Nikdy jsem se o politiku přespříliš nezajímala a neměla jsem potřebu se k ní vyjadřovat jinak, než vhazováním volebního lístku do urny nebo debatou s přáteli. Ze začátku jsem snad i věřila, že naděje do volených kandidátů vložená povede naši republiku k lepšímu zítřku. Už jsem ale dospělá a jisté politické ideály zmizely. Nicméně asi jako každý průměrný občan si čtu každý den zprávy včetně politiky a poslední dobou mám pocit, že jsou jako ze špatného filmu. Moment, ze špatného filmu? Skutečně? Možná, že prvky, které se v článcích o současné politické situaci objevují, by mohly vést nejen ke špatnému, ale i k filmu průměrnému či dobrému. Tak si je zkusme zrekapitulovat.
Určité zprávy či prohlášení politiků nepostrádají prvky komediální, člověk se u nich od srdce zasměje a říká si: „Tohle snad není možné.“ Po chvilce mu ale dojde, že jistá osoba svůj výrok myslí vážně a že je to vlastně tragédie.
V některých příbězích se také objevuje vážený mecenáš, snažící se chudým, ale nadaným spoluobčanům pomoci k jejich lepší budoucnosti. Přestože oboru mladých a nemajetných hrdinů často sám nerozumí, dá v sázku své jméno a postavení a bojuje za ně s o to větším nadšením.
Jako filmy pro pubescenty ani naše politická scéna nemůže zapomenout na sprostá slova a o tom, že jich čeština má opravu hodně, se můžete téměř každý den přesvědčit přímo v poslanecké sněmovně.
Nesmíme vynechat ani romantiku. Zamilované dvojice, i přes rozdílný původ a přes všechny předpojatosti, svůj vztah ustojí a po pár neuvěřitelných hrdinských kouscích, které je muž pro ženu schopen udělat, přichází šťastný konec.
Ve filmech máme kladné a záporné hrdiny, v politice však, na rozdíl od filmu, dlouho nerozpoznáme, kdo je klaďas a kdo padouch. Jsou případy, u kterých to nezjistíme nikdy, ale jde o to, jaký názor si o hlavních hrdinech, stejně jako po skončení filmu, uděláme my sami.
Ve filmovém průmyslu se také věnuje velká pozornost kostýmům. Ať už jde o filmy ze současnosti či snímky historické, jde o velmi důležitý prvek, který dotváří celou kulisu. I při pohledu do řad našich politiků můžeme zpozorovat různé historické etapy, které kostýmy reprezentují a ve kterých byly možná i ušity a hrdinové se jich jen těžko vzdávají i po pádu opony. Ale je zde i spoustu módních nadšenců, kteří na scénu, tentokrát politickou, vnáší modernu a zcela nečekané kostýmy a barvy.
Takže proč se vlastně dívat na filmy, když nám takto silné příběhy každý den přináší politici, které jsme si zvolili? Obsadili jsme je do toho neuvěřitelného, barevného filmu plného humoru, lásky, dramatických okamžiků a zvratů s koncem pro nás stále častokrát neuvěřitelným a nečekaným. A tato varianta nám přináší ještě jedno velké pozitivum. Přestaneme-li vydávat zbytečné peníze za půjčení či koupi filmů, konečně se možná složíme na splacení státního dluhu nebo alespoň na částečnou záplatu jeho kostýmu.
