O maskulinech genderově neutrálních, feministkách a Pavlu Eisnerovi

Pronesete-li po příchodu domů zdánlivě nevinnou větu "Dneska dopoledne dorazili na náměstí cirkusáci", můžete si to u leckterých feministek, dbajících na "genderovou čistotu", pěkně zavařit, byť byste tím stokrát mysleli, že pochopitelně dorazili jak cirkusáci, tak cirkusačky a cirkusátka. Čeština holt má podstatná jména (na rozdíl, kupříkladu, od angličtiny) různého rodu a spousta podstatných jmen rodu mužského je pak genderově neutrální (může tedy vyjadřovat osoby obou pohlaví), což ovšem podstatná jména rodu ženského obvykle nemohou.

Ba někdy to může být ještě komlikovanější (neboť suchá je teorie, ale košatý strom života), vždyť vezměte například takovou zcela nevinnou a pravdivou větu, že mistrovství světa v lehké atletice se roku 1966 v Budapešti zúčastnilo mnoho sportovců. Genderoví puristé (puristky) pak namítnou, že i mnoho sportovkyň. Budu souhlasit, ovšem namítnu, že též polská sportovkyně Ewa Klobukowska, po zavedení sextestů ovšem mávnutím kouzelného proutku náhle opět více sportovec...a že se těch "přechodných fází" v jisté době ve sportu vyskytovalo!

Navíc: od podstatných jmen mužského rodu jde vytvořit ženské ekvivalenty celkem snadno, byť některé pěkně tahají za uši (ale to je věc zvyku): doktor - doktorka, jeřábník - jeřábnice, řidič - řidička, ředitel - ředitelka....prima, prima. Svářečka je ovšem už zavádějící, neb ač rodu ženského, jde o věc, svárnice také spíš připomíná nějaký svár na kolejích a svárkyně spíš nesnášenlivou sousedku....

Také ženské ekvivalenty slovutného povolání chirurga nejsou zrovna zvukomalebné: chirurgyně, chiruržka....škoda, že zvukomalebnější chirurgová už je dávno obsazen manželkou dotyčného lékaře.

Také běžné oslovení "vole" ( a to i mezi půvabnými dívkami) je zřejmě genderový zločin, ovšem ani "kráva" ( také často, přečasto používané oslovení) čístým genderovým ekvivalentem rozhodně není.

A což teprve, kdybychom měli striktně užívat mužské ekvivalenty podstatných jmen ženského rodu! Vždyť i ti největší genderoví puristé a věrozvěsti musejí uznat, že pronést o někom mužského pohlaví, že je to velká svině je významově něco zatraceně jiného, než o něm prohlásit, že je to velký kanec!

A takto by se dalo pokračovat a pokračovat a hrát si, ba přímo se laskat se slovy snad donekonečna.

Velký znalec a milovník českého jazyka Pavel Eisner napsal kdysi na konci druhé světové války na infekčním oddělení pražské Bulovky, krásnou knížku o češtině, kterou nazval "Bohyně čeká". A tato kniha začíná: "Něco jiného je vyspělost národního jazyka a něco jiného je úroveň národní kultury jazykové. Může se stát, že jazyková kultura národa pokulhává za jeho jazykem. To je případ váš, vy lidé čeští. Máte v rukou stradivárky a hrajete na nich jako šumaři; zdědili jste varhany, a myslíte, že je to flašinet; protože na tom vašem dvoře opravdu mnoho hlasů krákoře..."

A tak si nezbývá než přát, aby bylo namísto často vrzavých skřipek genderových puristů/ puristek slyšet mnohem častěji umělce jazyka ( a mám na mysli, pochopitelně, i umělkyně), sice ne vždy dbajících na genderovou čistotu, zato oslavující Bohyni Češtinu tím nejkrásnějším způsobem....

Váš Miroslav Macek