Několikrát jsem zaslechl úvahu, jak je asi trafikantovi mezi těmi všemi usekanými hlavami, rozpáranými prostitutkami, vytunelovanými firmami a kreativní českou politikou, jimiž denně zdobí svůj (svato)stánek. Jak? Jako doma, přece! Tedy nejlíp.
Láska (i k domovu) je, jak známo, především dítětem zvyku, šílenství zamilovaných je luxus. Stačí poránu otevřít oblíbený národní list: PEDOFIL: DVACET CHLAPCU ZNEUŽIL VE VRÁTNICI, KAPLICKÉHO RODINA: NEMÁME HO KAM POHŘBÍT, DRACULA HULKA SI MEČEM ROZŘÍZL RUKU, 17 LET V KÓMATU! TEĎ SMÍ ZEMŘÍT... PSAL TEXTY GOTTOVI, TEĎ SE KVULI SEXU OBĚSIL... Ano, tady a jen tady chci i já žít! Zvykl jsem si, cítím se jak štika v rybníce.
A nemusím být zrovna trafikant. Pokud si někdo stěžuje, že za týden v televizi spatří stovku mrtvol, pak mohu říci jen jedno: "Važte si té příležitosti. Takové štěstí patolog nemá, i kdyby se rozkrájel skalpelem."
Opravdu, zvykl jsem si a novinových titulků se nebojím. Ve skutečnosti není nic anonymnějšího než jahoda v košíku jahod, mizerný politik v mizerném senátu, mrtvola v přeplněné márnici - a je opravdu jedno, zda uvádíte jména nebo ne... Kdo je opravdu k nepřehlédnutí?
Dívka s kytkou na dálnici. Labuť v kurníku. Brambora mezi jahodami. Slušný politik (co takhle udělat anketu - našel by se alespoň jeden?).
Ve slavné švýcarské filmové detektivce Stalo se za bílého dne (staré víc jak čtyřicet let) uvidíte jedno zabité dítě a jednoho vyšinutého vraha mezi desítkami úplně normálních lidí. Celou dobu vám běží mráz po zádech. Zapnete si televizi a nudíte se nad hromadami mrtvol...
Proč?
Protože nevěříte jejím příběhům (na rozdíl od příběhu té dívky z dálnice). To je asi tak všechno. A ještě bych chtěl dodat, že nejde napsat "Byla to hrůza." Napište to tak, abych se opravdu bál. Už proto, že nebát se lumpů je nebezpečné.
Na závěr trocha poezie. Báseń se jmenuje "Píseň té zabité". Napsal ji přesně před osmdesáti lety (pod šifrou F) sloupkař Lidových novin coby reakci na to, jak tehdy informoval bulvár o vraždě známé pražské prostitutky:
Já jsem ta holka zabitá
co bez masa našli a tváře
takový lustmord není jen pro vrahy
ten je i pro čtenáře
Já jsem ta holka, co sloužila
co sloužila pro zábavu
zaživa tak, jak o mně je psáno
po smrti zadarmo davu
Taková fešanda jako já
není jen pro jednoho
ale těch kunčoftů po smrtï
i mně bylo trochu mnoho
Já znala šoférů, já znala pánů
kolik, už nepovím
a když mě zabili, vzali mě do party
frajeři od novin
Ba jeden fešáček reportér
mou rakev si otevřít dal
ale že mrtví se neumí chovat
zbledl a roha vzal
A já se na něj chtěla usmát
za jeho pozornost jemnou
já na něj chtěla zavolat:
Blonďáčku, šel spát se mnou!
