Cesta českých fotbalistů letošním Eurem skončila ve čtvrtfinále. Zápas s výbornými Dány byl už nad jejich síly. Bojovali do posledních okamžiků, ale dvougólovou ztrátu z prvního poločasu nedokázali dohnat – prohráli 1:2.
Mohli uspět i v tomto utkání? Za určitých okolností ano, jenomže to by se museli vyvarovat hrubé chyby hned v úvodu duelu, kdy se při soupeřově rohovém kopu nedomluvili Kalas a Schick, oba bránili stejného hráče a nechali úplně volného Delaneyho, který hlavou už v 5. minutě vstřelil vedoucí gól Dánů. Tento okamžik ovlivnil průběh celého zápasu. Navíc tři minuty před poločasem nestačil levý bek Bořil rychlostně na Dolberga, který zvýšil na 2:0. V tu chvíli začaly naděje Čechů pohasínat. Ale bylo tu ještě dalších pětačtyřicet minut. A když zkraje druhé půle Schick pohotově skóroval po Coufalově centru, dalo se se zápasem ještě leccos udělat.
Velkou snahu českým hráčům upřít nelze, rvali se do zbytku sil. Vyčerpaný Schick se musel nechat vystřídat, Souček a Bořil končili utkání s ovázanými hlavami po krvavých srážkách, všichni srdnatě bojovali... Ale vyrovnat se nepodařilo. Proč?
Protože hra Šilhavého mužstva nemohla být ničím jiným, než odrazem úrovně českých fotbalistů. Útočí zdlouhavě, komplikovaně, po převzetí přihrávky se točí s míčem jako korouhev na věži, místo přímočarého postupu vpřed se snaží protivníka obehrávat přihrávkami do strany jako při házené, takže soupeřova obrana má dost času se zformovat. Proč je tomu tak? Chybí jim špičková kvalita při zpracování přihrávky a při rychlém pohybu s míčem na kopačce. Proto hrají na jistotu, bojí se ztráty míče, aby neodstartovali soupeřův protiútok. Právě v tomhle byl diametrální rozdíl v jejich hře a ve hře přímočarých Dánů. Ti byli při počínání s míčem rychlejší a mnohem obratnější. To byl rozhodující faktor zaslouženého vítězství Seveřanů.
Nebude tomu jinak ani v budoucnu, pokud se nezmění příprava u mládeže. Není únosné, aby trenéři už u malých chlapců, kteří se dali na fotbal z lásky k němu, přeceňovali vítězství, aby je peskovali při každé ztrátě míče, protože kdy jindy než v začátcích se mají naučit základní návyky: rychle zpracovat míč, udělat kličku, obejít protihráče, vystřelit. Co já pamatuju, stále se o tom hovoří na nejvyšších místech i na seminářích, ale nic se nemění. Uznávám, že určitý díl viny vězí v opatrnější a pohodlnější české nátuře, ale především je to otázka metodiky, způsobu tréninku a přístupu ke hře.
Ale vraťme se k účinkování národního mužstva na Euru. Odjíždělo na ně s cílem postoupit ze skupiny do osmifinále. Větší část fanoušků ani odborníků by si na to moc nevsadila, zvláště po přípravných zápasech s Itálií a Albánií. Ale podařilo se. Srdnatý výkon, podpořený notnou dávkou štěstí, a výhra nad domácím Skotskem 2:0 byl první krok. Přidala se remíza 1:1 s Chorvatskem. Prohra 0:1 s Anglií po nejhorším výkonu už nemohla postup zastavit. Cíl byl splněn. To, že Šilhavého tým vítězstvím 2:0 přešel i přes Nizozemsko, byl už nadplán a příjemné překvapení, které, doufejme, zlepší obraz českého fotbalu u veřejnosti i sponzorů. V tu dobu se s Eurem loučily Portugalsko, Francie, Chorvatsko, Německo, Nizozemsko, doma už byly Rusko, Polsko, Slovensko, Turecko, dál než Češi nedokráčeli ani favorizovaní Belgičané. Je to největší úspěch od účasti v semifinále Eura 2004 a zároveň potvrzení, že v tomto mužstvu je zdravé jádro, na kterém se dá nadále stavět.
Očekávání předčila zejména stoperská dvojice Kalas-Čelůstka, které se před šampionátem vůbec nevěřilo. Přesto Kúdelova rozehrávka mužstvu chyběla. Hned v prvním zápase rozptýlil obavy brankář Vaclík a pokračoval ve stejném duchu až do konce české účasti. I přes vyčerpávající sezonu v Premier League byli oporami Souček a Coufal. U prvního z nich se očekával také střelecký přínos, jeho absenci do značné míry způsobilo, že pod Šilhavým měl víc defenzivních úkolů než ve West Hamu. Naopak se silami už nevystačil Bořil, jehož hru, zejména do ofenzivy, negativně ovlivnilo, že nenacházel záskok u levého záložníka Jankta, na rozdíl od Olayinky ve Slavii. Neúnavný Ševčík byl platnější než Jankto. Skvěle se předvedl defenzivní záložník Holeš. Naopak totálně zklamal Král, kterého jsem nepoznával. Masopust na pravé straně zálohy byl z mého pohledu až nečekaně platný, zejména při napadání soupeře. Citelně mužstvu scházel nejlepší ligový hráč Provod, který se zranil v závěru domácí sezóny. Kombinační hra dopředu se výrazně zlepšila, když od osmifinále nastupoval technicky vybavený Barák místo neefektivního běžce Daridy. A absolutorium v útoku zaslouží Schick, střelec pěti gólů, v němž roste velký hrotový hráč. O to víc bude mrzet jeho neúčast v nejbližších dvou kvalifikačních zápasech pro mistrovství světa, neboť se nechal ve Walesu zbytečně vyloučit.
Čeští fotbalisté na příšerně uspořádaném Euru, s dlouhými přelety a se zvýhodněním některých mužstev domácím prostředím, neoslnili, ale získali si respekt. To je příjemné konstatování.
