprosto se to míjelo s realitou. Třeba později, ale určitě ne teď, kdy se ještě nevyhojila rána z jeho posledního odchodu ze Štruncových sadů.

Vrba bude muset přehodnotit postoj ke sportovním novinářům. Až do chvíle, než selhal s národním mužstvem na Euru 2016, bylo všechno v pořádku. Pak neunesl oprávněnou kritiku, která ještě zesílila, když vodil celou republiku za nos, že neodchází do Machačkaly, přičemž pravý opak byl pravdou. Když se vrátil do Plzně, byla s ním velmi těžká komunikace. Na otázky novinářů, které považoval za nepříjemné nebo příliš laické, odpovídal s potutelným úsměvem, ironicky, povýšenecky. To bude muset změnit, bude-li stát o seriózní spolupráci, a že klaka novinářů sympatizujících se Spartou je silná, o tom netřeba pochybovat.