Krvavé noviny do každé rodiny

Několikrát jsem zaslechl úvahu, jak je asi trafikantovi mezi těmi všemi usekanými hlavami, rozpáranými prostitutkami, vytunelovanými firmami a kreativní českou politikou, jimiž denně zdobí svůj (svato)stánek. Jak? Jako doma, přece! Tedy nejlíp.

Láska (i k domovu) je, jak známo, především dítětem zvyku, šílenství zamilovaných je luxus. Stačí poránu otevřít oblíbený národní list: PEDOFIL: DVACET CHLAPCU ZNEUŽIL VE VRÁTNICI, KAPLICKÉHO RODINA: NEMÁME HO KAM POHŘBÍT, DRACULA HULKA SI MEČEM ROZŘÍZL RUKU, 17 LET V KÓMATU! TEĎ SMÍ ZEMŘÍT... PSAL TEXTY GOTTOVI, TEĎ SE KVULI SEXU OBĚSIL... Ano, tady a jen tady chci i já žít! Zvykl jsem si, cítím se jak štika v rybníce.

A nemusím být zrovna trafikant. Pokud si někdo stěžuje, že za týden v televizi spatří stovku mrtvol, pak mohu říci jen jedno: "Važte si té příležitosti. Takové štěstí patolog nemá, i kdyby se rozkrájel skalpelem."

Opravdu, zvykl jsem si a novinových titulků se nebojím. Ve skutečnosti není nic anonymnějšího než jahoda v košíku jahod, mizerný politik v mizerném senátu, mrtvola v přeplněné márnici - a je opravdu jedno, zda uvádíte jména nebo ne... Kdo je opravdu k nepřehlédnutí?

Dívka s kytkou na dálnici. Labuť v kurníku. Brambora mezi jahodami. Slušný politik (co takhle udělat anketu - našel by se alespoň jeden?).

Ve slavné švýcarské filmové detektivce Stalo se za bílého dne (staré víc jak čtyřicet let) uvidíte jedno zabité dítě a jednoho vyšinutého vraha mezi desítkami úplně normálních lidí. Celou dobu vám běží mráz po zádech. Zapnete si televizi a nudíte se nad hromadami mrtvol...

Proč?

Protože nevěříte jejím příběhům (na rozdíl od příběhu té dívky z dálnice). To je asi tak všechno. A ještě bych chtěl dodat, že nejde napsat "Byla to hrůza." Napište to tak, abych se opravdu bál. Už proto, že nebát se lumpů je nebezpečné.

Na závěr trocha poezie. Báseń se jmenuje "Píseň té zabité". Napsal ji přesně před osmdesáti lety (pod šifrou F) sloupkař Lidových novin coby reakci na to, jak tehdy informoval bulvár o vraždě známé pražské prostitutky:

Já jsem ta holka zabitá

co bez masa našli a tváře

takový lustmord není jen pro vrahy

ten je i pro čtenáře

Já jsem ta holka, co sloužila

co sloužila pro zábavu

zaživa tak, jak o mně je psáno

po smrti zadarmo davu

Taková fešanda jako já

není jen pro jednoho

ale těch kunčoftů po smrtï

i mně bylo trochu mnoho

Já znala šoférů, já znala pánů

kolik, už nepovím

a když mě zabili, vzali mě do party

frajeři od novin

Ba jeden fešáček reportér

mou rakev si otevřít dal

ale že mrtví se neumí chovat

zbledl a roha vzal

A já se na něj chtěla usmát

za jeho pozornost jemnou

já na něj chtěla zavolat:

Blonďáčku, šel spát se mnou!