Jací jsme byli v srpnu 1968 a jací jsme teď?
Když jsem dorazil na Václavské náměstí, všude stály ruské tanky. Z oken redakce Svobodného slova v budově Melantricha, kde jsem začal sbírat novinářské ostruhy a která se pak proslavila v listopadu 1989, jsme pozorovali tu lidskou beznaděj. Se slzami vzteku a smutku Pražané těm špinavcům v uniformách vysvětlovali, že kontrarevoluci, kterou přijeli potlačit, nikde nenajdou. Ti jen tupě zírali a většinou nic neříkali.
V těch hodinách už byli Dubček, Černík, Smrkovský a Kriegel uvězněni se samopaly u zátylků. Nikdo nevěděl, kde je drží a co se s nimi stane. Během dne se ozvala dunivá střelba – „budoucnost světa“ ostřelovala historickou budovu Národního muzea. Prý si mysleli, že to je sídlo politbyra KSČ nebo vlády. Pak se střílelo u Československého rozhlasu a byli první mrtví…
Odpoledne vyšlo mimořádné vydání Svobodného slova. Noviny jsme rozváželi v autech po Praze. U Olšanských hřbitovů jsme míjeli ruský tank a mě, dvacetiletého pitomce, nenapadlo nic „chytřejšího“, než menší svazek novin hodit na kapotu obrněného ruského medvěda. Voják se samopalem se zamračil, ale nechal nás jet dál.
Druhý den ráno jsme se do redakce už nedostali – byla obsazena okupanty. Myslím, že někteří kolegové se radši schovali. Několik dní jsme noviny dělali „na koleně“ v jednom domě na Karlově náměstí a přes dvůr jsme viděli v oknech tiskárny okupační vojáky, jimž nedošlo, co se děje přímo pod jejich nosem.
Je to čtyřicet let. Skoro dvacet let už uplynulo i od Sametové revoluce. Občas čtu, že socialismus s lidskou tváří neměl pro náš dnešní život žádný význam, byl zhola zbytečný. Vůdcové Pražského jara, kteří byli násilím odvlečeni nejdřív na Podkarpatskou Rus a poté do Moskvy, kde pod nátlakem Brežněva a Kosygina podepsali kapitulaci, prý byli zbabělci a dokonce zrádci. K takovému hodnocení dospěli nejen někteří komentátoři, ale co je horší, i někteří současní politikové. Reformním komunistům prý šlo jen o přemalování stejné firmy…
Vždycky se ptám, co tenkrát dělali „hrdinové“, kteří vyslovují tyto kategorické soudy. Kdyby oni byli na místě Dubčeka nebo Smrkovského, vyzvali by na jaře národ k založení opozičních stran a vyhlásili by demokratické volby? Tak naivní přece nikdo není! Psal se rok 1968, v němž byla Evropa ostře rozdělena na kapitalistický Západ a komunistický Východ. Pravda, dnes víme, že bylo od Dubčeka hloupé si myslet, že Brežněva přelstí a bude si dál dělat svou politiku. S „dočasně umístěnými“ cizími tanky to nešlo.
Během normalizace Češi a Slováci sklonili hlavu, budovali si chalupy a chaty, a kašlali na politiku. Včetně většiny z toho milionu členů KSČ. Sledoval jsem, jak i někteří moji známí bez uzardění přijímají rudé legitimace, i když už nemohli pochybovat o tom, co jsou komunisté zač. Hájili se tím, že musí. Nemuseli. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži – dalo se vzdorovat a vstup do KSČ odmítnout, samozřejmě s vědomím, že žádnou závratnou kariéru neudělám a byt nedostanu. Ani nebylo nutno udávat estébákům, a přece to dělaly tisíce Čechů a Slováků. Podepisovali spolupráci, i když jim nikdo nedržel samopal u hlavy.
Co v srpnu 1968 dělali ti, kteří v roce 1918 pomohli ke zrodu demokratického Československa? Válčili ve Vietnamu a maličká země v srdci Evropy nebyla ohniskem jejich zájmu.
Shodou náhod právě v noci 17. listopadu 1989, když jsem se vrátil z Národní třídy, zaslechl jsem ve vysílání Hlasu Ameriky své jméno mezi těmi, kteří podepsali petici za propuštění disidenta Václava Havla z vězení. Necítil jsem se hrdinou, i když jsem podepsal dávno před listopadem. Věděl jsem totiž, že kdyby Gorbačov neuvolnil uzdu a nedovolil bývalým sovětským satelitům rozhodovat o svém dalším osudu, žádná Sametová revoluce by se nekonala. Politická situace ve světě roku 1989 se diametrálně lišila od roku 1968. I tak jsme byli mezi posledními, kteří zvedli hlavu. Nezapomínejme, že Berlínská zeď padla 9. listopadu a že Maďarsko otevřelo své hranice už v květnu 1989.
Jsem šťastný, že jsem prožil pád komunismu v roce 1989. Jsem šťastný, že jsem aspoň několik měsíců pocítil svobodu Pražského jara 1968. Už dávno se nezabývám tím, jestli měli naši reformní vůdcové v Moskvě projevit statečnost a současně riskovat, že bude v ulicích Prahy a Bratislavy ležet mnohem víc mrtvých než v Budapešti v roce 1956.
Téměř denně jsem však nucen přemítat o tom, jací jsme my, Češi.
Milan Macho
Slavia byla trapná, Sparta opět žije
Tak se čelo tabulky fotbalové ligy vyrovnává: Sparta ztrácí na druhou Plzeň už pouze jeden bod a na vedoucí Slavii dva. Je to zásluha nejen její, ale hlavně herního i výsledkového propadu soupeřů.
Milan Macho
Proč Evropa vyobcovala české kluby
Ani jeden český fotbalový tým se v právě uzavřené skupinové fázi evropských pohárových soutěží neprotlačil do jarních vyřazovacích bojů. Tentokrát se to překvapivě nepodařilo ani Slavii.
Milan Macho
Vyčichlá Sparta si sama vykopala hrob
Vždycky, když si Sparta v posledních letech myslí, že už je nahoře, a narostou jí ramena, dostane pak ránu a je po ní. To se stalo i teď v derby se Slavií, navíc si ten hrob vykopala sama.
Milan Macho
Rozklížená Slavia. Jak dlouho se bude trápit?
Fakta jsou nemilosrdná: pět zápasů – čtyři porážky. To je vizitka posledních vystoupení fotbalistů Slavie. Pohled na uplynulé tři mače je ještě drsnější: tři prohry, ani jeden vstřelený gól.
Milan Macho
Mentální selhání a devastace Slavie
Viktoria Plzeň – Slavia Praha. Mohlo to být pro diváky atraktivní ligové utkání, napínavá konfrontace dvou odlišných herních stylů. Místo toho se fotbalové nebe rychle zatáhlo.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Obří požár haly se škodou 1,8 miliardy založil člověk, technickou závadu vyloučili
Příčinou rozsáhlého požáru průmyslové haly v Žebráku na Berounsku, který loni v létě podle policie...
Učil na škole scientologů. Manipulují dětmi a vydělají miliony, líčí pedagog
Premium Jsou mezi námi a i přes snahu se skrývat tahají za nitky v různých sektorech. Řeč je o...
Část vykolejené soupravy u Klínce vyprostili. Dva vagony zůstávají kus od tratě
Nehodový vlak Správy železnic (SŽ) v noci na pátek vrátil na koleje hnací soupravu osobního vlaku...
Kopání do mrtvol, říká o rozsudku bývalý příslušník StB. Padly podmínky
Dvě dvouleté a jednu tříletou podmínku uložil ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 1 trojici bývalých...
Pronájem bytu 1+1 ve vilové čtvrti Brno - Stránice
Bohuslava Martinů, Brno - Stránice
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 83
- Celková karma 13,16
- Průměrná čtenost 1509x