Také řešíte pozůstalosti po rodičích? Potom u vás mohou nastat podobné situace jako u nás. Třeba to ale vzít s humorem, ono se to nějak vyřeší.
Mnozí z vás jste možná slyšeli v rádiu takový krátký a vtipný rozhovor mezi významnými českými humoristy a to Miroslavem Horníčkem (H) a Janem Werichem (W). Pan W říká: My to máme doma velice prakticky rozdělené, moje žena rozhoduje o všech nepodstatných věcech, zatímco já rozhoduji o věcech podstatných. Takže moje žena např. rozhoduje o tom, jak naloží s mnou vydělanými penězi, kam pojedeme na dovolenou, co budeme jíst a dělat o víkendu apod. Pan H na to. Tak to je velmi zajímavé a praktické a co Vy? Pan W: Já rozhoduji jen o věcech podstatných, jako například o tom, jaký bude náš vztah s Tchaj-wanem. Pan H na to. To je přece samozřejmé, snad byste nechtěl, aby o takových důležitých věcech rozhodoval ženská. Pan W potom dodá: To si myslím aj já.
Na tento podařený minirozhovor si často vzpomenu a rád se tomu znovu zasměji. Tak jsem si ho vybavil znovu včera, když jsme s bráchou řešili tento problém. Před několika měsíci nám zemřela mamka, já jsem s ní několik let bydlel a o ni pečoval, protože měla zdravotní problémy. Zůstal po ní jeden velký byt se vším možným vybavením. Něco si vzala už dospělá vnoučata, ale ještě toho hodně zůstalo. Co s tím a jak to co nejlépe vyřešit? Myslel jsem si, že to tak nějak automaticky zůstane na mně, protože jsem tu žil posledních 10 let a chtěl jsem se pustit do organizování rozdělování na základě poptávky (aby nedošlo k hádkám) a potom k likvidaci všeho, o co už nebude zájem (hlavně nábytek), zatímco brácha mi řekl, že nemám s ničím spěchat. Až se byt prodá, že se zorganizuje brigáda a všechno se vyveze. To jsou takové žabomyší války v rodině, které jsou spojeny s prodejem bytu a likvidací pozůstalosti. A když jsme se tak trošku rozhádaní rozešli, popřemýšlel jsem o tom a potom jsem si řekl: Nakonec, když chce, ať se o to stará, já se odstěhuji, a budu mít pokoj. A potom jsem si vzpomněl na ten výše uvedený vtip, který jsem si přeložil do našeho problému. Ten můj brácha má asi málo práce a řeší jen samé nepodstatné věci. Asi má moc volného času. Je hasič, takže na rozdíl ode mne stále chodí práce, dostavuje si dílnu, v ní si vyrábí už asi pátým rokem závodní auto a shání součástky, má na starosti větší zahradu, pečuje o nemocnou tchýni a jezdí a věnuje se čtyřem menším vnoučatům. To jsou takové prkotiny. Naproti tomu já řeším věci podstatné, jako např. kdy vstát a co snídat, co obědvat a kdy a co večeřet. A to zabere skutečně hodně času a přemýšlení. Tím jsem přišel k závěru: No nakonec, proč bych se já měl o pozůstalosti starat, když jsem tak pracovně vytížen a proč by se o to nemohl starat brácha, který má tolik „volného času“. Ať se stará, když chce.
Pokud i vy řešíte podobné problémy, nechte to na těch, kteří chtějí být moc aktivní a vy se věnujte zajímavějších, ale hlavně podstatným věcem.
