Tys tu ale dlouho nebyl, ty kluku ušatej!

Tohle je, ve vzrušené předvolební době, vzpomínka na šéfa hospody z Hamrsek (Hamrů) u Železného Brodu. Každého, kdo k němu přišel poprvé, vítal podobně: "Ty kluku ušatej, brejlatej, plešatej, zubatej..!" - podle okolností.

Jak se hospodský jmenoval ve skutečnosti, nevím. Říkali jsme mu Ušatej, protože ušaté měl zřejmě nejradši. Možná v tom ale hrála roli i jistá obsese. Nad pultem měl zarámovanou starou fotografii obyvatel Hamrsek, kde postával v kraťasech a bílé košili coby dvanáctiletý kluk vedle tatínka. Pozadí tvořil jakýsi keř s velkými listy. Jeden z těch listů se na snímku sléval s jeho levým uchem.

"To jsem já s tátou!" chlubíval se před novými hosty.

"A jak jste přišel k tomu velkýmu uchu?" zněla většinou odpověď.

Jednou se na našeho známého z Prahy, sukničkáře, dopálila manželka a chtěla se s ním rozvést. Sukničkář nás poprosil, abychom mu na týden zapůjčili naši chalupu na Hamrskách. Bude se tam manželce věnovat a lepit rozbitý vztah...

Vyhověli jsme mu. Později nám sukničkář vyprávěl, že vše bylo na dobré cestě, a tak se třetí den pobytu na horách rozhodl pozvat manželku na večeři do hospody k Ušatejm.

"A dobrý?" zajímali jsme se.

"Špatný. Manželka už podala žádost o rozvod."

Později jsme se dozvěděli, proč. Dvojice vešla (poprvé) do hospody a Ušatej vítal nového hosta: "Tys tu ale dlouho nebyl, ty kluku kudrnatej!"

A bylo vymalováno. "Tak sem si taháš ty svý kurvy!" zavyla manželka, otočila se a pak se s Kudrnatým viděli až u rozvodového stání.

Já vím, docela normální příběh, nic moc. Ale když se tak dívám na předvolební plakáty, ptám se, proč má tolik politiků tak velké uši (babičko?)... a vzpomínám na Ušatýho. A ještě jedno by mě zajímalo - kdy budu moct říci Dolejšovi, Urbanovi, Bémovi: "Tys tu ale dlouho nebyl, ty kluku ušatej! A víš co? Už ani nechoď!"