Před pár dny jsem četla článek o představě „mimopražáků“ o Pražácích. Bylo to celkem zajímavé a musím říct, že v diskuzi někdo zmínil, že na největší Pražáky se hrají některé „naplaveniny“. Bohužel mám u některých také tuto zkušenost, mám kamarádky nefalšované Pražačky, které jsou hodné a milé a pak mám známé, se kterýma jsem si u nás na Jižní Moravě hrála na písečku a teď jsou z nich ti arogantní „Pražáci“. Ztrácíte se v tom? Já už skoro taky.
Sama jsem taky „naplavenina“ a vzhledem k tomu, že furt říkám „su“, mluvím celkem spisovně, místo „viď“ říkám “že“, myslím, že je to i dost poznat. Nicméně se v Praze cítím už jako doma a jsem tady ráda. Když ale jedu na návštěvu ke svým rodičům nebo sourozencům, říkám do Strážnice nebo do Tvarožné Lhoty, ne na Moravu. To je jako by někdo jel za mnou do Prahy a řekl, že jede do Čech.
Ono i to samotné cestování mezi moravskými městy a Prahou je zajímavé. Jsou lidé tam u nás na Slovácku, kteří se mě často ptají (nebo ptali, než dojeli do Prahy na návštěvu a vyzkoušeli si tu cestu): „A kdy zase dojedeš, až za tři týdny, za měsíc, proč ne dřív?“. Na můj dotaz: „A kdy přijedete vy?“, odpovídali: “Je to daleko, stojí to dost peněz, je to dlouhá cesta,...“. Z toho jsem vyvodila jednu zvláštní věc. Mezi Prahou a moravskými městy existuje zvláštní časoprostor, který je definován několika věcmi. Z Prahy je to všude blízko, což neplatí obráceně. Z Prahy je levný benzín a vlak, neplatí to však obráceně. Z Prahy se dostaneme všude za krátkou dobu, ale do Prahy se jede hrozně dlouho.
Taky se mi ve zmiňovaném článku líbil názor, že v Praze se vlastně nic nedělá a bereme za to super peníze. Jestli někdo víte o takovém výdělku, dejte mi prosím vědět. Já do práce chodím, dokonce každý pracovní den. Někdy pracuji i o víkendu. Ano, máme pohyblivou pracovní dobu, ale ta se bohužel nepohybuje tak, že čím později přijdeme do práce, tím dříve končíme. Řekla bych, že ta úměrnost je tam právě naopak. I když někteří poslanci mají na to jiný názor, po 19 hodině v Praze pracují nejen kurvy a zloději. Taky máme možná vyšší platy než v jiných krajích, ale víte, že jsou tady třeba dražší nemovitosti? Když si občas zaměním ve vyhledávači nemovitostí Prahu za Hodonín, namísto bytu 2kk se najednou objeví dům 5 plus 2. V tomto můžu Moravákům jen závidět. Nicméně díky práci, která mě tady v Praze živí, pokračuji v hledání 2kk.
Než se však složíme s bankou na byt vlastní, musíme si pár let odbydlet v podnájmu. Když mi jedna moravská návštěva řekla na můj malinký, ale útulný byt:“A to je všechno?“ řekla jsem mu, že jestli chce, tak si může prohlédnout ještě jednou zvenčí dveře bytu, který mám v centru pronajatý za pouhých 13 tisíc. Ano, za ty prachy je to fakt všechno.
A ta pověra, že v Praze člověk nezná svoje sousedy, taky není pravda, pokud je chci znát, stačí udělat mejdan s hlasitou muzikou a oni dorazí. Dobře, není to úplně ideální způsob seznámení, ale už si mě příště zapamatují.
Nechci tady kritizovat Moraváky nebo velebit Pražáky, chci jen říct, že všechno má své pro a proti. Já nemám barák s velkou zahradou, ale mám byt s balkonem, kde si pěstuji bylinky. A su šťastná pražská naplavenina!
