Volby 2013 – volební systém a progresivní zdanění

Po včerejší televizní debatě k volbám bych rád uvedl několik připomínek.  První připomínka je k úvahám o novém volebním systému, druhá k formám zdanění, především progresivnímu zdanění mezd.

Návrh nového volebního systém - to je nahrazení poměrného za nový – většinový systém by byl reálný jen v případě dotažení do konce. Za situace volebního vývoje za posledních 20 let by to znamenalo co. Za předpokladu, že by se udělalo 200 obvodů a z každého postupoval jen vítěz z konkrétní strany, tak by v parlamentu za posledních 20 let byli buď z 90 % zástupci ODS nebo sociální demokracie a zbytek 10 % by byli ostatní. Opozice by byla téměř nulová, vláda jednobarevná. Nebyla by to vláda lidu, ale vláda strany. Pokud bychom chtěli udělat nápravu mezi současným spravedlivým, ale nestabilním volebním systémem – poměrným a nespravedlivým, ale stabilním systémem většinovým, museli bychom udělat určitý kompromis. Jak je známo ze současné praxe, v jednom modelu získává vítězná strana jen 30-40 % hlasů, v druhém by získávala 80-90 % hlasů. V prvním případě se to zdá málo, v druhém moc procent. Jak dosáhnout určitou optimální střední hodnotu, to je, aby nezaplavila parlament jen svými poslanci a na druhé straně, aby si vítězná strana mohla prosadit určité priority tak, jak je to běžné na Západě. Jedna z možností je např.udělat 67 obvodů, vítězná strana bere 2 hlasy, druhá v pořadí jeden hlas. Celkem by tak bylo 201 poslanců, ale může jich být i méně, sníží-li se počet obvodů. Další z možností je na 210 poslanců 30 obvodů, kdy vítězná strana v obvodu bere 4 poslance, druhá dva a třetí jednoho. Jak si asi spočítáte, v obou případech by vítězné strany měly v parlamentu 40-50 % poslanců, v mimořádných letech by mohly mít i nadpoloviční většinu, takže by nastala situace podobná v Německu po posledních volbách.

Progresivní zdanění mezd – tu bych se postavil proti tvrzení některých pravicových stran, které mimo jiné tvrdí, že je nespravedlivé, když se úspěšní příliš zdaňují. Tak by to přece nemělo být, tvrdí a přesvědčují voliče. Je třeba si ujasnit, kdo je to úspěšná osoba. Úspěšný je z dnešního pohledu ten, kdo se dokáže prosadit v tomto světě svojí prací, myšlením, výsledky, ale také i ten, kdo se dostane na mimořádně dobře placené místo. Do první skupiny bych zařadil všechny podnikatele, kteří své příjmy používají nejen ke svému obohacení, ale investují i do další činnosti. Zdůrazňuji slovo – dále investují.  Ti se pohybují v řádech desítek až stovek milionů korun a zvýšení sazby daní nijak výrazně nepocítí. Druhou skupinu tvoří mzdy zaměstnanců úspěšných firem a odměny představitelů různých představenstev a dozorčích rad. A teď pokládám základní otázku. Jsou mezi námi lidé tak mimořádní, že si zaslouží za svoji práci odměnu ve výši 5-ti násobku průměrné mzdy? Jsou tu takoví géniové, kteří svojí prací pro společnost (ne na své investice do další výroby) jí přinášejí takové výsledky a takový prospěch, že by jim ani 5-ti násobek průměrného platu, to je v současné době 125 tisíc korun měsíčně nezaručoval přiměřenou odměnu? Nechť se všichni takoví zamyslí sami nad sebou a přiznají, že nad tuto výkonnost jsou schopni pracovat nebo si ji zaslouží jen bohové. Proto, pokud jim z nějakého postavení plynou tak mimořádné odměny, potom je více než pravděpodobné, že nejsou příliš zasloužené. A co není zasloužené, to se má zdanit. Takže závěr by byl takový. Kdo má příjem vyšší jak 5-ti násobek průměrného platu, mělo by se mu to zdanit. Co ale zdanit? Až ta částka, která překračuje oněch 125 tisíc korun, takže vlastně v mnohých případech skoro nic. Jen  některým namyšleným osobám by se tím hodně přiskřípla křidýlka.